zpět současná výzbroj USAF

Americká letecká výzbroj

NAVIGACE

ASM-135 ASAT
Link-Temco-Vought, USA

Připravil Lukáš Visingr


Přeprava střely ASAT


V 70. letech bylo zjištěno, že Sovětský svaz má na oběžné dráze několik "družic-zabijáků", tedy speciálních těles, která mohou být navedena na kolizní kurs s jiným satelitem, a tak jej zničit. Američané pochopitelně museli na tuto hrozbu reagovat. V roce 1977 zahájilo americké letectvo projekt ASAT (Anti-Satellite) a v roce 1979 byl jako vítěz (a tudíž dodavatel) vyhlášen koncern Link-Temco-Vought. Střele bylo poté přiděleno označení ASM-135, což vzbuzuje dojem zkratky Anti Satellite Missile, avšak podle předpisů Pentagonu určuje písmeno A těleso odpalované ze vzduchu a S značí Space Operations Support (Podpora vesmírných operací).  Noa M je missile neboli střela/raketa

Jako nosič střely ASAT byl určen F-15 Eagle, který ji mohl snadno a rychle dopravit do velké výšky. Několik F-15 bylo dodatečně opatřeno záložní baterií, přídavným mikroprocesorovým vybavením a datalinkem pro řízení střely v počáteční fázi. Roku 1982 byly zahájeny první testy (ASAT byl vždy umístěn na středním podtrupovém závěsníku) a v lednu 1984 došlo k prvnímu odpálení. Následovalo několik dalších pokusů, při nichž byla střela naváděna na nějaký určený bod ve vesmíru.

Slavný den "ostré" zkoušky nadešel 13. září 1985. Letoun F-15A od 6512th Test Squadron vzlétl ze základny Vandenberg (která se později stane známou jako středisko testů protiraketové obrany). Vystoupal do výšky asi 24 400 m a odpálil střelu ASAT. Za 90 sekund ulétla dráhu asi 530 kilometrů a zasáhla družici Solwind P78-1, která se změnila v kosmický prach. Až dosud je to jediný spolehlivě potvrzený případ úspěšného použití protidružicové zbraně.

Taková kuriozita: Jak se dá uhodnout z názvu, satelit Solwind P78-1 byl určen ke studiu slunečního záření. Jako terč byl vybrán proto, že už splnil určený úkol, a tudíž se k němu přistupovalo jako ke "kosmického smetí". Stále však posílal vědcům na Zemi užitečná data. To ovšem nikdo u letectva nevěděl, takže se také nikdo neobtěžoval vědátorům předem sdělit, že o svou družici přijdou. Velice rád bych viděl, jak se tvářili ve chvíli, kdy jejich výzkum doslova vybuchl... :-)

Nadšení letectva ovšem neznalo mezí. Pentagonu byl ihned předložen plán na výrobu 112 střel a modifikaci 20 F-15 pro mise ASAT, které by měly být přiřazeny k 48th Tactical Fighter Squadron v Langley (stát Virginia) a 318th Tactical Fighter Squadron v McChord (stát Washington). Každá z těchto letek skutečně obdržela tři (nebo čtyři?) F-15A/B s potřebnými úpravami, ale pak se objevil problém.

V roce 1988 jednal o střele ASAT americký Kongres a došel k závěru, že tato zbraň by mohla být interpretována jako porušení sovětsko-americké dohody o omezení vojenského využití vesmírného prostoru. Generálové logicky argumentovali tím, že ASAT je pouze oprávněnou reakcí na sovětské zbraně ve vesmíru, ale bohužel byli neúspěšní. Projekt ASAT byl koncem roku 1988 oficiálně zastaven. Pentagon však odmítl odpovědět na pár sporadických dotazů lidí, které zajímalo, co se vlastně stalo s vyrobenými střelami. Je pravděpodobné, že jsou pečlivě zakonzervovány v nějakém nenápadném skladu a pravidelně kontrolovány. Nikdy nevíte, co se může stát...

ASAT byla dvoustupňová střela. První stupeň ALMV (Air-Launched Miniature Vehicle) používal raketový motor SR-75-LP-1 na tuhé palivo, který byl převzat z rakety AGM-69 SRAM. Druhý stupeň MHV (Miniature Homing Vehicle) byl poháněn motorem Thiokol FW-4S na tuhé palivo a byl odvozen z tělesa Vought Altair III, což byl původně čtvrtý stupeň rakety Scout B.

Odpálení se dělo v příkrém stoupání a při nadzvukové rychlosti. Palubní počítač F-15 byl už na zemi "nakrmen" údaji o předpokládané dráze cíle a průhledový displej byl přizpůsoben tak, aby pilotovi ukazoval ideální trajektorii letu. Po vypuštění byl ASAT řízen dálkově na základě informací z letounu, a to až do oddělení druhého stupně. K tomu došlo zhruba ve výšce mezi 80 a 100 kilometry, tedy při opuštění toho, co lze ještě nazývat atmosférou. MHV se dále naváděl samostatně pomocí výkonného pohyblivého infračerveného čidla. Byl stabilizován rotací a pro úpravy kursu používal 63 malých raketových motorů s krátkým jednorázovým zážehem. Druhý stupeň nenesl bojovou hlavici, cíl byl ničen kontaktním zásahem, který měl při rychlosti přes 6 500 m/s naprosto destruktivní efekt.

 

Technická data střely ASM-135A ASAT

Délka: 5 420 mm 
Průměr: 510 mm 
Hmotnost: 1 1800 kg 
Max. rychlost: 24 000 km/h 
Max. dostup: 560 km 
Tah motoru 2. stupně: 27,4 kN 
Dobu chodu motoru 2. stupně: max. 27 sekund 



Prameny:

All Rights Released.

 

Copyright © All Rights Reserved