| NAVIGACE |
|
|
|
|
Bisnovat (Molnija), SSSR
připravil Zdenek Kussior
V roce 1959 začala konstrukční kancelář Bisnovat pracovat na první sovětské dalekodosahové střele R-4 (Izdělije 36, prototyp K-80), umožňující těžkým stíhacím letounům bránit severní hranice SSSR před útoky strategických bombardérů. Střela s klasicky řešeným tvarem vznikla v poloaktivní radiolokační verzi R-4R s naváděcí hlavicí PAPG-10-88, jako vůbec první raketa schopná zničit jakýkoliv vzdušný cíl, a ve verzi R-4T s pasivní infračervenou hlavicí T-80NM, pouze pro ničení cíle ze zadní polosféry.
Dobré manévrovací schopnosti střele dovolovaly napadat cíle manévrující se 4 g ve výškách 8-21 km. Při jednom zkušebním odpálení na začátku 60. let bez problémů zničila rádiem řízený cíl IL-28 na vzdálenost 30 km. R-4 byla do výzbroje přijata v roce 1962 a to prvně pro letouny Tu-28 (1x R-4R + 1x R-4T) společně s radiolokačním zaměřovačem RP-S Smierč. V roce 1967 se staly součástí strategického obranného systému Tu-128S-4, který se skládal z dalekodosahového přepadového stíhače Tu-128, z radaru Smierč a ze čtyř střel R-4 (v kombinaci 2x R-4R + 2x R-4T). Krom Tu-128 mohla být nesena i experimentálním E-152M. V 70. letech došlo k modernizaci letounů, raket a radiolokátorů k napadání nízko letících cílů. Výsledkem bylo rozběhnutí sériové výroby (1973) střel R-4RM a R-4TM (K-80M) pro systém Tu-128S-4M (Tu-128M + RP-SM Smierč-M, R-M). R-4M mohly ničit cíle s přetížením 5 g ve výškách 0,5-21 km. Podle zpráv z USA bylo ve službě v roce 1976 několik tisíc střel R-4, všechny byly vyřazeny společně s Tu-128 na konci studené války.
| Typ | R-4R | R-4T |
| Délka | 5,3 m | 5,2 m |
| Průměr | 0,31 m | 0,31 m |
| Rozpětí | 1,3 m | 1,3 m |
| Hmotnost | 375 kg | 370 kg |
| Bojová hlavice | 65 kg | 65 kg |
| Pohon | TPH | TPH |
| Způsob navedení | poloaktivní RL | pasivní IR |
| Rychlost letu | 1700 km/h | 1700 km/h |
| Dolet | 2 - 30+ km | 2 – 25 km |
Copyright © All Rights Reserved