zpět bojové helikoptéry

Ruské helikoptéry

NAVIGACE

Mi-2 Hoplite

Mil, SSSR

připravil Jiří Kučírek


Jeden z nejpoužívanějších lehkých transportních vrtulníků Mil Mi-2

Na přelomu 50. a 60. let bylo jasné, že v té době zastaralý Mil Mi-1 svojí velmi omezenou nosností a celkovou nespolehlivostí není nadále schopen plnit vojenské a civilní úkoly. Proto vznikl požadavek na nový typ lehkého transportního vrtulníku se schopností plnit i lehčí bojové úkony. Na základě tohoto požadavku vznikl Mil Mi-2. V kódu NATO nese Mil Mi-2 název "Hoplite", v překladu těžkooděnec.

První prototyp vrtulníku Mi-2 vzlétl v září 1961. Původní označení, které nesl, bylo V-2. Oproti všem předpokladům a několika skeptickým hlasům některých vysokých sovětských funkcionářů se ukázal být velmi slibným.
Celková stavba stoje vychází z běžné konstrukce objemného trupu a jedním štíhlým nosníkem stabilizačního rotoru, v němž se nachází vlastní hřídel právě k pohonu vyrovnávací vrtule. Hlavní rotor je třílistý a ocasní vyrovnávací vrtule je dvoulistá. Hlava rotoru je vybavena hydraulickým tlumičem proti kmitání listů. Na přední hraně každého listu hlavního rotoru je instalován elektrický rozmrazovací systém. Listy jsou lepené. Zajímavostí je, že jsou již vybaveny výstražným systémem upozorňujícím například na trhliny apod. Podvozek příďového typu je pevný trojkolový. Příďové kolo je dvojité. Na zádi je umístěna ostruha a dvě nastavitelné stabilizační plochy pro zlepšení podélné stability a řiditelnosti stroje. Pilotní kabina je klimatizovaná a schopná pojmout pilota a dalších osm cestujících. Je přístupná dvěma předními dveřmi po obou stranách trupu a jedněmi většími dveřmi na levé straně v zadní části trupu. Sedadla v kabině jsou velice snadno demontovatelná, aby místo nich mohl být podle potřeb zřízen nákladový prostor do hmotnosti až 700 kg. Ve střední části kabiny je v podlaze umístěna nádrž na 600 l pohonných hmot. Při plnění záchranných akcí může být kabina dovybavena čtyřmi nosítky a dvěma místy pro lékařský doprovod, nebo jen dvě nosítka a dvěma místy pro sedící raněné. Vrtulník je schopný nést i vně nákladového prostoru upevněný náklad. K tomu mu slouží speciální závěs na 800 kg (tato hmotnost zároveň představuje maximální povolené zatížení). Mimo to může nést dvě, po stranách umístěné, palivové nádrže po 248 l, nebo dva pylony pro zbraňové závěsníky rovněž s možností připevnění na bocích trupu.
Mi-2 je na rozdíl od předchůdce, v podobě Mi-1 s pístovým motorem, vybaven pohonnou jednotkou tvořenou dvěma turbohřídelovými motory Isotov GTD-350 o výkonu 2x 298 kW. Turbínové motory jsou výkonnější, něž motory pístové. Tato vlastnost umožňuje zachování původní váhy a současně podstatně zvýšit nosnost. Pro pozdější verze byly určeny výkonnější motory GTD-350P o výkonu 2x 330 kW. Motory jsou umístěny v odděleném prostoru nad nákladovou kabinou. Jejich kryt tak vytváří pro Mi-2 charakteristický hrb.
Velmi jednoduché navigační vybavení dovoluje lety za každého počasí ve dne i v noci.

V lednu 1964 byla mezi sovětskou a polskou vládou podepsána smlouva o vývoji, licenční výrobě a prodeji vrtulníku Mil Mi-2. Výroba byla svěřena, stejně jako v případě Mi-1, polskému závodu PZL. Polské vrtulníky byly vybaveny motory domácí výroby PZL-Rzesów GTD-350, které byly jen v Polsku licenčně vyráběnými původními motory Isotov. První Mi-2 vyrobený v Polsku vzlétl až v listopadu 1965. Od té doby bylo v koncernu PZL-Swidnik vyrobeno mnoho variant tohoto lehkého užitkového vrtulníku. Výroba pravděpodobně nepřesáhla 5250 kusů. Později byla ještě vyvíjena vylepšená verze s americkými motory pod názvem PZL-Kania a pravděpodobně na jejím základě vznikl nový polský vrtulník W-3 Sokol.

Vrtulníky Mil Mi-2 všech verzí našli své uplatnění nejen v armádě a běžné civilní službě, ale i v zemědělství. Jsou schopné plnit fotogrametrické úkoly, pátrací a záchranné akce (s možností připevnění navijáku LPG-4 s 30 m dlouhým ocelovým lanem pro zátěž s hmotností do 150 kg), zemědělské úkoly (Mi-2 je schopný nést až 800 l tekutých nebo 800 kg granulovaných chemikálií), kontrolu silničního provozu (u nás velice populární "Zelená vlna"), televizní přenosy a samozřejmě výuku pilotáže (se dvojím řízením).
Aktivně sloužil, až na pár výjimek, výhradně ve státech Varšavské smlouvy. Stal se velice oblíbeným a v řadě zemí byl používán až do 90. Let. V současnosti slouží ještě v některých aeroklubech a u menších soukromých leteckých společností, kam se dostaly po vyřazení z aktivní služby.

Verze

Mi-2
Základní víceúčelová verze pro určená po přepravu osob, nákladů, cvičné a záchranné úkoly.


Mi-2 v nádherných barvách sovětského Aeroflotu

Mi-2 B
Verze vycházející ze základní verze s upraveným elektrickým systémem a pokročilejším navigačním vybavením.

Mi-2 R
Verze určená k plnění sanitních úkolů.


Polské sanitní Mi-2 R

Mi-2 T
Standardní vojenská transportní verze.


Mi-2 T slovenského a polského letectva

Mi-2 URN
Lehká bitevní/průzkumná verze polské armády se dvěma šestnáctinásobnými bloky pro neřízené rakety S-5 ráže 57 mm.


Přebal stavebnice modelu Mi-2 URN

Mi-2 URP
Lehká protitanková verze polské armády se čtyřmi protitankovými řízenými střelami 9M14 MALJUTKA (AT-3 "SAGGER". Optický zaměřovač s povelovou jednotkou pro navádění střel jsou umístněny v pilotní kabině u pravého sedadla. Pozdější modely mohou nést podle potřeby střely vzduch-země nebo vzduch-vzduch určené k obraně ostatních vrtulníků ve skupině.


Polský protitankový WSK Mi-2 URP

Mi-2 US
Lehká bitevní verze s kanónem ráže 23 mm pevně namontovaným na levé straně trupu se zásobníkem uvnitř nákladové kabiny. Další dva kontejnery s kulomety ráže 7,62 mm na bočních zbraňových závěsnících a dva pohyblivé kulomety stejné ráže v kabině.

PZL-KANIA
Víceúčelová verze Mi-2 s americkými motory Allison 250-C20B o výkonu 2x 313 KW. Původně nebyla sériově vyráběna, nyní slouží kolem desítky strojů této verze.


PZL-KANIA

Uživatelé

Mil Mi-2 sloužil ve většině členských států Varšavské smlouvy a v některých spřátelených zemích. V současnosti působí u menších leteckých společností a aeroklubů.

Bojové nasazení

?

TTD Mi-2 T

Motor:        2x Isotov GI-350P; 330 kW 
Délka: 11,40 m 
Průměr rotoru: 14,50 m 
Výška: 3,75 m 
Prázdná hmotnost: 2 380 kg 
Maximální hmotnost: 3 550 kg 
Rychlost: 210 km/h 
Dostup: 3 800 m 
Dolet: 420 km 

Zdroje:

 


Copyright © All Rights Reserved