NAVIGACE |
|
|
Mikojan/Gurjevič, SSSR
připravil Martin Jurečka
Vývoj prvního proudového stíhacího MiGu začal již v roce 1944. Pro pohon měly
být použity dva motory Ljulka VRD-3 o tahu 12,26 kN. Problémy s jejich dodávakmi vedly
k úpravě konstrukce pro použití slabších motorů RD-20 (kopie německého BMW 003A)
o tahu 7,8 kN. Prototyp s označením I-300 uskutečnil první let 24.dubna 1946
- o hodinu dříve než konkurenční Jak-15. Po odstranění řady nedostatků dostal
konečný sériový stroj označení MiG-9.
Kromě toho, že to byl společně s Jak-15 první proudový letoun ve výzbroji SSSR stal
se i prvním sériovým strojem letectva SSSR s podvozkem příďového typu.
První prototyp byl vyzbrojen jedním 57 mm kanónem. Další dva prototypy a sériové
letouny již měly jeden 37 mm kanón v přepážce nasávacího otvoru a dva 23 mm
kanóny pod nasávacím otvorem.
Do výzbroje SSSR se dostal v zimě 1946-47. V kódu NATO dostal MiG-9 označení Fargo.
V různých variantách bylo vyrobeno přes 1 000 kusů.
Katapultáž z I-301 FT-1
Cvičná dvojmístná verze určená pro výcvik pilotů a nácvik katapultáže. Byly postaveny pouze dva prototypy (FT-1 a FT-2).
MiG-9 FR
Modernizovaná verze s přetlakovou kabinou, vystřelovací sedačkou, lepší pancéřovou ochranou, hlavňovou výzbrojí přesunutou do boků trupu a novými motory RD-21, 9,81 kN. Některé prameny uvádějí, že šlo o průzkumnou verzi.
SSSR.
MiG-9 nebyl bojově nasazen.
Motor: | 2x RD-20, 7,8 kN |
---|---|
Délka: | 9,75 m |
Rozpětí: | 10,00 m |
Výška: | 3,0 m |
Prázdná hmotnost: | 3 540 kg |
Maximální hmotnost: | 5 500 kg |
Maximální rychlost: | 910 km/hod |
Dostup: | 13 500 m |
Dolet: | 800 km |
Výzbroj: |
---|
|
Copyright © All Rights Reserved