NAVIGACE

E-8C Joint Stars

Northrop-Grumman

připravil Jirka Wagner

Joint Surveillance Target Attack Radar System (Joint STARS) – spojený radarový systém dozoru nad cíly a útokem – je létající základna vybavená systémem průzkumu zemského povrchu o velkém dosahu.

Narozdíl od E-3A Sentry (vzdušné cíle) je určena pro lokalizaci, klasifikaci, označení a sledování pozemních cílů za jakéhokoliv počasí. Její schopnosti jí umožňují sledovat jakoukoli nečekanou událost, aktuální nebo hrozící vojenskou agresi, potvrdit mezinárodní válečnou hrozbu nebo pohraniční konflikt. Joint STARS se skládá z létající základny – letadla E-8C s víceúčelovým radarovým systémem – a z mobilních pozemních stanic U.S.Army.

E-8C, modifikovaný Boeing B-707, je vybaven radarovou anténou v podlouhlém radomu pod přední částí letounu. Radar je schopen předávat souřadnice cílů a další bojová data všem operátorům Joint STARS - ať už v letounu, nebo v pozemních stanovištích. Tito operátoři pak mohou obratem nasměrovat bojová letadla s jejich střelami a další výzbrojí na požadovaná místa letecké podpory. Při letu nad spojeneckým územím může Joint STARS nahlížet hluboko do nepřátelského prostoru a detekovat a sledovat pohyby pozemní techniky i vojsk. Přitom má dosah více než 120 mil (200 km). Široký záběr pohledu a indikace pohybu cílů je základem jeho operační činnosti. Za pomoci pokročilého signálního procesu může Joint STARS rozlišit vlečná a vlečená vozidla, díky zaostřování na malé oblasti může být radarový obraz přenesen na obrazovky s velkým rozlišením.

Toto rozlišení je pak použito pro identifikaci cílů a poskytnutí všech potřebných informací bojovým jednotkám pro plánování útoku. Syntézový štěrbinový radar (SAR) a indikátor pevných cílů (FTI) vytvářejí fotorealistické obrazy nebo mapy vybraných území. Datové mapy SAR obsahují přesné údaje o umístění jednotlivých nepohyblivých objektů jako jsou mosty, přístavy, letiště, budovy nebo stojící vozidla, displej FTI pak v těchto oblastech dané objekty identifikuje. Možnosti SAR a FTI ve spojení s indikátorem pohyblivých cílů pak po porovnání map z doby před a po útoku slouží k vyhodnocení úspěšnosti zásahů nepřátelských cílů.

Obě letadla E-8A se zúčastnila v roce 1991 operace Pouštní bouře, kdy pomáhala při monitorování pohybu iráckých pozemních sil včetně tanků a raket Scud. Posádky se zúčastnily 49 bojových misí o celkovém počtu více než 500 hodin se stoprocentní úspěšností. Letouny byly přemístěny do Saúdské Arábie v polovině ledna roku 1991 a již několik dní poté zahájily dvanáctihodinové průzkumné lety pro monitorování veškerých pozemních přesunů a přípravu bombardování do vzdálenosti až 200 km od trati letu. Údaje byly z letounů předávány v reálném čase do pozemního vyhodnocovacího střediska v Rijádu. Jakmile byla zahájena pozemní ofenzíva, systém JSTARS předával v reálném čase informace o cílech i dělostřeleckým jednotkám, vyzbrojeným novými zbraněmi delšího dosahu - raketomety MLRS (Multiple Launch Rocket System) a taktickými protizemními raketami ATACMS (Army Tactical Missile System). Tyto zbraňové systémy mohly přesně zasahovat irácké cíle mnoho kilometrů za frontovou linií.

Od prosince 1995 do března 1996 prokázala letadla E-8A a jedno testované E-8C svou flexibilitu, když se zúčastnila operace Joint Endeavor, mírové mise NATO v Bosně a Hercegovině. Joint STARS potvrdily svou spolehlivost a prováděly činnost bez ohledu na povětrnostní podmínky a špatné přistávací plochy. Posádky absolvovaly 95 bojových vzletů o více než 1000 letových hodinách s 98 procentní efektivitou. Do operace Joint Endeavor se vrátilo první vyrobené letadlo E-8C a testované druhé letadlo stejné verze v říjnu 1996, kdy posádky odlétaly 36 operačních misí a strávily ve vzduchu přes 470 hodin. První E-8C obdržel 93rd Air Control Wing na Robins AFB, Ga.,11. června 1996.

Podrobněji o systému Joint STARS