NAVIGACE

Jaguar

SEPECAT, Francie/Velká Británie

připravil Martin Jurečka

Začátkem 60.let hledalo francouzské letectvo Armée de l'Air náhradu za cvičné Lockheed T 33 a Fouga Magister, jakož i za taktický stíhač Mystére IV. V dubnu 1964 byly vyzváni francouzští výrobci, aby předložili návrhy dvoumotorového bitevního letounu s charakteristikami STOL (krátký start a přistání). Společnost Dassault předložila model Cavalier a Breguet přišel s modelem Br 121 odvozeným z prototypu lehkého bojového letounu Br.1001 Taon. Jako pohonná jednotka byla zvolena dvojice motorů navržená anglo-francouzským konsorciem Rolls-Royce/Turboméca. Přední část motoru vycházela z Turbomeca T.260 a střední a zadní část z Rolls-Royce RB 172-45. 30.června 1964 byl vítězem soutěže vyhlášen návrh firmy Breguet a projekt Cavalier byl ukončen.
V roce 1963 vydala RAF požadavek na nový cvičný letoun, který by v roce 1974 nahradil typy Folland Gnat a Hawker Hunter. Zájem o společný vývoj měla z politických důvodů především Velká Británie. A tak byla nakonec 17.května 1965 uzavřena dohoda o společném vývoji a výrobě cvičného a bitevního letounu. Předběžně bylo objednáno 300 letounů: 150 cvičných pro RAF, a 75 cvičných a 75 bitevních pro Armée de l'Air. V roce 1970 již po vzletu prototypu Británie své požadavky přehodnotila a rozhodla se změnit specifikaci letounu na hloubkový taktický bombardér. Objednala 165 jednomístných a jen 35 dvojmístných Jaguárů. Úlohu cvičných strojů měly zastávat Hawker P.1182 (později známé jako Hawk).
Za francouzskou stranu se projektu účastnil Breguet Aviation a za britskou British Aircraft Corporation. Jako zastřešující orgán vznikla v květnu 1966 společnost SEPECAT (Société Europénne de Production de l'Avion d'Ecole de Combat et d'Appui Tactique, Evropská společnost pro výrobu letounu pro školní účely a taktickou bitevní podporu). V červnu 1967 se Breguet Aviation sloučil se společností Dassault.
Jaguar byl prvním anglo-fracouzským bojovým letadlem a prvním letadlem RAF, které mělo celou výrobní dokumentaci v metrických jednotkách. Jméno Jaguar dostal letoun v roce 1965 na pařížské letecké přehlídce a motor byl pojmenován Adour.
První prototyp francouzský cvičný dvoumístný (E-01) provedl roll-out 17.dubna 1968. První let byl naplánován na 15.června, ale kvůli organizačním průtahům se uskutečnil až 8.září 1968. V únoru 1969 následoval prototyp E-02 a 23.března 1969 vzlétl první jednomístný Jaguar A-03. Hned při prvním letu překonal rychlost zvuku. Další A-04 vzlétl 27.května 1969. Jediný palubní prototyp M-05 vzlétl 14.listopadu 1969.
První britský jednomístný Jaguár S-06 vzlétl 12.října 1969. Byl osazen britskou avionikou a výzbrojí a měl zabudováno zařízení pro tankování za letu. Následoval S-07 12.června 1970. Osmý prototyp dvoumístný B-08 označovaný jako předsériový stroj vzlétl 30.srpna 1971.
Potíže ve spolupráci zapříčiněné chybějícím hlavním kontraktorem, a změny v definici určení letounu zapříčinily oddálení operačního nasazení. První sériový letoun sjel z výrobní linky závodu v Toulouse v červnu 1971, dodávky letectvu začaly v květnu 1972 a první jednotka dosáhla operační způsobilosti v červnu 1973. Francouzské Jaguáry (označené Jaguar A) byly společně s Dassault Mirage III E páteří francouzských jaderných sil.
První sériový britský Jaguár sjel z výrobní linky závodu ve Wartonu v polovině roku 1973. K jednotkám RAF byl Jaguár (verze GR.1) zařazován od června 1973 a nahrazoval typ MDD F-4 Phantom II v roli stíhacího bombardéru. První jednotka dosáhla operační způsobilosti v březnu 1974. Většina britských jaguárů byla rozmístěna v Německu jako součást taktického bombardovacího letectva NATO. V devadesátých letech byly Jaguáry nahrazeny letouny Panavia Tornado a Jaguáry zůstaly pouze v Británii na základně v Coltishallu.

Sonda pro doplňování paliva za letu

Současné určení letounu je ničení pozemních cílů v rámci taktické podpory pozemních jednotek, dále pak pokračovací a operační výcvik. Britské letouny se používají i pro průzkum.
Letoun má vysoký podvozek s dvojitými koly. To z něj činí letadlo vyjímečně vhodné pro polní letiště, odkud může operovat i s těžkým nákladem podvěšených zbraní. Po celé délce odtokové hrany jsou dvouštěrbinové vztlakové klapky, které podstatně zkracují nároky letounu na délku VPD. Během letových ztkoušek bylo kromě jiného nad odtokovou hranu křídla podle pravidla ploch přidáno pouzdro, které obsahuje hlavní výměník tepla. Letoun je vyzbrojen dvěma 30 mm kanóny. Britské cvičné T.2 a exportní stroje mají pouze jeden 30 mm kanón. Na jeden podtrupový (nosnost 1134 kg) a čtyři podkřídlové závěsníky (vnitřní 1134 kg, vnější 567 kg) je možno zavěsit variabilní výzbroj do celkové hmotnosti 4 536 kg.
Jednomístné letouny mohou být vybaveny nástavci pro tankování paliva za letu.

Obě národní verze se od sebe značně liší vybavením. Každá země používá komponenty svých výrobců a každá země měla na letoun zcela rozdílné požadavky.

Výzbroj britských Jaguárů tvoří kontejnerové pumy BL755, klasické pumy o hmotnosti 455 kg, neřízené rakety ráže 68 mm, kontejnery s průzkumným nebo rušícím vybavením a až tři přídavné nádrže o objemu po 1200 litrů. Pro účely navigace a přesného bombardování je letoun vybaven systémem NAVWASS - navigation and weapon-aiming sub-systems. Jeho součástí je laserový dálkoměr a značkovač cílů a průhledový (head-up) displej, který dovoluje pilotovi let v přizemní výšce za všech povětrnostních podmínek aniž by musel odvracet pohled na palubní přístroje. Britské letouny mají navíc v horní části SOP zabudovaný varovný RL přijímač. Část britských letounů byla dodatečně opatřena dalším párem závěsníků na horní ploše křídla pro dvojici protiletadlových řízených střel AIM-9 SIDEWINDER.
V současnosti procházejí britské jaguáry omlazovací kůrou, jejíž součástí je i instalace zařízení pro noční vidění a tomu odpovídajíci osvětlení kabiny a zabudování FLIR (Forward Looking Infra-Red).

Francouzské jaguáry neměly původně žádné laserové vybavení a použitá sedačka neumožňuje katapultáž při rychlostech menších než 167 km/hod. Nyní jsou nasazovány s laserem naváděnou protizemní ŘS AS-30L a střeleckým kontejnerem pro vyhledávání cílů a navádění výzbroje ATLIS. Francouzské letouny jsou kromě běžných vybaveny i kontejnerovými pumami BULOUGA a mohou nést taktickou jadernou pumu AN 52. Další možné kombinace výzbroje jsou: jedna protiradarová řízená střela AS.37 MARTEL a dvě přídavné nádrže nebo 8 kusů 454 kg pum, a nebo kombinace PLŘS, pum, nádrží, raketnic a průzkumných kontejnerů.

Jaguáry ještě stále vyrábí v licenci Indie (firma HAL - Hindustan Aeronautic Ltd.). Prvních 46 letounů bylo smontováno z dílů dodaných Velkou Británií. Další v Indii postavené Jaguáry mají o něco pokročilejší avioniku. Jsou vybaveny systémem DARIN. Ten zahrnuje kombinovanou mapu a elektronický displej Ferranti, inerciální navigační systém, head-up displej. Zůstává zachován laserový zaměřovač označených cílů. V indickém letectvu (IAF) má přezdívku Shamsher - lev.

Ekvivalentem Jaguaru je sovětský MiG-27.

 

Verze

• Jaguar A
  

  Francouzská varianta jednomístné útočné verze. Motory ADOUR Mk.102 o tahu 32,5 kN. Letoun je vybaven dopplerovským navigačním systémem, systémy pro REB, počítačem pro řízení palby, inerciálním navigačním systémem, panoramatickou kamerou pod přídí, radarem pro sledování terénu. Posledních 30 A-ček je uzpůsobeno pro nesení střeleckého kontejneru ATLIS II na podtrupovém závěsníku. Kontejner slouží pro navádění laserových protizemních ŘS AS-30L nebo řízených pum BGL. V praxi je obvykle jeden letoun opatřen kontejnerem ATLIS II, jehož TV kamera spřažená s laserovým ozařovačem umožňuje pilotovi zaměřit vybraný cíl a pak jej ozářit laserovým paprskem. Ostatní letouny ve skupině pak provádějí vlastní útok laserem naváděnými pumami nebo ŘS.
  

• Jaguar E
  

  Francouzská varianta dvojmístné cvičně bojové verze. Objem palivových nádrží zůstal zachován. Místo pro druhou sedačku vzniklo vypuštěním části avioniky v přídi.
  

• Jaguar M
  Původně vyvíjená jednomístná francouzská palubní verze. V roce 1972 byla zrušena ve prospěch modernizace typu Etendard.
• Jaguar GR.Mk 1 (Jaguar S)
  Základní britská varianta jednomístné útočné verze. Letoun je vybaven inerciálním navigačním a zaměřovacím systémem, který promítá na pilotův head-up displej všechna data potřebná k přesnému navedení na cíl a k útoku na něj při prvním průletu. Tento systém patřil k tomu nejmodernějšímu, co bylo koncem 60.let k dispozici. Navíc má laserový dálkoměr ve spodní části přídě, radiolokační výškoměr a projektor pohyblivé mapy.
• Jaguar GR.Mk 1A
  

  Vylepšená základní verze vybavená novým inerciálním navigačním systémem. Pro průzkum je možno zavěsit průzkumný kontejner s IČ a optickými kamerami. Zaváděna byla od roku 1993.
  

• Jaguar GR.Mk 1A "Granby Mods"
  Je označení pro britské Jaguáry nasazené do Války v Zálivu. Měly vylepšenou avioniku: novou VHF radiostanici a výstražný radarový přijímač. Byly vylepšeny výmetnice klamných IČ cílů, které vystřelovaly klamné cíle o vyšší teplotě a s delší dobou hoření.
• Jaguar GR.Mk 1B
  

  Je modernizovaná základní verze. Je standardně opatřena střeleckým a navigačním kontejnerem TIALD pro vyhledávání cílů za snížené viditelnosti a jejich ozařování laserem pro pumy s naváděcí aparaturou PAVEWAY II. Dále je vybavena novým navigačním a střeleckým systémem, přijímačem družicového navigačního signálu GPS, vylepšenými výstražnými a rušícími soustavami.
  

• Jaguar GR.Mk 3 (Jaguar 96)
  

  Je program v jehož rámci budou všechny zbývající britské Jaguáry (64) přestavěny na standard Granby Mods.
  

• Jaguar GR.Mk 3A (Jaguar 97)
  

  Jde o zatím posledni modernizační program letounů Jaguár. Na nový standard bude přestavěno všech téměř 60 zbývajících britských letounů. Cílem modernizace je zvýšit bojové možnosti letounu tak, aby se jeho technologická životnost prodloužila do roku 2008, kdy je plánované jejich nahrazení typem Eurofighter.
  Jádrem modernizace je instalace nového a většího multifunkčního displeje (MFD) a nový počítačový systém plánování bojové operace. Systém plánování bojové operace umožňuje pilotovi "zaletět si" bojový let na simulátoru. Data pro let mohou být nahrána na disketu, přenesena do letounu a tam nahrána do palubního počítače. Všechny Jaguary 97 budou schopny využívat kontejner se systémem TIALD (Thermal Imaging And Laser Dessignation) pro ozařování cílů pro laserem naváděné pumy řady Paveway. Piloti budou vybaveni přilbovým displejem (Helmet Mounted Sight System), díky kterému budou ovládat senzory TIALDu a zaměřovací systémy raket pouhým pohledem (natočením hlavy) - schopnost označovaná jako look-and-shoot. Letoun bude připraven používat nové PLŘS krátkého dosahu ASRAAM. Všechny letouny budou schopny nést průzkumné kontejnery. Dosud byla tato možnost pouze u verze GR.Mk 1A.
  Letouny dostanou i nové motory. Staré Rolls Royce Adour Mk104 budou nahrazeny motory Mk106 s tahem vyšším o 25%.
  První konvertovaný Jaguar 97 vzlétl v srpnu 1998 a v lednu 1999 byl předán k armádním zkouškám.

• Jaguar T.2A (Jaguar B)
  

  Britská varianta dvojmístné cvičně bojové verze. Narozdíl od francouzského E má pouze jeden 30 mm kanón. Ostatní vybavení je shodné s jednomístnou verzí.
  

• Jaguar T.2B
  Takto byly označeny dva Jaguar T.2A, které byly upraveny pro použití střeleckého a navigačního kontejneru TIALD
• Jaguar T.4
  Je program v jehož rámci budou všechny zbývající britské Jaguáry (17) přestavěny na standard Granby Mods.
• Jaguar International
  Dávno před výrobou prvních Jaguárů pro Británii a Francii, započali výrobci vývoj exportní verze Jaguar International. Má silnější motory ADOUR Mk.811 o tahu 37,4 kN. Je standardně opatřena závěsníky na horní ploše křídla pro PLŘS MAGIC 2 nebo SIDEWINDER, ale má jen jeden 30 mm kanón. Část letounů je osazena víceúčelovým radarem a uzpůsobena pro ničení námořních cílů řízenými střelami SEA EAGLE nebo EXOCET. Očekával se velký zájem, ale od jeho vzletu 19.srpna 1976 až do poloviny 90.let bylo zákazníky ze čtyř států (Indie, Ekvádor, Nigérie a Omán) odebráno pouze 169 letounů. Malý zájem neodráží kvality letounu, ale spíš agresivní obchodní politiku ostatních výrobců letadel.
  Exportní letouny nemají jednotné typové označení. Původní označení Jaguar K se nikdy nepoužilo. Namísto toho se používá dvoumístné označení. První písmeno specifikuje zemi odběratele a druhé variantu letounu.
  • Jaguar ES/OS/IS/NS
    

    Je exportní verze pro přímou podporu pozemních vojsk.
    

  • Jaguar IM
    

    Je exportní verze pro útoky na námořní cíle vybavená radarem AGAVE. První let se uskutečnil v listopadu 1985.
    

  • Jaguar EB/OB/IB/NB
    

    Je exportní dvoumístná cvičná verze.

 

Uživatelé

Celkem bylo objednáno téměř 600 letounů.

země	Jaguar S/A	Jaguar B/E	Jaguar M	slouží od
Francie	160	40		1972
Británie	165	35		1973
Omán	24			1977
Ekvádor	10	2		1978
Indie	104	37	12	1984
Nigérie	13	5		1985

Jaguáry Ománu a Ekvádoru

Bojové nasazení

• Perský záliv (1991)
  12 britských Jaguárů GR.1A z toho 4 průzkumné se zúčastnily války v Perském zálivu, kde uskutečnily stovky bojových letů bez ztráty jediného letounu. Prováděly průzkumné i bombardovací lety.
  První bojový let se konal 17.ledna 1991, kdy neřízenými raketami CVR-7 zaútočily na cíle v Kuvajtu. Obvyklá bojová konfigurace byla kontejnery s ECM a výmetnicemi klamných IČ cílů na vnějších závěsnících, nad křídly Sidewindery, palivová nádrž na podtrupovém závěsníku a na zbývajících závěsnících 454 kg bomby, CBU-87 a raketnice 7cm raket CVR-7.
  Během operace Desert Storm provedly britské Jaguáry 617 letů, svrhly 750 kusů 454 kg bomb, 385 CBU-87, 8 clusterových bomb BL755 a vystřílely 608 raket CVR-7 a okolo 9 600 nábojů z palubních kanónů. Nalétaly 922 bojových hodin.
  Letadla se vrátila zpět do Coltishallu 12.a 13. března 1991.
  Francie vyslala do Zálivu 28 Jaguárů. Za stejných podmínek jako britské provedly 615 bojových letů a nalétaly 1088 hodin. Jeden letoun byl poškozen střelou SAM.

  
  Jaguár GR.Mk 1A v pouštní kamufláži

• Válka v Jugoslávii (1993-1998)
  12.července 1993 bylo 12 britských Jaguárů ze základny v Coltishall přelétnuto do Itálie na základnu NATO v Gioia del Colle. Nad Jugoslávií prováděly průzkumné i bojové lety. Sloužily i jako laserové značkovače cílů pro útočící Harriery. V Itálii byly s menšími přestávkami až do července 1998.

 

TTD Jaguar GR.Mk 1A

Motor:	2x Rolls-Royce/Turbomeca Adour Mk 104, 35,75 kN
Délka jednomístné verze:	15,52 m
Délka dvojmístné verze:	16,83 m
Rozpětí:	8,69 m
Výška:	4,89 m
Prázdná hmotnost:	7 000 kg
Maximální hmotnost:	15 700 kg
Maximální kapacita vnitřních nádrží	4 200 l
Rychlost:	1 350 km/h / 0 m 1 593 km/h / 11 000 m
Dostup:	14 020 m
Stoupavost:	101,6 m/s
Bojový dolet:	580 - 1400 km
Maximální přeletová vzdálenost:	4 200 km

Výzbroj:

• 2x (exportní verze 1x) 30 mm kanón ADEN (u francouzké verze DEFA 553) - 150 nábojů na hlaveň
• 5 závěsníků pro 4 536 kg variabilní výzbroje
  2 závěsníky pro PLŘS AIM-9 SIDEWINDER

Na závěsnících zprava:
výmetnice klamných IČ/RL cílů, laserová puma, přídavná nádrž, laserová puma, rušící kontejner

---

---

Zdroje:

• http://www.fas.org/man/dod-101/sys/ac/row/jaguar.htm
• http://www.bharat-rakshak.com/IAF/Images/Current/Jaguar
• http://users.ox.ac.uk/~daveh/Military/index.html - skvělá stránka
• http://www.ets-news.com/jaguar.html
• a detaily pro modeláře http://sepecat.info
• Perský záliv - zbraně a technika, Vašut 1997
• Bill Gunston, Encyklopedie moderních vojenských letadel, Svojtka a Vašut 1997