NAVIGACE

K-141 Kursk

připravil Michal Béza

Ruská ponorka Kursk třídy Antej (projekt 949A, v kódování NATO Oscar II) je především známá tragédií, při níž se potopila na dno Barentsova moře (nad Skandinávií) do hloubky 108 metrů. K této události došlo dne 12.08.2000. Příčinou byl pravděpodobně výbuch v torpédové komoře, který zaregistrovaly i dvě americké ponorky v té době operující v této oblasti.

Ponorka Kursk byla jednou z nejnovějších lodí ruského válečného námořnictva - byla postavena v roce 1994, do činné služby byla uvedena v roce 1995. Jednalo se o největší podmořský nosič letounových střel v ruském námořnictvu. Po třídě Oscar I (projekt 949) byla v roce 1982 započata výroba dalších dvanácti lodí nové třídy Oscar II (projekt 949A). V konstrukci byly provedeny určité úpravy - trup byl poněkud zvětšen a byl změněn tvar kormidel.

Ponorka byla vyzbrojena standardně čtyřiadvaceti letounovými střelami P-700 Granit, uloženými v silech v přední části trupu. V přídi byly umístěny torpédomety ráže 533 mm a 650 mm, z nichž kromě torpéd bylo možno odpalovat také protiponorkové střely Vyjuga a zřejmě i střely Granat proti pozemním cílům. Plavidlo bylo vybaveno radarem Albatros, sonary MGK-500, MGK-519, MGK-512 a MGK-518. Systémy doplňují prostředky radio-elektronického boje a datové komunikační linky na satelity na oběžné dráze.

Havárie

Dne 12. srpna 2000 se při manévrech ruské severní floty ozvaly dva výbuchy. Norští seizmologové z institutu NORSAR změřili ráz prvního z nich na 1,5 stupně Richterovy stupnice, po dvou minutách a patnácti vteřinách se ozval asi stonásobně silnější výbuch, při kterém naměřili rázové vlny o síle 3,5 stupně Richtera. Výbuchy jsou později odhadnuty na sílu jedné až dvou tun TNT. Výbuchy se ozvaly z paluby ruské ponorky Kursk a zaznamenaly je i dvě americké ponorky monitorující manévry. Po těchto explozích klesl Kursk z původní periskopové hloubky 20. metrů na dno Barentsova moře do hloubky 108. metrů. Na palubě bylo 118 mužů posádky a pozorovatelů. Havárie pochopitelně vyvolala obrovský rozruch jak ve vojenských, tak v politických kruzích. Jednak Kursk byla nejmodernější (a velice drahá) ruská ponorka (navíc plná lidí) a za druhé hrozil únik radiace. Obavy byly na místě, protože ke standardní výzbroji této třídy ponorek patří protilodní rakety Granit s jadernou hlavicí a raketová torpéda Škval, taktéž s jadernou hlavicí. A válečná loď v aktivní službě nikdy nevyplouvá úplně bez výzbroje, ani když se jedná o cvičení. Pravděpodobnost neřízené exploze jaderných zbraní je však velmi nízká, ne-li vyloučená. Na druhou stranu tvořily pohonné jednotky lodě dva jaderné reaktory. Tady již jisté nebezpečí hrozilo, únik radioaktivity z reaktoru by nebyl v ruském námořnictvu prvním ani ojedinělým případem. Ruští představitelé nejprve tvrdili, že se Kursk srazil s jinou ponorkou, poté naznačili, že by mohla narazit na hlubinnou minu z dob druhé světové války, poté se opět vrátili k teorii srážky tím, že předpokládali srážku s ledoborcem.

Záchranné práce

Barentsovo moře je poměrně mělké a Kursk měl tlak na jeho dně bez problémů vydržet – tedy pokud by nebyl vážně poškozen. Ponorka prý byla dokonce viditelná z letadel. Kdyby se postavila kolmo na příď, její záď by se vynořila z vody až do úrovně záchranného poklopu. Místo toho ruská admiralita i administrativa putinovy vlády nejprve mlžily, později odmítaly zahraniční pomoc. Vypočítávali na kolik dní mají nešťastníci na mořském dně vzduchu a jak je může ohrozit oxid uhličitý. Podle datování některých dopisů na rozloučenou od mužů z Kursku je patrné, že námořníci přežívali v Deváté sekci plavidla ještě tři dny po havárii. Pomoc však nepřišla. Speciální oddíl ruských hlubinných potápěčů byl v té době již několik let v rozkladu a záchranná ponorka se nemohla připojit k únikovému poklopu – prý kvůli silným proudům u dna. Rusům trvalo pět dní než přijali pomoc západu. Osm dní uběhlo od havárie, než byl otevřen únikový poklop norskými potápěči a bylo konstatováno kompletní zaplavení ponorky. Jak později ukázalo vyšetřování, prvních 6 sektorů ponorky bylo zaplaveno téměř ihned. Ihned zemřeli všichni, kteří se v nich nacházeli, ihned zemřeli rovněž všichni na kapitánském můstku. Nezaplaveny zůstaly pouze zadní sekce číslo 7 - 9. Námořníci, pravděpodobně v naprosté tmě, vypnuli reaktor a přesunuli se na záď plavidla, odkud se boucháním na stěnu trupu snažili přivolat pomoc. Někteří ruští záchranáři tvrdili, že bouchání slyší, jiní experti tvrdili, že skrz dva oddělené trupy by je nebylo možné zaslechnout. Ze 118 mužů na palubě Kursku bylo po vyproštění těl 115 identifikováno, pouze u tří mužů z torpédové sekce nebyla identifikace možná. Z videozáběrů potápěčů bylo zřejmé, že na palubě došlo k obrovskému výbuchu, čímž se dostáváme k vyšetřování celé havárie.

Vyšetřování

Objevilo se několik spekulací o důvodu havárie:
Prvním, a zdá se nejpravděpodobnějším, mělo být selhání a exploze torpéda v torpédovém oddíle. Následující požár měl odpálit i další vezenou munici a dokončit zkázu lodi. K této verzi se od počátku přiklonila i putinova administrativa a stala se oficiální verzí až do vytvoření vyšetřovací komise.
Druhou verzí byla srážka z jiným plavidlem. Pokud by to bylo plavidlo ruské flotily, těžko by se to v námořnictvu ututlalo a brzy by padaly hlavy. V úvahu by připadala letadlová loď Admirál Kuzněcov, ale jak jsem zmínil – srážka s lodí vlastní flotily nebyla hlášena. Proti srážce s některou z amerických ponorek, které monitorovaly ruské manévry, mluví výrazný nepoměr tonáže ve prospěch Kursku – tedy při srážce s několikanásobně hmotnou ruskou ponorkou by americké plavidlo dopadlo mnohem hůře a Američané by jistě museli vyslat záchranné oddíly do oblasti. Proti náhodné srážce mluví i vybavení všech zainteresovaných plavidel výkonnými sonary.
Objevila se však mnohem fantastičtější teorie. Na manévrech měly být přítomni čínští pozorovatelé a Američané se obávali, že se jedná o předvádění torpéda Škval, které chtějí Číňané od Rusů koupit. Z toho důvodu měly dvě americké ponorky, USS Toledo a USS Memphis (třída Los Angeles), sledovat svaz a na protest proti přítomnosti Číňanů měla jedna zblízka dotírat na Kursk. USS Toledo se mělo při jednom manévru nebezpečně přiblížit ke Kursku a srazit se s ním. Při srážce mělo dojít k lehkému poškození Kursku a k závažnému poškození Toleda. Zatímco Toledo se stahovalo z prostoru, USS Memphis měla krýt jeho ústup. V tu chvíli prý Američané na Memphisu zaslechli zvuk charakteristický pro otevírání krytů torpédových komor na Kursku a aby chránili svoji vlastní ponorku, vystřelili torpédo Mk.48, které zasáhlo Kursk do zadní části torpédového prostoru nebo do oblasti velitelského stanoviště. Dále už vše mělo probíhat tak, jak je popsáno výše – požár a detonace vezených torpéd na Kursku a jeho potopení na dno Barentsova moře. Některá ruská média hovořila o potenciální roznětce Třetí světové války. Tato teorie je dost přitažená za vlasy, ačkoli za ní stáli vysocí představitelé ruské admirality a prý byla nalezena úniková kapsle z americké ponorky a po vytažení vraku Kursku nad hladinu se našli „zasvěcení odborníci“, kteří prý přesně identifikovali otvor v boku Kursku, jaký vytváří právě torpédo Mk.48. Je pravda, že USS Memphis byl za několik dní vyfotografován na norské základně, kde byl opravován a USS Toledo kamsi zmizela. Proti této teorii však hovoří také léta vzájemného soupeření těchto dvou mocností ve všech oceánech světa v období studené války, kdy dokonce ke srážkám ponorek už mělo dojít a mnohokrát měli velitelé ruku na „červeném tlačítku“, ale nikdy nedošlo k odpálení torpéda proti nepřátelskému plavidlu. Proč by s tím nějaký šílenec začínal v době, kdy vzájemné vztahy USA a Ruska byly nejlepší za posledních 80 let?
Nicméně nakonec byla za oficiální prohlášena verze ruské vlády a výsledky vyšetřování, spojené s ohledáním vraku a vytažením příslušných dokumentů z jeho paluby, nebyly nikdy zcela zveřejněny. Před vytažením vraku na hladinu byla odřezána celá jeho příď s torpédovou sekcí, která byla později vyhozena do povětří, a tak se nikdo „nepovolaný“ pravdu již asi nikdy nedozví. Všechny tři zapisovače (černé skříňky) prý byly v době havárie vypnuty (velmi podezřelé není-liž pravda, ale v ruském námořnictvu je možné všelico). Výsledkem vyšetřování byla za příčinu zkázy lodi označena exploze cvičného torpéda, která měla za následek řetězovou reakci v torpédové místnosti. Proč cvičné torpédo explodovalo však nebylo nikdy objasněno. Operace na vyzdvižení vraku stála přibližně 8 milionů USD, což v té době byl rozpočet ruského ponorkového loďstva na celý rok. Po skončení vyšetřování a demontáži sil s raketami Granit byl zbytek vraku sešrotován.

Technicko - Taktická Data

Zdroje

- Válečné lodě 7 (Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek - Ares 2000)
- Kursk: Mýty a spekulace (TV dokument, Francie 2005)
- i-Dnes (aktuality)