V přídi se nachází HMSOP (Helicopter Multi-mission Stabilized Optronic Payload), gyroskopem stabilizované pouzdro s televizní kamerou, infračerveným čidlem FLIR a laserovým zaměřovačem/dálkoměrem. Údaje z nich jsou zobrazovány na obrazovkách MFCD (Multi-Function Colour Displays) v kokpitu, případně na displejích přileb obou členů posádky. Jako jeden z prvních vrtulníků má Ka-50-2 spojené řídící páky kolektivní a cyklické změny do jediné rukojeti HOCAS (Hands On Collective And Stick). Údaje ze senzorů i impulzy z řízení zpracovává výkonný systém MDP (Mission and Display Processor), založený na R-308I z původního Ka-50.

Hlavňovou výzbroj tvoří automatický 30mm kanón 2A42 s 460 náboji, umístěný na pohyblivém rameni pod trupem. Pokud je rameno v nulové poloze, kanón je fixován vpřed a ovládá jej pilot. Střelec však může uvolnit a vyklopit rameno, takže kanón pak pokrývá úhel 360 stupňů. Turecká armáda ale zřejmě místo 2A42 použije francouzský kanón GIAT se 700 náboji. Další výzbroj je nesena na šesti závěsnících pod křídlem. Ka-50-2 může nést protitankové střely ruské (9M120 Vichr), izraelské (NT-D), a snad i americké (AGM-114 Hellfire) výroby, dále neřízené rakety (ruské 80mm ve 20hlavňové raketnici i západní 70mm rakety v 19hlavňové raketnici), lehké protiletadlové řízené střely Stinger nebo Igla (2 na závěsníku), letecké PLŘS typu R-73 (AA-11 Archer), dále různé typy pum a přídavné palivové nádrže.

Kromě úspěchu v Turecku (kvůli kterému vlastně typ vznikl) se Kamov a IAI účastní obdobných soutěží v Singapuru (30 strojů) a ve Finsku (24 strojů); o Erdogan projevila zájem rovněž Čína, Indie, Malajsie, Barma, Jižní Korea a Sýrie.