NAVIGACE

Útočné pušky systému Kalašnikov

připravil Pavel Kurka

Pušky řady AK (avtomat kalašnikova) jsou bezesporu nejrozšířenější a nejslavnější pěchotní zbraní. Odhaduje se, že bylo vyrobeno až 30 milionů AK všech verzí. Úspěch řady AK spočívá v jednoduché konstrukci a ovladatelnosti, odolnosti, spolehlivosti a také v nízké ceně. AK je oblíbenou zbraní mnoha armád, partyzánských hnutí a teroristických skupin. Historie AK se začala psát v roce 1946 v SSSR, kdy konstruktér M.T. Kalašnikov předložil návrh svého systému, který byl o rok později přijat do výzbroje. Kalašnikov při návrhu své konstrukce vycházel z německé útočné pušky Stg 44, kterou německá armáda s úspěchem používala ke konci 2. světové války. Základní vzor byl v roce 1959 modernizován a označen jako AKM, další modernizace spojená se změnou ráže přišla v 70. letech a nový vzor byl pojmenován AK -74. Vývoj pokračoval i v 90. letech vznikem řady AK 101-105, a na základě AK-74 byla vyvinuta nová puška určená k přezbrojení ruské armády AN-94 (avtomat Nikonova) nazývaná také ABAKAN. Mimo SSSR se zbraně systému AK vyráběly také v Bulharsku, Rumunsku, bývalé NDR, Polsku, Jugoslávii, Maďarsku a Číně. Ve většině zemí byly na původní konstrukci provedeny minimální úpravy. Z konstrukce AK vychází i finský M-62 Valmet a izraelský Galil.

Útočná puška AK - 47

 

AK pracuje na principu odběru plynů z vývrtu hlavně. Závěr se uzamyká rotací závorníku. Vývrt hlavně je chromován pro zvýšení životnosti. Mířidla mají stavitelné sektorové hledí a jednoduchou mušku. Přepínač způsobu střelby funguje zároveň jako pojistka. Zbraň lze osadit nožovým bodákem. Existuje i varianta se sklopnou opěrkou.

 

Útočná puška AKM

 

Modernizovaná verze AK-47. Odlišuje se vylehčeným pouzdrem závěru a použitím technologie výlisků a svařování, což vedlo ke zlevnění výroby. Zbraň je vybavena zpomalovačem kadence. Chránítko ústí působí současně jako jednoduchý kompenzátor zdvihu při střelbě dávkou. Pušku lze osadit denním i nočním zaměřovačem. Vylepšením prošlo i bicí ústrojí, které zabraňuje dopadu kladívka na úderník před úplným uzamčením závěru. Nový bodák v kombinaci s pochvou umožňuje stříhání drátů. Verze se sklopnou opěrkou se nazývá AKMS.

 

Lehký kulomet RPK

RPK (ručnoj pulemjot kalašnikova) je lehký kulomet odvozený od AKM. Odlišuje se delší a zesílenou hlavní. Změněn byl také tvar pažby a doplněna byla dvojnožka. Kulomet používá standardní zásobníky na 30 nábojů, zvětšené o kapacitě 40 nábojů a bubnový zásobník na 75 nábojů. Lze použít denní i noční zaměřovač. Existuje i verze v ráži 5,45 mm.

 

Útočná puška AK - 74

AK-74 byla zavedena do výzbroje v 70. letech. Používá nové střelivo ráže 5,45 mm v reakci na nový standardní náboj NATO v ráži 5,56 mm. Toto střelivo, někdy také nazývané mikrorážové, má výhodu v minimálním zpětném rázu a zdvihu zbraně při střelbě. Účinnost náboje je dána vysokou rychlostí střely, která při zásahu ztrácí stabilitu a působí rozsáhlá zranění. Na původní AKM bylo nutné vyměnit pouze hlaveň a závěr. Na konci hlavně je úsťová brzda. Na pušku lze použít různé zaměřovače, pod hlaveň lze zavěsit 40mm granátomet BG-15. Varianta se sklopnou opěrkou je AKS-74.

 

Útočná puška AKSU - 74

Verze AK-74 u které byla zkrácena hlaveň. Zbraň je určena pro osádky bojových vozidel, vrtulníků a speciální jednotky. Přestože je na hlavni úsťová brzda, je ovládání zbraně při střelbě dávkami obtížné.

 

Útočné pušky řady AK 101 - 105

V 90. letech vyvinuté verze pro export. Odlišují se použitím ráží 5,56 mm a 7,62 mm a použitím nových technologií a materiálů. Pušky mají plastové pažbení, možnost montáže zaměřovače a pod hlaveň lze zavěsit granátomet. Na fotografii a ttd je puška AK 103.

Podklady

Fotografie:
www.civiliangunner.com
http://world.guns.ru/assault/as01-e.htm

Literatura:
ŽUK A.B.: Pušky a samopaly, Naše vojsko, Praha 1992
PHILIP C.: Nejslavnější pěchotní zbraně, Svojtka a Vašut, Praha 1997
Časopis Střelecký magazín