| NAVIGACE |
|
|
|
|
připravil ing. Radek Valkovič
Úvod
Protiletadlové a protiraketové střely RAM jsou odpovědí na zavedení vysoce
nadzvukových protilodních střel v námořnictvu tehdejšího Sovětského Svazu (VMF).
K prvním patřila protilodní střela P-500 Bazalt (SS-N-12 Sandbox) zavedená
již v roce 1975, v 80. letech následovaly P-700 Granit (SS-N-19 Shipwreck) a 3M80 Moskit (SS-N-22 Sunburn).
Moskity zavedla do své výzbroje také Čína a nejnovější střely BrahMos vyvíjí
Rusko s Indií. Tyto střely měly výraznou převahu nad tehdejšími obrannými systémy
lodí států NATO, kterou tvořily systémy Standard 1ER a MR, Sea Sparrow a 20 mm Phalanx. Proto došlo jak k
úpravám stávajících zbraní, tak i k vývoji moderních zbraňových systémů
schopných efektivně ničit tyto střely.
Obrana lodě nebo svazu proti těmto střelám má dvě fáze:
1. Včasné zachycení střel – řešením je zavedení plošných
fázovaných radarových antén se syntetickou aperturou, které umožňují okamžité
zachycení rakety po jejím vstupu do oblasti dosahu radaru. Identifikace cíle jako
nepřátelské střely potom není problém, protože nic jiného se tak nízko nemůže
pohybovat tak rychle. Patří sem americký systém AEGIS s radarem SPY-1B a D a
francouzský radar ARABEL. Přítomnost střel a směr příletu lze určit také pasivně
– buď zachycením vyhledávacího radaru, případně radiovýškoměru střel
výstražnými přijímači, nebo zjištěním mohutné infračervené stopy, kterou
zanechávají. Nevýhodou těchto střel jsou jejich velké rozměry a nemožnost použít
současnou technologii Stealth. Celkové zrychlení funkce všech obranných systémů
zabezpečují moderní počítače.
2. Zbraně schopné rakety zničit v bezpečné vzdálenosti. Dosavadní
pásma obrany (stíhačky / PLŘR středního dosahu / PLŘR krátkého dosahu,
rychlopalná lodní děla a systémy CIWS) byly nahrazeny pouze dvěma pásmy obrany –
první tvoří rakety středního dosahu – americké Standard 2 MR, ESSM (Evolved Sea
Sparrow Missile) nebo francouzské Aster 15. Druhé pásmo tvoří rakety krátkého
dosahu jako Sadral (rakety Mistral), Barak, RAM a moderní kanóny – 76 mm kanón Super
Rapid se samonaváděcími granáty Dart, 35 mm kanón Oerlikon, 40 a 57 mm děla Bofors
vybavené moderní municí AHEAD.
Raketa RAM
Nejméně známým je rozšířený americko-německý protiletadlový a protiraketový
systém RAM. Zkratka RAM znamená Rolling Airframe Missile, tedy střela s rotujícím
tělem. Pro zlevnění vývoje střel byl použit upravený motor a bojová hlavice rakety
Sidewinder s IČ hlavicí Stingeru. Raketa je vybavena řídícími plochami, které se
vysunou po opuštění kontejneru. V první fázi letu je raketa RAM Block 0 (RIM-116A)
řízena pasivní radiofrekvenční hlavicí, která se navádí na vyhledávací radar
nebo radiovýškoměr útočící střely, dokud není cíl zachycen IČ senzorem. Toto
schéma umožňuje zvýšit dosah rakety a hlavně umožňuje použití i za špatných
povětrnostních podmínek (déšť nebo sněžení). Nejnovější verze RAM Block 1
(RIM-116B) umožňuje použít rakety i proti rychlým útočným člunům nebo
vznášedlům, pro likvidaci pasivně naváděných raket byl přidán mód funkce, při
kterém je raketa celou dobu letu řízena IČ čidlem. Pro rozšíření těchto raket
mělo vliv prozíravé rozhodnutí použít jako odpalovací zařízení rampu Mk-49
použitou pro systém Phalanx, má výhodu snadné instalace na lodě, u kterých se při
stavbě s použitím nepočítalo. Místo kanónu M61 s náboji, vyhledávacího a
řídícího systému je instalován kontejner Mk-44 s 21 raketami RAM. Rampa Mk-49 rychle
mění náměr a odměr, takže střely mohou být rychle odpalovány v různých
směrech, díky velkému počtu raket lze tak odrazit mohutný útok. Nedostatkem je
závislost na vyhledávacích a zaměřovacích systémech lodě, proto probíhá vývoj
nového systému Sea RAM, vycházející ze systému Phalanx, u kterého je 20 mm kanón
se zásobníkem munice nahrazen 11násobným kontejnerem střel RAM. Díky zachování
vyhledávacího a zaměřovacího systému je Sea RAM nezávislý na ostatních systémech
lodě.
Historie
Předběžný vývoj začal už v roce 1975 (po zjištění existence a výkonů střel
Bazalt), program RAM byl spuštěn v roce 1979, potom ale problémy a změny specifikací
způsobovaly odklady, první úspěšné střelby proběhly v letech 1982-83, po dalších
úpravách vstoupila verze Block 0 do služby v německém námořnictvu (Bundesmarine) v
roce 1988. U US Navy prošla operačním vyhodnocením mezi lednem a dubnem 1990, ale
vedení námořnictva požadovalo odstranění některých nedostatků, takže výroba pro
US Navy začala v roce 1994. V roce 1993 bylo rozhodnuto o vývoji verze Block 1, výroba
začala v roce 1999. V srpnu 1999 proběhly úspěšné zkoušky verze Block 1, při
kterých byly v 10 situacích úspěšně sestřeleny jak skutečné řízené střely tak
i zkušební supersonické cíle Vandal s rychlostí Mach 2,5. Při zkouškách od března
do srpna 1999 zasáhlo cíl 23 raket z 24 odpálených. Celkově bylo do roku 2002
odpáleno přes 180 raket obou verzí při 95% úspěšnosti. Systém Sea RAM byl pro
operační zkoušky namontován na palubu britského torpédoborce HMS York,
desetiměsíční testování začalo 1. února 2001 a skončilo v říjnu s plným
úspěchem, US Navy plánuje nahradit většinu Phalanxů, do služby má Sea RAM
vstoupit v roce 2005.
Použití
Po zavedení do výzbroje byly v německém námořnictvu systémem RAM vyzbrojeny
téměř všechny bojové lodě. Dva systémy RAM nesou torpédoborce třídy Lutjens
(upravená americká třída Charles F. Adams, 3 lodě), Sachsen (Typ 124, zatím se
staví 3 lodě), fregaty třídy Bremen (Typ 122, 8 lodí), Brandenburg (Typ 123, 4 lodě)
a budou jimi vyzbrojeny i korvety K130. Jedním raketometem jsou vyzbrojeny raketové
čluny třídy Albatros (Typ 143, 10 člunů) a Gepard (Typ 143A, 10 člunů).
První lodí US Navy vyzbrojenou systémem RAM se stala vrtulníková výsadková loď USS
Peleliu (LHA-5), na které proběhly první střelby v říjnu 1995. US Navy plánuje
vyzbrojit 74 lodí. Dvojicí RAMů jsou postupně vyzbrojovány všechny letadlové lodě
US Navy (Nimitz, Constellation a Reagan už je mají), nese je všech pět vrtulníkových
výsadkových lodí třídy Tarawa LHA-1, vrtulníkové výsadkové lodě třídy Wasp
LHD-1 (7 lodí, LHD-8 se staví), dokové výsadkové lodě tříd Whidbey Island LSD-41
(8 lodí), Harpers Ferry LSD-49 (4 lodě) a budou je mít výsadkové lodě třídy San
Antonio LPD-17 (zatím se staví 6 lodí, plánuje se 12). Jeden kontejner střel RAM má
ve výzbroji pět torpédoborců třídy Spruance a na střeše hangáru pro vrtulníky ho
budou mít i fregaty programu Littoral Combat Ship.
Pět řeckých korvet třídy Roussen (62 m Super Vita, do služby v letech 2004-07)
ponese mimo jiné výzbroje i jeden kontejner RAM.
Jižní Korea staví tři torpédoborce třídy Moon Moo (KDX-2) vyzbrojené jedním
RAMem.
Egypt dostane od USA čtyři nové raketové čluny třídy Ambassador III vyzbrojené
jedním systémem RAM.
Je téměř jisté, že systémem RAM a hlavně Sea RAM bude nahrazena část Phalanxů i
na jiných lodích.
Systém Mk-31 RAM Guided Missile Weapon System (GMWS) sestává z rampy Mk-49 GM
Launching System (GMLS) a kontejneru Mk-44 GM Round Pack (GMRP).
Výrobce: Hughes (dnes Raytheon), RAM Systems Germany.
RAM má náměr –20° až +80°, hmotnost rampy s raketami je 5185 kg, s 938 kg
elektronického vybavení namontovaného pod palubou je to celkem 6123 kg. SEA RAM váží
7040 kg a 714 kg další vybavení pod palubou.
Délka rakety : 2,82 m
Průměr těla : 127 mm
Rozpětí : 445 nebo 427 mm
Hmotnost : 73,5 kg
Hlavice : 11,36 kg (25 lb) WDU-17/B
Rychlost : větší než Mach 2.
Dosah : 7,5-9,5 km.
Cena jedné rakety : Block 0 – 273 000 USD.
Block 1 – 444 000
USD.
Zdroje:
Válečné lodě 5, 6 a 7.
http://www.chinfo.navy.mil/navpalib/factfile/missiles/wep-ram.html
http://www.fas.org/man/dod-101/sys/missile/ram.htm
http://navysite.de/launcher/ram.htm
http://www.waffenhq.de/schiffe/rim-116ram.htm
http://www.schnellboot.net/de/bm/waffen/ram/
http://www.futura-dtp.dk/FLEET/Skibe/SuperVita.htm
http://www.raytheon.com/feature/searam/
http://www.naval-technology.com/projects/hellenic/index.html#specs
http://www.hazegray.org/worldnav/
Copyright © All Rights Reserved