| NAVIGACE |
|
|
|
|
připravil Michal Bořuta
V roce 1961 projednávala čínská vláda licenční výrobu letounu MiG–21F-13, včetně motoru Tumanskij R-11F-300 s vládou SSSR. Bohužel s nástupem „kulturní revoluce“ došlo k ochlazení vztahů a Číně se podařilo získat pouze část výkresové dokumentace a několik letadel v „rozsypu“. Číňané se museli k sériové výrobě dopracovat sami. Navíc nový závod v Chengdu zatím nebyl dostavěn, a proto se výroba prototypů přesunula do závodu v Shenyangu.
Stavba prvního prototypu J-7 trvala déle než 3 roky a pevnostní zkoušky byly dokončeny až v listopadu 1965. První prototyp, jehož konstruktérem byl Song Wencong, vzlétl 17.1.1966 a rok nato se rozběhla malá sériová výroba. Pro export byl letoun označen F-7A a zahraničními uživateli se stali Albánie a Tanzánie.
Závod v Chengdu zahájil výrobu v roce 1967 mírně vylepšené verze J-7I pro čínské letectvo a pro export pod označením F-7B (Egypt, Irák). Čínští piloti však nebyli spokojeni, protože vpřed odklápěný kryt kabiny neumožňoval bezpečné opuštění letadla ani při katapultáži.
V roce 1975 byl zahájen vývoj modernizované verze J-7II. K prvnímu vzletu prototypu došlo 30.12.1978. Tyto letouny jsou poháněny motory Wopen WP-7B (Tumanskij R-11F) o tahu 43,15 kN a s přídavným spalováním 59,82 kN. Dalšími změnami oproti J-7I je instalace kanonu Norinco Type 30-1 ráže 30mm, nového kompasu Lanzhou, přestavitelného kužele vstupu vzduchu, pouzdra brzdícího padáku umístěného v kořenu SOP a krytu kabiny odklápěného dozadu, který je možný pyrotechnicky oddělit. Instalována byla i nová vystřelovací sedadla Chengdu Type II s vlastnostmi 0/130.
Začátkem 80.let reagovala čínská vláda na požadavky zahraničních uživatelů a vyvinula modernizované verze F-7M Airguard. Ty se liší tím, že mají podvozek s prodlouženýma nohama, nový přehledový radar, palubní počítač, avioniku GEC Marconi s průhledovým displejem, rádiový výškoměr, identifikační zařízení IFF, radiostanici pro utajený přenos dat a změněnou výzbroj (2 kanony ráže 30mm, pumy a rakety čínského původu na 4 křídelních závěsnících). V roce 1984 si začaly tyto stroje přebírat první zahraniční uživatelé – Pákistán, Bangladéš, Írán a Zimbabwe. Na základě požadavků Pákistánu byly vyvinuty ještě další 2 varianty, F-7P Skybolt (vystřelovací sedadlo Martin-Baker Mk. 10L s charakteristikou 0/0, schopnost nést 4 ŘS) a F-7MP (avionika Collins – 75ks).
Současně s vývojem exportních verzí probíhal i vývoj pro čínské letectvo s označením J-7III. První prototyp vzlétl 26.4.1984 a to s motorem Liyang WP-13 o tahu 43,1 kN a s přídavným spalováním 65,9 kN. Nesl v přídi modernizovaný radar typu JL-7 Skyranger (případně FIAR Gifo) a další palivovou nádrž. Letouny jsou vybaveny vzad odklápěným překrytem kabiny a sedačkou HTY-4 s charakterickou 0/0. Pevnou výzbroj tvoří dvouhlavňový kanón ráže 23mm Type 23-3. Současně s výrobou jednomístných strojů se vyráběly i dvoumístné varianty označené JJ-7 a pro export FT-7 v továrně Guizhou.
Chengdu J-7 a J-7I (F-7A, F-7B) mají 23mm dvouhlavňový kanon a 5 závěsníků (z toho 1 podtrupový), na kterých nese 3 přídavné nádrže a 2 ŘS vzduch-vzduch.
Chengdu J-7II má kanon ráže 30mm na pravé straně trupu za příďovou nohou a 5 zavěsníků.
Chengdu J-7III (F-7M, F-7MP, F-7P) nese 2 kanony ráže 30mm a na 5 závěsnících může nést 4 ŘS PL-7 nebo bomby. Všechny typy mohou nést pod trupem pouze přídavnou palivovou nádrž.
V roce 1996 byla představena modernizovaná exportní verze F-7MG, ale o tu neprojevil nikdo zájem, proto se továrna začala naplno věnovat typu FC-1 (JF-17) pro Pákistán a stroje řady J-7 nechává pouze „dosloužit“.
| Délka | 14,88m |
| Rozpětí | 8,32m |
| Výška | 4,1m |
| Nosná plocha | 24,88m2 |
| Hmotnost prázdného letounu | 5292kg |
| Normální vzletová hmotnost | 7540kg |
| Maximální vzletová hmotnost | 9100kg |
| Max. rychlost ve výšce | 2M |
| Počáteční stoupavost | 195m/s |
| Dostup | 18000m |
| Dolet | 2200km |
Prameny: L+K 25-26/1998
Copyright © All Rights Reserved