Ještě mi dovolte krátké, ale nutné odbočení. Je trochu zmatek v pojmu speciální jednotky. Díky tomuto zmatku také vznikají dohady o to, která jednotka je lepší. Pokusím se vysvětlit strukturu zvláštních operací v amerických ozbrojených složkách. U.S. Army má kromě pozemních jednotek i jednotky výsadkové. Ty jsou označovány za “požární oddíly”. Známá 82. a 101. Jsou nasazovány na místech, kde rychle potřebujete zasáhnout nebo demonstrovat sílu. Jedná se o jednotky, které po seskoku se pohybují a chovají podobně jako běžná armáda. Jejich odhodlání je na poněkud vyšší úrovni než u běžných pozemních jednotek. Pak zde máme tzv. speciální výcvik Rangers a jednotky Rangers. Jedná se program maximálního zefektivnění bojové činnosti družstev. Jedná se o lehkou pěchotu, která bývá používána podobně jako výsadkáři, ale soustřeďují se na průzkum a boj v malých skupinách. Dále zde nalezneme Special Forces – Speciální jednotky (síly). Ty se používají pro netradiční bojové operace a operace jiné než válka. Jedná se 12 členné skupiny, které jsou používány jako poradci v zemích třetího světa, vedoucí hnutí odporu nebo jednotky pro dlouhodobý pobyt daleko v týlu protivníka. Z těchto jednotek se vyčlenili 1^st SFOD-D (Delta Force), kteří jsou používáni na protiteroristické akce mimo území USA, zásahy zvláštního charakteru a jiné akce, ke kterým se vláda USA nebude hlásit.

Námořnictvo má svou strukturu částečně podobnou této. Jedná se pěchotu USMC, průzkumné jednotky RECON USMC a jednotky SEAL. Za protiteroristické operace na území USA je zodpovědná FBI nebo speciální policejní týmy SWAT jednotlivých států. Někdy se říká speciální jednotky všem těmto jednotkám. Je lepší nazývat obecně tyto jednotky jako jednotky pro zvláštní operace. Pokud se podíváte na zaměření jednotlivých jednotek, tak zjistíte, že vlastně nemáte co porovnávat. Není tedy lepší nebo horší. Může být pouze daná jednotka použita nevhodným způsobem, což se může stát všude i v USA.

Historie speciálních jednotek sahá do II. Světové války. Jako počátek je považována 1^st Special Service Force. Ve skutečnosti však jsou speciální jednotky, jak je známe dnes, dítkem “Studené války.” Jednotka začala být seskupována v roce 1952 ve známé líhni výsadkářů Fort Bragg. Pak se brzy přesunula do Bad Tolz v Německu (tehdy západním). Tato jednotka byla označena jako 10^th SFGA, ačkoliv byla vlastně tehdy jedinou jednotkou. Účelem, proč tato jednotka vznikla, bylo to, že ve východní Evropě ovládané SSSR nebyly k dispozici už hnutí odporu, a tak tato jednotka měla v případě války působit jako základní partyzánský oddíl, který bude vytvářet v dané zemi hnutí odporu. S nasazením se počítalo i hlavně v případě, že se armády států Varšavské smlouvy rozjedou na západ. Tyto jednotky by zůstaly v Bavorsku a podporovaly tamní hnutí odporu. Mnoho akcí bylo prováděno pod vedením CIA, která dostala řadu kvalifikovaných lidí. Mimochodem vojáci speciálních jednotek hovořili takovým Bavorským dialektem, že při cvičeních je výsadkáři běžně považovali za místní zemědělce a často si z nich anglicky utahovali. Čas od času se pak výsadkáři nestačili divit, že na ně chodí hlášení, že se nechovají k místním obyvatelům laskavě.

Skutečným válečným nasazením však byla válka ve Vietnamu. Vojáci speciálních jednotek byli první kdo se do toho konfliktu zamotali a byli mezi posledními, kdo Vietnam opustili. Více méně tam byli jak před tak i po. Hlavní složkou speciálních jednotek je tzv. A-tým. Tyto A-týmy o síle 12 mužů organizovaly hnutí odporu z domorodých kmenů horalů. Je zajímavé že tyto kmeny tvoří 20% obyvatelstva, ale obývají 70% území! Mimochodem byli jihovietnamci považováni za ekvivalent opice. Dokážete si pak představit, že vztahy mezi horaly a lidmi z měst nebyly nejrůžovější. Do jak nepříjemné situace se dostali vojáci speciálních jednotek, když byli převeleni pod jihovietnamské vedení, které jejich jednotkami hnutí odporu doslova opovrhovalo, vám nemusím jistě vysvětlovat.

Přesto i ta nejhorší válka jednou skončí a tak skončila i válka ve Vietnamu. Pak následovala Grenada, Perský záliv, Somálsko a státy bývalé Jugoslávie. Tolik k historii, ale pojďme se podívat na výběr příslušníků speciálních jednotek U.S. Army.

Výběrové řízení – SFAS a SFQC

SFAS – Special Forces Assessment and Selection (Hodnocení a výběr pro speciální jednotky) – jak vidíte, Američané si potrpí na zkratky. Tato zkratka je používána pro 23 denní výběrový kurs spojený s přípravou na SFQC – Special Forces Qualification Course (Kvalifikační kurs speciálních jednotek). Před tím než se dostanete k SFAS tak musíte být specialisté, pokud jste obyčejní vojáci a pokud se jedná o důstojníky, ti musejí dosáhnout hodnosti nejméně 1^st lieutenant. Jste pozváni na osobní pohovory, kde je vám vysvětlena funkce 12 členných skupin, které jsou základním kamenem speciálních jednotek, jak bude vypadat výcvik a co se od vás očekává. Jste dotazováni na důvody svého rozhodnutí. Podmínkou účasti je i naprostá bezúhonnost. To rozhodně znemožní, aby se do speciálních jednotek dostali různí týpci, kterým není nic svaté.

První týden zahrnuje různé psychologické a fyzické testy. Psychologové si vás vezmou na pohovor a budou zjišťovat zda-li nejste psychicky labilní osoba. Voják musí splnit standardy armádního fyzického testu pro věk 17 – 21 let a získat tak nejméně 206 bodů. Musí uplavat 50 metrů v uniformě a překonat 24 km s batohem těžkým 25kg a zbraní.

Druhý týden sestává ještě více z pochodů, ale přibývá také překážkový běh složený z překážek zatěžujících horní polovinu těla. Součástí je navigační část nazvaná STAR. Je to 18 km přes kopcovitý terén a vodní plochy. Nesmí chodit po cestách ani mýtinách a postupuje se v noci bez ohledu na počasí. Je to nedelší trasa v armádě, kterou musí ujít voják sám s těžkým batohem.

Třetí týden se zaměřuje na umění vedení a spolupráce. Kandidáti jsou rozděleni na 12 členné skupiny, které musejí reagovat na určité stresové situace. Jsou postaveni před určitý problém a je hodnoceno jak a v jakém čase jej vyřeší. Například je úkolem přesunout vlek na vzdálenost 18 km. Jedním z nejhorších úkolů je “Sandman”. Dva stěhovací 100l pytle jsou naplněny pískem a představují sestřelené piloty. Úkolem skupiny je dopravit…

Je docela běžné, že vojáci shodí až 15 kg své hmotnosti bez ohledu na to, že se do nich cpe jídlo horem dolem. Je to i psychicky náročné. Instruktoři tvrdí, že za ty tři týdny se jim podaří zlomit každého. Pro pokračování v SFQC je vybráno průměrně 50% uchazečů.

Po SFAS ještě nejste za vodou. Musíte prodělat výsadkový výcvik pokud jej ještě nemáte a také výcvik velitele malých skupin. Pro ty, kteří budou spojaři to znamená zúčastnit se 8 týdenního kurzu morseovky.

Jakmile se dostanete do SFQC absolvujete 80 hodinový kurz velitele a speciálních operací.

Ve druhé fázi důstojníci mají 15 týdenní instruktáž o doktríně, poslání a možnostech speciálních jednotek. Ostatní vojáci si vyberou jeden ze čtyř kurzů. 13 týdnů dlouhý kurs zbraňového specialisty nebo ženisty, 21 týdnů dlouhý kurs pro spojaře a 45 týdnů trvající kurs pro mediky.

Kurz pro zbraňové specialisty – zaměření je na ovládání všech typů zbraní, se kterými se můžete setkat. Důležité je také umění navádění palby. Nejen pomocí balistických počítačů, ale také pomocí nejroztodivnějších příručních pomůcek. Účelem je umět zajistit palebnou podporu všude na světě.

Kurz pro ženisty – po absolvování tohoto kurzu budete umět postavit nejen různé mostky, ale i různé stavby latrínou počínaje a nemocnicí konče. Součástí tohoto kurzu je pyrotechnika. Účastníci se učí dezaktivovat více než 50 amerických a cizích min.

Kurz pro spojaře – spojaři se musejí nejen naučit morseovku jak už bylo řečeno, ale musejí vědět téměř vše o různých spojovacích prostředcích. Musejí se naučit používat šifrovací a dešifrovací tabulky a přístroje. Důležité je i to, aby dokázali dělat některé opravy. V současné době se výcvik skládá i ze satelitní a digitální komunikace.

Kurz pro mediky – absolventi těchto kurzů jsou vlastně skutečnými lékaři. Po ukončení kariéry ve speciálních jednotkách se jich hodně dále věnuje medicíně. Jsou skutečnými specialisty a na jejich činnosti mnohdy závisí úspěch celé operace. Jsou tou hlavní osobou pří získávání “srdcí a mozků” domorodého obyvatelstva pro hnutí odporu. To, že jsou opravdu dobří dokazuje to, že svůj výcvik provádějí na úrazových odděleních v amerických nemocnicích a není pro ně problémem vytrhnout odborně zub, provést operaci slepého střeva a odrodit dítě. Během akce se nemůžete odskočit zeptat pana docenta jak se to či ono dělá, a zda-li toto je vhodnější než tamto.

Po ukončení těchto specializovaných kurzů následuje stmelovací cvičení Robin Sage. Zde jsou dáni do skutečných A-týmů a musí dokázat, že dokáží spolupracovat v bojových podmínkách. Na konci tohoto cvičení je vysněný zelený baret s odznakem Special Forces s nápisem DE OPPRESSO LIBER (osvobodit z útlaku) a “fleší” jednotky. Fleš je látkový podklad pod odznak a jeho barva určuje, ke které jednotce patříte. 10^th SFGA má například zelenou.

Pokud si myslíte, že už je konec všem školením, tak jste zase na omylu. Následuje čtyř až šesti měsíční kurz ve vybraném jazyku. Pokračujete také ve výcviku volného pádu a nebo výcviku odstřelovačů. Specialitou těchto odstřelovačů je i to, že umějí delaborovat cizí munici a přebít ji tak, aby byla vhodná pro jejich zbraň. To, že by jim došly náboje, je pro ně řešitelný problém.