NAVIGACE

Dassault-Breguet Mirage F1

připravil Martin Štěrba

Tyto na svou dobu výborné letouny se staly i skvělým vývozním artiklem. Na základě základního typu vznikla i průzkumná verze (R), stíhací bombardér pro každé počasí (E) a také cvičná dvousedadová verze (B). Pokud jde o avioniku, mohl si zákazník vybrat z celé škály různých typů přístrojů od radarů po navigační systém. Poslední verze má už i průhledový display HUD. Letouny lze též vybavit zařízením pro nízký let v režimu kopírování terénu.

Typ: Jednomístný víceúčelový stíhací letoun. První vzlet se uskutečnil v roce 1966 a letadlo bylo zařazeno do služby v roce 1973

Historie:

Firma Dassault se v roce 1962 začala zabývat posouzením limitujících omezení letounů s delta křídlem bez ocasních ploch. Po studii stroje s měnitelnou šípovitostí křídla, ale nakonec dalo francouzské vojenské letectvo ( Armée de l´Air ) přednost klasicky uspořádanému horno-plošníku s turbodmychadlovým motorem opatřeným přídavným spalováním s maximálním tahem 10 tun. V roce 1964 byl podepsán kontrakt na vývoj dvousedadlového stroje

Mirage F2, jehož prototyp poprvé vzlétl 12.června 1966. Dassault však z vlastní iniciativy a na vlastní náklady pracoval na menší verzi Mirage F1 poháněné jedním motorem Atar, jejíž první prototyp vzlétl 23.prosince 1966. Dassault nakonec získal objednávku právě na tuto verzi namísto většího stroje s výkonnějším motorem. Letoun přinesl významná zlepšení oproti starším strojům řady MIRAGE III/5 a poměrně neočekávaně si získal oblibu i u mnoha zahraničních zákazníků.

Konstrukce:

Trup je částečně odvozen od letounu Mirage III, avšak je pečlivěji a jemněji tvarován a má integrální palivové nádrže.Křídlo má úhel šípovitosti náběžné hrany 47,5°. Jeho rozměry nejsou v porovnání s delta křídlem u Mirage III ani tříčtvrtinové. Letoun vykazuje při letu v nízkých výškách lepší letové vlastnosti, což se projevuje ve snazší pilotáži a možnosti zaměřit výzbroj s větší přesností. Účinné prostředky na zvýšení vztlaku umožňují výrazně snížit přistávací rychlost, a tedy i potřebnou délku vzletové a přistávací dráhy. Řešení ocasních ploch, rozměrných křídlových spoilerů, aileronů a aerodynamických brzd za příklopy zdvoje-ných kol hlavního podvozku dává letounu velmi dobré manévrovací schopnosti. Ve srovnání se staršími Mirage III/5 má Mirage F1 dvojnásobný akční rádius v malé výšce a až třikrát delší vytrvalost při hlídkových letech. Podle údajů firmy Dassault, celkově došlo až k 80% zlepšení manévrovacích schopností.

Avionika:

Dassault nabízí řadu palubních radiolokátorů od jednoduchého dálkoměrného zařízení u letounu F1 A používaného letectvem Jihoafrické republiky a Libye pro útoky na pozemní cíle za dobré viditelnosti až po vícerežimový monoimpulsní radiolokátor Cyrano IVM, který dnes tvoří standardní vybavení strojů F1 francouzského letectva. Základní verze Mirage F1 C byla původně vybavena radarem Cyrano IV-0 bez možnosti sledovat pozemní cíle a dodnes ji stále používají někteří zahraniční uživatelé. Verze Cyrano IV-1 již měla limitovanou schopnost sledovat vzdušné cíle ve spodní polosféře ( "look - down" ), zatímco provedení IV-2 mohlo být díky zaostřování svazku paprsků použito pro útoky na pozemní cíle. Údaje ze všech zmíněných verzí však byly zobrazovány na obrazovku na přístrojové desce.Teprve poslední verze radiolokátoru IVM již má zobrazení na průhledový displej a je použitelná pro vzdušný boj i ničení pozemních cílů. Další avionické vybavení zahrnuje spojovací a radionavigační prostředky pracující v pásmech KV/VKV/UKV/Tacan a VOR/ILS, autopilota a identifikační zařízení. Na přání lze vybavení rozšířit o inerciální navigační soustavu firmy SAGEM, radiolokátor pro automatické vyhýbání se terénním překážkám pro lety v nízké výšce nad zemí, digitální počítač a laserový dálkoměr.Letoun je dále vybaven pasivním výstražným radiolokačním přijímačem Thomson-CSF BF, kdy každá z jeho čtyř antén pokrývá sektor v rozsahu 90°. K nejčastěji užívaným rušícím kontejnerům patří typ DB 3163, letouny vyčleněné pro radioelektronický boj nesou zařízení Caiman. Jihoafrické letouny pak používají rozměrnější kontejner Alligator s generátorem 6kVA poháněným náporovou turbínou pro vytváření pulsů v kmitočtovém rozsahu od 6 do 8 GHz.

Verze:

Mirage F1CR-200 - je současná průzkumná verze s pevným nástavcem pro doplňování paliva za letu, radiolokátorem Cyrano IVM, inerciálním systémem firmy SAGEM a celou řadou průzkumného vybavení, které například zahrnuje kamery, infračervený řádkový snímač a podvěsný kontejner s bočně vyzařujícím radiolokátorem

Mirage F1 CT - taktické bitevní letadlo, má stejný radiolokátor a inerciální systém, dále pak sedačku Martin-Baker Mk10, výstražný radiolokační přijímač a rozšířenou protivzdušnou/protizemní výzbroj

Mirage F1E - exportní verze

Mirage F1C - přepadová verze

Mirage F1A/E - útočná verze

Mirage F1B - cvičná verze

Bojové nasazení:

Válka v Perském zálivu

 

Jiní uživatelé:

( samozřejmě ve verzi F1E )
Ekvádor, Řecko, Irák ( ve válce v Perském zálivě bylo sestřeleno 6 Iráckých F1 ), Jordánsko, Kuvajt, Libye, Maroko, Katar, Jižní Afrika a Španělsko

Použitá literatura:

• Perský záliv; autoři: Doug Richardson, Bill Gunston, Ian Hogg
• 80 let vzdušných bojů; autoři: Tim Laming, Jeremy Flack