NAVIGACE |
|
|
připravil Václav Křivánek
Samohybný protiletadlový raketový komplex 2K12 M3 KUB (v kódu NATO SA-6 Gainful) z produkce bývalého SSSR byl poprvé zaveden do výzbroje v 60-letech v základní verzi 2K12. Systém byl vyvinut ruskou firmou Toropov OKB-134 a vyráběn firmami Vympel MKB a NIIP. V průběhu doby byl modernizován na základě zkušeností z bojového nasazení v různých konfliktech, především na Blízkém východě. Vzhledem k jeho vysoké mobilitě a ostatním provozním charakteristikám a vzhledem k jeho schopnosti další modernizace je stále vhodným zbraňovým systémem i pro soudobou PVO.
Protiletadlový raketový komplex 2K12 M3 KUB se skládá ze samohybného řídícího a sledovacího radiolokátoru , ze čtyř samohybných trojnásobných vypouštěcích zařízení pro šikmý start, z protiletadlových raket a z dopravních a manipulačních prostředků pro manipulaci s raketami. Bojové komponenty komplexu jsou instalovány na vysoce mobilních pásových podvozcích s pancéřovou ochranou a s vlastními zdroji elektrické energie.
Protiletadlový raketový komplex 2K12 M3 KUB je určen k ničení letounů, křídlatých raket, vrtulníků a ostatních vzdušných cílů létající v malých a středních výškách v rozmezí 100 až 11 000 m, ve vzdálenostech 3 až 24 km, při rychlostech cílů do 650 m/s, tlakovou vlnou a střepinovým účinkem bojové hlavice řízené rakety o hmotnosti 56 kg, vybavené radiolokačním přibližovacím zapalovačem.
Raketa 3M9M3 jednostupňová, s raketonáporovým motorem na tuhou pohonnou hmotu
(palivo), s přívodem kyslíku za letu z atmosféry. Pro start a potřebné urychlení
rakety se využívá standardní tuhá pohonná hmota (palivo + okysličovadlo). Raketa
tak získá maximální rychlost až 900 m/s. Celková startovací hmotnost rakety je 600
kg. Raketa je aerodynamicky řízena a má aerodynamické uspořádání typu
"otočné křídlo".
Řízení a navádění raket je uskutečňováno poloaktivním radiolokátorem systémem
samonavedení, s využitím modifikované metody proporciomálního navedení,
optimalizující určitým způsobem proces navedení raket na nízkoletící a
manévrující cíle. Na jeden vzdušný cíl mohou být naváděny až 3 PLŘS
současně. Systém je schopen automaticky sledovat až 6 vzdušných cílů současně a
zároveň navádět 2 PLŘS. Znovunabití PLŘS z přepravního na odpalovací zařízení
trvá asi 10 minut.
připravil rado_pro
Protilietadlová riadená strela 3M9ME (3M9M3E) kompletu Kub2K12 (SA-6)
3M9ME (novšia verzia 3M9M3E) je poloaktívna radarom navádzaná PLRS s bezkontaktným
približovacím rádiovým zapaľovačom bojovej časti s črepinovým účinkom a
jednostupňovým náporovým 2-režimovým raketovým motorom. Strela má aerodinamickú
konštrukcia typu kačica - otočné krídlo.
Navádzanie je po prepočítavanej dráhe (proporcionálne navádzanie). Ničí ciele
letiace rýchlosťou od 60 do 600m/s (0-600m/s M3E), dosahom 3,5 až 17,3km (4,4-23km M3E)
a výškou 60 až 7000 (10000M3E).
Dlžka strely je 5841mm (5850 M3E), rozpätie krídel 932mm, rozpätie stabilizátorov
1207mm (1214 M3E) a priemer 330mm. Prevádzková teplota je stanovená od -40 do +50°C,
relatívna vlhkosť do 98% pri 20°C, vietor do 20m/s.
Elektronika strely je výlučne elektrónková, čím sa dosahuje imunita voči
vedľajším efektom pri použití atomových zbraní. (letiace neutróny po výbuchu
zapadnú do dier polovodičov PN prechodu a polovodiče sa stanú nefunkčnými...) (E - v
označení strely znamená exportná verzia).
Strela sa delí na 4 časti:
Samonavádzacia hlavica 1SB4M
Prijíma odrazený signál od cieľa pohyblivou anténou (v osiach x,y) umiestnenou pod
predným krytom (radom) sivej (bielej M3E) farby. Na stabilizátoroch sú umiestnené
ďalšie antény pre príjem signálu od navádzacieho rádiolokátora potrebné pre
výpočty pomocou dopplerovho efektu a UHF radiová anténa pre príjem
autodeštrukčného signálu, PIM sa zablokuje a raketa letí bez navádzania na cieľ
pokiaľ jej nedojde palivo.
Autopilot 1SB6M
Je blok riadenia pohonu krídel a kormidlových plôch. (celý elektrónkový....)
Bojová časť
Tvorí ju :
Bojová nálož 3N12, bezkontaktný rádiový zapaľovač PIM (poistnoiniciačný
mechanizmus) 9E13 uložený v prednej časti 4 bloku. Trhavinu tvorí 23kg TNT uzavretých
v kovovej schránke vytvarovanej ako u ručného granátu F1 (vajce) (celková hmotnosť
57kg TNT+ obal) s 3000 črepinamy a každá z nich má váhu 6,5g. Pri výbuchu letia na
cieľ v usmernenom uhle rýchlosťou 2500m/s. V malej vzdialenosti od cieľa sa iniciuje
nálož a cieľ sa ničí črepinami. V prípade že SNH nemá radarový signál, PIM sa
zablokuje a raketa letí pokiaľ jej nedojde palivo.
Pneumoenergetický blok a raketový motor 9E27M1
Hmotnosť strely je 604kg (630M3E). Ako zdroj elektrickej energie sa používa nadoba so
stlačeným vzduchom, ktorá sa otvára pyronábojom (VBP-4). (pred odpálením je strela
napájaná elektrinou z odpaľovacieho zariadenia). Nádoba sa plní kompresorom pred
odpálením na tlak 207,5MPa pri 20°C. Vzduch poháňa malý alternátor, ktorý vyrába
striedavé napatie o frekvencii 400Hz. Vďaka vyššej frekvencii (oproti zásuvkovým
50Hz) môžu mať transformátory menšie rozmery. ďalej tento vzduch ovláda aj krídla
a stabilizátory.
Strela je odpaľovaná pyronábojom PP9. Prvá časť motora, ktorá udá strele plnú
rýchlosť horí 5,5s a pri odpálení je vysokým preťažením odistený prvý stupeň
ochrany bojovej nálože. (Poistka ma malú guličku tlačenú tvrdou pružinou ktorá pri
vysokom preťažení prekoná tlak pružiny a zaskočí do vybratia - el. kontaktu) Tlak v
spaľovacej komore je 25MPa.
Druhá časť motora (ktorá sa zapáli odhodením prstencového zostaku prvej časti
motora) horí 25,5s a tlak v spaľovacej komore je 10,5MPa.Udržuje potrebnú rýchlosť
pre let a manévrovanie strely.
Zloženie náplne motora.
1. štartová prachová náplň:
strelná bavlna 56%
nitroglycerín 39%
krieda 3%
vazelína 0,5%
grafit 0,25%
difenilak 0,3%
antralit 0,95%
2. letová prachová náplň:
NaNO3 25%
Mg 65%
naftalín 10%
(pri výrobe variť pomaly na miernom ohni, neustále miešať....)
Pyronáboje sú citlivé na elektrostatický náboj - napr. z oblečenia preto musí byť
celá raketa pred prácou uzemnená. Pod stabilizátormi má na zadnej spodnej strane
kontaktovú plochy - vodivé lišty, ktorými sa uzemňuje. Rádiový zapaľovač sa tiež
môže spustiť ak je nablízku v prevádzke vysielačka. Min. vzdialenosť od
vysielačiek je preto stanovená na 250m.
Účinnosť strely pri dnešnej rušiacej technike nesenej na lietadlách je otázna, no v
bývalej Juhoslávii sa osvedčili pri ničení nízkoletiacích cieľov.
Fotky maket rakety 3M9ME z VTUVM Slavičín
Řídící (klasický přehledový, impulzní) radiolokátor je určen k zjišťování a rozpoznávání cílů. Sledování (třídimenzionální monoimpulzní) radiolokátor je určen k zamíření, sledování a pomocí sdruženého vysílače ke kontinuálnímu ozáření určeného cíle. Ve spolupráci s vypouštěcím koordinátorem rakety a po jejím odpálení i její navedení na sledovaný cíl. Činnost v podmínkách radioelektrotechnického rušení protiletadlovému raketovému komplexu 2K12 KUB umožňuje řada systémů, např. systém skokového přeladění kmitočtu vysílače, několik systémů automatické regulace zesílení přijímače, systém selekce pohyblivých cílů a potlačení nesynchronního rušení. Pro případ velmi intenzivního rušení je naváděcí/sledovací radiolokátor vybaven televizním zaměřovacím systémem. Dále je komplex standardně vybaven identifikačním systémem (IFF) vlastních letounů.
Protiletadlový raketový komplex 2K12 KUB vede obvykle bojovou činnost v rámci centralizovaného a automatizovaného systému velení PLRK VzS a je k tomu vybaven příslušným technickým zařízením. Je však schopen vést bojovou činnost i samostatně, v režimu decentralizovaného velení. K tomu využívá vlastní prostředky radiolokačního průzkumu (přehledový radiolokátor).
Technicko-taktická data systému 2K12Systémové označení | KUB (domácí verze) KVADRANT (vyvážená verze) |
Typ | Mobilní protiletadlový komplex |
Použití | Ochrana jednotek a objektů před nízkoletícími letadly a helikoptérami i v podmínkách protivníkova rušení a nepřátelské palby. (Systém byl původně navržen k obraně postupujících sovětských tankových divizí v případné válce). |
Vývoj systému | V. V. Tikhomirov Science and Research Institute of Instrument-Engineering (NIIP) Šéf vývoje systému: Yevgeniy Pigin |
Vývoj rakety | Státní technický úřad «Vympel» (Moskva) |
Továrna pro sériovou výrobu | Ul'yanovsk Mechanical Plant (pro odpalovací a naváděcí zařízení) |
Chronologie | |
Počátek vývoje | konec 50.-let |
Začátek testů | 1965 (armáda) |
Počátek sériové produkce | 1967 nebo 1968 |
Zastavení výroby | 1983 nebo 1985 |
Provedení | |
Složení systému | Jedno samohybné přehledové a zaměřovací zařízení a čtyři odpalovací zařízení, každé nese tři rakety (vše na mobilních podvozcích). Původní verze nesla střelu 3M9, Kub-M3 rakety 3M9M3. |
Pravděpodobnost zásahu cíle | Ke zvýšení pravděpodobnosti zničení cíle je možné použít několik raket odpálených buď z jednoho nebo více odpalovacích zařízení. |
pro nemanévrující aerodynamický cíl | 0.8-0.9 , 0.7-0.8, 0.8-0.95 |
pro manévrující rychlý cíl | 0.5-0.7 |
pro křídlatou raketu | 0.3-0.4, 0.1-0.3 |
Navedení rakety | Poloaktivní radarové navedení na cíl. |
Délka | 5,8 m |
Průměr | 0,335 m |
Rozpětí křídel | 1,245 m |
Maximální rychlost | 2,8 Machu |
Váha při odpálení | 599 kg |
Maximální účinný dosah střelby | 24 000 m 24 - 28 km (pro modifikaci M3 a M4) |
Minimální účinný dosah střelby | 3 700 m 3 - 3,5 km (pro modifikaci M3 a M4) |
Maximální účinná výška střelby | 12 000 m 14 km (pro modifikaci M3 a M4) |
Minimální účinná výška střelby | 100 m (radarový mód) 50 m (optický mód) 25 m (pro modifikaci M3 a M4) |
Pohon | Jednostupňový raketonáporový motor |
Bojová hlavice | 59 kg, tříštivá s kontaktním a bezkontaktním zapalovačem |
Znovunabití | 10 min |
Doba přípravy jednotky | 5 min |
Doba reakce | 20 nebo 22 sekund mezi zachycením cíle a odpálením rakety. |
Provozní teplota | -50 °C až +50 °C |
Provedená vylepšení | Kvůli zájmu zahraničních zákazníků NIIP v současné době vylepšuje systém sledování cílů v malých výškách. |
Vývoz | Systém byl dodán do 22 nebo 25 zemí, včetně Sírie a Jugoslávie. Široce byl používán v Izraelsko-Arabské válce v roce 1973. 64 letadel bylo sestřeleno 95 raketami. |
Pokud je uvedeno několik údajů, pak se zde jednotlivé prameny rozcházejí.
Copyright © All Rights Reserved