zpět ruské systémy země-vzduch

Ruské systémy země-vzduch

NAVIGACE

Protiletadlový raketový komplex 2K12 M3 KUB

připravil Václav Křivánek

Samohybný protiletadlový raketový komplex 2K12 M3 KUB (v kódu NATO SA-6 Gainful) z produkce bývalého SSSR byl poprvé zaveden do výzbroje v 60-letech v základní verzi 2K12. Systém byl vyvinut ruskou firmou Toropov OKB-134 a vyráběn firmami Vympel MKB a NIIP. V průběhu doby byl modernizován na základě zkušeností z bojového nasazení v různých konfliktech, především na Blízkém východě. Vzhledem k jeho vysoké mobilitě a ostatním provozním charakteristikám a vzhledem k jeho schopnosti další modernizace je stále vhodným zbraňovým systémem i pro soudobou PVO.

Protiletadlový raketový komplex 2K12 M3 KUB se skládá ze samohybného řídícího a sledovacího radiolokátoru , ze čtyř samohybných trojnásobných vypouštěcích zařízení pro šikmý start, z protiletadlových raket a z dopravních a manipulačních prostředků pro manipulaci s raketami. Bojové komponenty komplexu jsou instalovány na vysoce mobilních pásových podvozcích s pancéřovou ochranou a s vlastními zdroji elektrické energie.

Protiletadlový raketový komplex 2K12 M3 KUB je určen k ničení letounů, křídlatých raket, vrtulníků a ostatních vzdušných cílů létající v malých a středních výškách v rozmezí 100 až 11 000 m, ve vzdálenostech 3 až 24 km, při rychlostech cílů do 650 m/s, tlakovou vlnou a střepinovým účinkem bojové hlavice řízené rakety o hmotnosti 56 kg, vybavené radiolokačním přibližovacím zapalovačem.

Raketa 3M9M3 jednostupňová, s raketonáporovým motorem na tuhou pohonnou hmotu (palivo), s přívodem kyslíku za letu z atmosféry. Pro start a potřebné urychlení rakety se využívá standardní tuhá pohonná hmota (palivo + okysličovadlo). Raketa tak získá maximální rychlost až 900 m/s. Celková startovací hmotnost rakety je 600 kg. Raketa je aerodynamicky řízena a má aerodynamické uspořádání typu "otočné křídlo".
Řízení a navádění raket je uskutečňováno poloaktivním radiolokátorem systémem samonavedení, s využitím modifikované metody proporciomálního navedení, optimalizující určitým způsobem proces navedení raket na nízkoletící a manévrující cíle. Na jeden vzdušný cíl mohou být naváděny až 3 PLŘS současně. Systém je schopen automaticky sledovat až 6 vzdušných cílů současně a zároveň navádět 2 PLŘS. Znovunabití PLŘS z přepravního na odpalovací zařízení trvá asi 10 minut.

připravil rado_pro

Protilietadlová riadená strela 3M9ME (3M9M3E) kompletu Kub2K12 (SA-6)

3M9ME (novšia verzia 3M9M3E) je poloaktívna radarom navádzaná PLRS s bezkontaktným približovacím rádiovým zapaľovačom bojovej časti s črepinovým účinkom a jednostupňovým náporovým 2-režimovým raketovým motorom. Strela má aerodinamickú konštrukcia typu kačica - otočné krídlo.
Navádzanie je po prepočítavanej dráhe (proporcionálne navádzanie). Ničí ciele letiace rýchlosťou od 60 do 600m/s (0-600m/s M3E), dosahom 3,5 až 17,3km (4,4-23km M3E) a výškou 60 až 7000 (10000M3E).
Dlžka strely je 5841mm (5850 M3E), rozpätie krídel 932mm, rozpätie stabilizátorov 1207mm (1214 M3E) a priemer 330mm. Prevádzková teplota je stanovená od -40 do +50°C, relatívna vlhkosť do 98% pri 20°C, vietor do 20m/s.
Elektronika strely je výlučne elektrónková, čím sa dosahuje imunita voči vedľajším efektom pri použití atomových zbraní. (letiace neutróny po výbuchu zapadnú do dier polovodičov PN prechodu a polovodiče sa stanú nefunkčnými...) (E - v označení strely znamená exportná verzia).

Strela sa delí na 4 časti:

Samonavádzacia hlavica 1SB4M
Prijíma odrazený signál od cieľa pohyblivou anténou (v osiach x,y) umiestnenou pod predným krytom (radom) sivej (bielej M3E) farby. Na stabilizátoroch sú umiestnené ďalšie antény pre príjem signálu od navádzacieho rádiolokátora potrebné pre výpočty pomocou dopplerovho efektu a UHF radiová anténa pre príjem autodeštrukčného signálu, PIM sa zablokuje a raketa letí bez navádzania na cieľ pokiaľ jej nedojde palivo.

Autopilot 1SB6M
Je blok riadenia pohonu krídel a kormidlových plôch. (celý elektrónkový....)

Bojová časť
Tvorí ju :
Bojová nálož 3N12, bezkontaktný rádiový zapaľovač PIM (poistnoiniciačný mechanizmus) 9E13 uložený v prednej časti 4 bloku. Trhavinu tvorí 23kg TNT uzavretých v kovovej schránke vytvarovanej ako u ručného granátu F1 (vajce) (celková hmotnosť 57kg TNT+ obal) s 3000 črepinamy a každá z nich má váhu 6,5g. Pri výbuchu letia na cieľ v usmernenom uhle rýchlosťou 2500m/s. V malej vzdialenosti od cieľa sa iniciuje nálož a cieľ sa ničí črepinami. V prípade že SNH nemá radarový signál, PIM sa zablokuje a raketa letí pokiaľ jej nedojde palivo.

Pneumoenergetický blok a raketový motor 9E27M1
Hmotnosť strely je 604kg (630M3E). Ako zdroj elektrickej energie sa používa nadoba so stlačeným vzduchom, ktorá sa otvára pyronábojom (VBP-4). (pred odpálením je strela napájaná elektrinou z odpaľovacieho zariadenia). Nádoba sa plní kompresorom pred odpálením na tlak 207,5MPa pri 20°C. Vzduch poháňa malý alternátor, ktorý vyrába striedavé napatie o frekvencii 400Hz. Vďaka vyššej frekvencii (oproti zásuvkovým 50Hz) môžu mať transformátory menšie rozmery. ďalej tento vzduch ovláda aj krídla a stabilizátory.
Strela je odpaľovaná pyronábojom PP9. Prvá časť motora, ktorá udá strele plnú rýchlosť horí 5,5s a pri odpálení je vysokým preťažením odistený prvý stupeň ochrany bojovej nálože. (Poistka ma malú guličku tlačenú tvrdou pružinou ktorá pri vysokom preťažení prekoná tlak pružiny a zaskočí do vybratia - el. kontaktu) Tlak v spaľovacej komore je 25MPa.
Druhá časť motora (ktorá sa zapáli odhodením prstencového zostaku prvej časti motora) horí 25,5s a tlak v spaľovacej komore je 10,5MPa.Udržuje potrebnú rýchlosť pre let a manévrovanie strely.

Zloženie náplne motora.
1. štartová prachová náplň:
strelná bavlna 56%
nitroglycerín 39%
krieda 3%
vazelína 0,5%
grafit 0,25%
difenilak 0,3%
antralit 0,95%

2. letová prachová náplň:
NaNO3 25%
Mg 65%
naftalín 10%
(pri výrobe variť pomaly na miernom ohni, neustále miešať....)

Pyronáboje sú citlivé na elektrostatický náboj - napr. z oblečenia preto musí byť celá raketa pred prácou uzemnená. Pod stabilizátormi má na zadnej spodnej strane kontaktovú plochy - vodivé lišty, ktorými sa uzemňuje. Rádiový zapaľovač sa tiež môže spustiť ak je nablízku v prevádzke vysielačka. Min. vzdialenosť od vysielačiek je preto stanovená na 250m.
Účinnosť strely pri dnešnej rušiacej technike nesenej na lietadlách je otázna, no v bývalej Juhoslávii sa osvedčili pri ničení nízkoletiacích cieľov.

Fotky maket rakety 3M9ME z VTUVM Slavičín

 

Řídící (klasický přehledový, impulzní) radiolokátor je určen k zjišťování a rozpoznávání cílů. Sledování (třídimenzionální monoimpulzní) radiolokátor je určen k zamíření, sledování a pomocí sdruženého vysílače ke kontinuálnímu ozáření určeného cíle. Ve spolupráci s vypouštěcím koordinátorem rakety a po jejím odpálení i její navedení na sledovaný cíl. Činnost v podmínkách radioelektrotechnického rušení protiletadlovému raketovému komplexu 2K12 KUB umožňuje řada systémů, např. systém skokového přeladění kmitočtu vysílače, několik systémů automatické regulace zesílení přijímače, systém selekce pohyblivých cílů a potlačení nesynchronního rušení. Pro případ velmi intenzivního rušení je naváděcí/sledovací radiolokátor vybaven televizním zaměřovacím systémem. Dále je komplex standardně vybaven identifikačním systémem (IFF) vlastních letounů.

Protiletadlový raketový komplex 2K12 KUB vede obvykle bojovou činnost v rámci centralizovaného a automatizovaného systému velení PLRK VzS a je k tomu vybaven příslušným technickým zařízením. Je však schopen vést bojovou činnost i samostatně, v režimu decentralizovaného velení. K tomu využívá vlastní prostředky radiolokačního průzkumu (přehledový radiolokátor).

Technicko-taktická data systému 2K12

Systémové označení KUB (domácí verze)
KVADRANT (vyvážená verze)
Typ Mobilní protiletadlový komplex
Použití Ochrana jednotek a objektů před nízkoletícími letadly a helikoptérami i v podmínkách protivníkova rušení a nepřátelské palby. (Systém byl původně navržen k obraně postupujících sovětských tankových divizí v případné válce).
Vývoj systému V. V. Tikhomirov Science and Research Institute of Instrument-Engineering (NIIP) Šéf vývoje systému: Yevgeniy Pigin
Vývoj rakety Státní technický úřad «Vympel» (Moskva)
Továrna pro sériovou výrobu Ul'yanovsk Mechanical Plant (pro odpalovací a naváděcí zařízení)
Chronologie  
Počátek vývoje konec 50.-let
Začátek testů 1965 (armáda)
Počátek sériové produkce 1967 nebo 1968
Zastavení výroby 1983 nebo 1985
Provedení  
Složení systému Jedno samohybné přehledové a zaměřovací zařízení a čtyři odpalovací zařízení, každé nese tři rakety (vše na mobilních podvozcích). Původní verze nesla střelu 3M9, Kub-M3 rakety 3M9M3.
Pravděpodobnost zásahu cíle Ke zvýšení pravděpodobnosti zničení cíle je možné použít několik raket odpálených buď z jednoho nebo více odpalovacích zařízení.
pro nemanévrující aerodynamický cíl 0.8-0.9 , 0.7-0.8, 0.8-0.95
pro manévrující rychlý cíl 0.5-0.7
pro křídlatou raketu 0.3-0.4, 0.1-0.3
Navedení rakety Poloaktivní radarové navedení na cíl.
Délka 5,8 m
Průměr 0,335 m
Rozpětí křídel 1,245 m
Maximální rychlost 2,8 Machu
Váha při odpálení 599 kg
Maximální účinný dosah střelby 24 000 m 24 - 28 km (pro modifikaci M3 a M4)
Minimální účinný dosah střelby 3 700 m 3 - 3,5 km (pro modifikaci M3 a M4)
Maximální účinná výška střelby 12 000 m 14 km (pro modifikaci M3 a M4)
Minimální účinná výška střelby 100 m (radarový mód) 50 m (optický mód) 25 m (pro modifikaci M3 a M4)
Pohon Jednostupňový raketonáporový motor
Bojová hlavice 59 kg, tříštivá s kontaktním a bezkontaktním zapalovačem
Znovunabití 10 min
Doba přípravy jednotky 5 min
Doba reakce 20 nebo 22 sekund mezi zachycením cíle a odpálením rakety.
Provozní teplota -50 °C až +50 °C
Provedená vylepšení Kvůli zájmu zahraničních zákazníků NIIP v současné době vylepšuje systém sledování cílů v malých výškách.
Vývoz Systém byl dodán do 22 nebo 25 zemí, včetně Sírie a Jugoslávie. Široce byl používán v Izraelsko-Arabské válce v roce 1973. 64 letadel bylo sestřeleno 95 raketami.

   Pokud je uvedeno několik údajů, pak se zde jednotlivé prameny rozcházejí.


Fotografie

Zdroje

 


Copyright © All Rights Reserved