NAVIGACE |
|
|
Jakovlev, SSSR
připravil Jiří Kučírek
Jakovlev Jak-15 ruského letectva
Jakovlev Jak-15, který dostal v kódu nato označení Feather, je středoplošník smíšené konstrukce s dvoukolovým ostruhovým zatahovacím podvozkem a jedním proudovým motorem.
Ještě v průběhu války, v únoru 1945, dostala konstrukční kancelář A. S.
Jakovleva vývojový úkol s velmi krátkým termínem splnění; zkonstruovat proudový
stíhací letoun. K využití byly stovky německých motorů Jumo 004 se statickým tahem
8,33 kN, přejaté a poté vyráběné pod označením Tumanskij RD-10.
Vlastní konstrukce vznikla zajímavým spojením části draku a zpevněných křídel z
osvědčeného Jaku-3 a axiálního proudového motoru RD-10 do spodní části trupu s
ústím výtokové trysky v úrovni odtokové hrany křídla. Zadní část trupu s
ostruhovým kolečkem byla chráněna žáruvzdorným plechem před účinky horkých
výfukových plynů. Překryt kabiny byl již kapkovitého tvaru, aby zajišťoval
pilotovi dostatečný výhled. Nad motorem, před kabinou pilota byly instalována dvojice
23 mm kanónů NS-23.
Jak-15 měl výborné letové vlastnosti, které se mnoho nelišily od pilotáže
vrtulových typů, přesto i tento typ prošel vývojem. K zlepšení vzletových a
přistávacích vlastností a zvýšení pohyblivosti na zemi byl zkušební typ Jak-15 U
vybaven příďovým podvozkem. Příďové kolo se částečně zasouvalo do
profilovaného výstupku pod přídí. Vzniklo i několik verzí letounu s dvojím
řízením pod označením Jak-21, které se od sebe lišily především různými tvary
překrytů kabiny.
První prototyp vzlétl 24. dubna 1946 o pouhou hodinu později, než jeho konkurent
MiG-9. I přes jeho nesporně dobré letové vlastnosti dalo sovětské letectvo přednost
konstrukčně vyspělejšímu MiGu-9. Jak-15 byl vyroben v počtu asi 280 letounů.
Jak-15
Základní verze letounu z roku 1945.
Další pohledy na ruský Jak-15
Jak-15 U
Tato verze byla zalétána na jaře 1947 a byla vybavena novým
motorem RD-10A o tahu 9,8 kN. Dostala podvozek příďového typu, větší směrové
kormidlo a přibylo pancéřování skla v čelním štítku. Po několika dalších
průběžných úpravách se stala vzorem pro pozdější letoun Jak-17.
Jak-21
Dvoumístná verze Jaku-15. Vznikla tím, že před původní
pilotní kabinu byla umístěna další, určená pro žáka, oba prostory pak dostaly
společný překryt. Kvůli těmto radikálním úpravám musela být z přídě
odstraněna veškerá výzbroj. Bylo vyrobeno jen několik strojů, lišících se od sebe
různými tvary překrytů kabiny.
Jak-21 T
Tato verze se od letounu Jak-21 lišila pouze velikostí směrovky a
jiným překrytem kabiny. Jejím neustálým vývojem z ní nakonec vznikla další verze
Jak-17 UTI.
Byl pouze testován sovětským letectvem.
???
Motor: | 1x Tumanskij RD-10; 8,33 kN |
---|---|
Délka: | 8,78 m |
Rozpětí: | 9,20 m |
Výška: | 2,27 m |
Prázdná hmotnost: | 2 350 kg |
Maximální hmotnost: | 2 740 kg |
Maximální rychlost: | 786 km/h |
Dostup: | 13 350 m |
Dolet: | 740 km |
Výzbroj: |
---|
|
Zdroje:
Copyright © All Rights Reserved