Z archivu Martina Jurečky
XP-84
Republic Thunderjet/Thunderstreak/Thunderflash proudový stíhací bombardér a
průzkumný letoun má svůj počátek v roce 1944 v továrnou financované studii
náhrady P-47 Thunderbolt. Nejprve Alexander Kartveli a jeho tým uvažovali o zástavbě
proudového motoru do draku P-47, ale brzy tuto myšlenku opustili a vytvořili nový
letoun. Motor General Electric TG-180 (J35) měl menší spotřebu paliva než motory
prvních proudových letounů jako Lockheed P-80 Shooting Star. Menší průměr motoru
zase dovolil postavit štíhlejší trup. Nasávací otvor byl v přídi, přetlaková
kabina byla vybavena vystřelovací sedačkou.
Protože dolet byl stejně důležitý jako vysoká rychlost, museli se
konstruktéři zříct tenkého křídla ve prospěch prostoru pro palivové nádrže a
podvozek. Kritické Machovo číslo křídla bylo nižší než trupu. To bylo primární
omezení výkonnosti prvních modelů P-84.
V březnu 1945 objednala USAAF tři prototypy a 400 sériových exemplářů. S
blížícím se koncem války v Pacifiku byly ale všechny objednávky na vojenské
letouny sníženy nebo i rušeny. 15.ledna 1946 USAAF potvrdila svou objednávku na 15
testovacích YP-84A a 85 sériových P-84B.
První XP-84 (sériové číslo 45-59475) byl hotov v prosinci 1945 a byl
poháněn motorem General Electric J35-GE-7. V rozebraném stavu byl letecky
přepraven z Farmingdale, New York na Muroc AFB v Californii.
XP-84 poprvé vzlétl 28.února 1946, pilotován Majorem Williamem A. Lienem. Byl
to první americký stíhač, který absolvoval svůj první let po skončení 2SV.
TTD XP-84
Maximální rychlost: 952 km/hod /0 m.
Normální dolet: 2 090 km
Stoupavost: na výšku 10 600 m vystoupal za 13 minut.
Hmotnost prázdná: 4 117 kg, max: 7 346 kg
Druhý XP-84 vzlétl v srpnu 1946. 7.září 1946 tento XP-84 ustavil nový americký rychlostní rekord - 983 km/hod. Ale ještě týž den jej pokořil Gloster Meteor, který zaletěl 991 km/hod.
YP-84A testovací letoun
YP-84A bylo označení které dostalo 15 předsériových Thunderjetů. Všechny
byly předány USAF v dubnu 1947. Byl poháněn motorem Allison J35-A-15 místo General
Electric J35-GE-7. Byly vyzbrojeny šesti 12.5mm kanóny. Čtyři na horní straně
přídě a 2 v křídlech.
Sériová čísla YP-84A:
45-59482/59484 Republic YP-84A-1-RE Thunderjet
45-59485/59491 Republic YP-84A-5-RE Thunderjet
45-59492/59496 Republic YP-84A-10-RE Thunderjet
P-84B, první sériový model
TTD P-84B:
P-84B byla první sériová verze Thunderjetu. První kontrakt z ledna 1946 zněl
na 15 předsériových YP-84A a 85 sériových P-84B.
Motor P-84B byl Allison J35-A-15C, tentýž jako u YP-84A. P-84B se lišil od
YP-84A vystřelovací sedačkou. Měl radiokompas a nové kanóny M-3, které nahradily
M-2.
Nová objednávka v červnu 1947 požadovala dalších 141 P-84B. Kanónová
výzbroj byla doplněna vysouvatelnými raketnicemi pod křídly pro 11 12.5cm raket.
Dodávky P-84B začaly v létě 1947 k 14.Fighter Group v Dow Field.
Poslední P-84B byl předán v únoru 1948.
Označení P-84B byl změněno na F-84B 11.června 1948.
80 zastaralých F-84Bs bylo převedeno k US Navy během 50.let. Tam sloužily
jako vlekače cílů. Tyto letouny byly přejmenovány na F-84KX, a dostaly BuAer čísla
142269/142348.
Dva F-84B (46-641 a 46-661) byly použity při experimentech, kdy byly připojeny
na konce křídel modifikovaného EB-29A. Doufalo se, že se tak podaří zvýšit dolet
doprovodných stíhačů. Bombardér
by si své ochránce nesl do bojové zóny sám a v případě nutnosti by se
odpojili a zasáhly. Tato trojice letadel, ale během testovacího letu 24.dubna 1953
spadla a projekt byl krátce potom jako nebezpečný ukončen.
Motor: 1x Allison J35-A-15C, 1 814 kg
Maximální rychlost: 944 km/hod / 1 200 m
Počáteční stoupavost: 1 586 m/min
Dostup: 12 400 m
Dolet: 2 062 km
Hmotnost prázdná: 4 346 kg, max. vzletová: 8 928 kg
Rozpětí: 11.10 m
Délka: 11.41 m
Výška: 3.91 m
Výzbroj: 6x kulomet 12.5mm (4 ve trupu, 2 v
kořenech křídel)
P-84C
Další sériová verze Thunderjetu byla P-84C. Byl prakticky shodný s P-84B.
Lišil se motorem Allison J35-A-13C místo stejně výkonného -15C. A-13C byl snazší
má údržbu. Navíc má C nový elektrický systém a zjednodušenou palivovou soustavu.
191 P-84C bylo objednáno v červnu 1947. Dodávky P-84C začaly na jaře 1948 -
20.Fighter Group, Shaw AFB.
Označení bylo změněno na F-84C 11.června 1948.
TTD P-84C:
Motor: 1x Allison J35-A-13C, 1 814 kg
Maximální rychlost: 944 km/hod / 1 200 m
Počáteční stoupavost: 1 275 m/min
Dostup: 12 400 m
Dolet: 2 050 km
Hmotnost prázdná: 4 380 kg, max. vzletová: 8 980 kg
Rozpětí: 11.10 m
Délka: 11.41 m
Výška: 3.91 m
Výzbroj: 6x kulomet 12.5mm (4 ve trupu, 2 v kořenech křídel)
P-84D
TTD P-84D:
Další sériová verze Thunderjet byl P-84D. P-84D se od C lišil výkonnějším
motorem Allison J35-A-17D, a řadou dalších novinek. Pitotova trubice se přesunula z
ocasu na dělící příčku v nasávacím otvoru.
Označení bylo změněno na F-84D 11.června 1948.
Motor: 1x Allison J35-A-17D, 2 267 kg
Maximální rychlost: 944 km/hod / 1 200 m
Počáteční stoupavost: 1 238 m/min
Dostup: 12 000 m
Dolet: 1 927 km
Hmotnost prázdná: 4 470 kg, max. vzletová: 9 104 kg
Rozpětí: 11.10 m
Délka: 11.41 m
Výška: 3.91 m
F-84E, Korejská válka
TTD F-84E:
Další sériová verze Thunderjet byl F-84E. F-84E měl tentýž motor jako
P-84D --- Allison J35-A-17D. Změny se týkaly trupu. Měl vyhledávací radar Sperry
APG-30, vylepšené nádrže na koncích křídel a o 0.3m větší pilotní kabinu. Pod
ocasem byly vysouvací pomocné startovací rakety. Díky možnosti nést další
přídavné nádrže
se dolet zvýšil na 3 137 km.
První F-84E byl objednán 29.prosince 1948 a první exemplář (49-2022) vzlétl
18.května 1949. Celkem bylo postaveno 843 F-84E.
F-84E byla verze kterou byla vybavena většina ze šesti USAF wings
provozujících F-84 v počátku Korejské války. První bojový let podnikl 7.prosince
1950.
F-84Es byly nejprve určeny jako doprovodné stíhače pro B-29. Při plnění
tohoto úkolu se často setkávaly s MiG-15. První sestřel MiGu zaznamenal F-84 21.ledna
1951. F-84E s přímým křídlem byl ale mnohem pomalejší než MiG-15 se šípovým
křídlem. MiGy tak často prolétly kolem doprovodných F-84E a zaútočily na B-29.
Konečné skóre vzdušných soubojů bylo 9 sestřelených MiG-15 a 18 F-84.
Úloha soupeře MiG-15 později přešla na mnohem výkonnější F-86 Sabre a
Thunderjet byl převeden na útoky proti pozemním cílům. V této roli nahradil
stíhací bombardér F-80. F-84E a později F-84G vzlétl k celkem
86 400 bojovým letům a shodil 55 897 tun bomb. 122 Thunderjetů bylo ztraceno v
protiletadlové palbě.
Nejvýznamnější operací F-84 v Korejské válce byly nálety na
protipovodňové hráze v Toksanu 13.května 1953, a Chusanu o tři dny později.
Motor: 1x Allison J35-A-17, 2 267 kg
Maximální rychlost: 986 km/hod / 1 200 m
Počáteční stoupavost: 1 848 m/min
Dostup: 13 180 m
Normální dolet: 2 390 km
Max.dolet: 3 137 km
Hmotnost prázdná: 4 628 kg, max. vzletová: 10 185 kg
Rozpětí: 11.10 m
Délka: 11.41 m
Výška: 3.91 m
Výzbroj: 2x bomba 453 kg nebo 2x raketa 544 kg 29cm nebo raketnice 32x 12.5cm
F-84G
TTD F-84G:
V listopadu začaly vývojové práce na variantě F-84G Thunderjet - taktický
bombardér schopný nést jaderné bomby. Mělo jít jen o mezityp do doby, než bude k
dispozici F-84F Thunderstreak se šípovým křídlem. Vzhledem k tomu, že došlo ke
skluzu v zavádění F-84F do výroby, dostal se F-84G do sériové výroby,
která skončila 27.července 1953 - v poslední den Korejské války. Stal se
nejvíce vyráběnou verzí série F/P-84. Bylo vyrobeno celkem 3 025 kusů.
Od dřívějších Thunderjetů se F-84G liší výkonnějším motorem Allison
J35-A-29. F-84G mohl nést 1 814 kg vnější výzbroje. Byl též vybaven zařízením
pro tankování za letu. Protože se očekávaly dlouhé bojové lety, byl letoun vybaven
autopilotem. Nejvýraznější změnou byl rámový překryt kabiny oproti bezrámovému u
starších verzí. Nejde však o jednoznačný identifikační znak verze G, neboť
rámový kryt byl montován i na mnoho starších F-84.
První F-84G byl předán USAF v červnu 1951. Většina jich sloužila na
území USA, v Evropě a několik několik i v Koreji. Sloužil rovněž jako dálkový
doprovodný stíhač. Dálkové lety s doplňováním paliva za letu začaly podnikat v
roce 1952.
V roce 1953 sloužil Thunderjet s přímým křídlem u 14 wingů USAF. Byl
vybaven bombardovacím systémem Low Altitude Bombing System (LABS).
Všech Thunderjetů s přímým křídlem bylo vyrobeno 4 455. V roce 1953
jich přes 1900 sloužilo u 21 wingů stíhacích bombardérů NATO. F-84G sloužil v
letectvech Belgie, Dánska, Norska, Holandska, Turecka, Portugalska a Taiwanu. F-84G byl
také exportován do nečlenských zemí NATO: Jugoslávie, Írán a Thajsko.
Koncem 50.let byl nahrazen F-84F Thunderstreak s šípovým křídlem.
Motor: 1x Allison J35-A-29, 2 540 kg
Maximální rychlost: 1 000 km/hod / 0 m
Na 10 600 m vystoupá za 9.4 minut
Dostup: 12 300 m
Max. dolet: 3 218 km
Hmotnost prázdná: 4 627 kg, max. vzletová: 10 185 kg
Rozpětí: 11.10 m
Délka: 11.61 m
Výška: 3.84 m
Výzbroj: 6x kulomet 12.5mm (4 ve trupu, 2 v kořenech křídel)
F-84F Thunderstreak, stíhací bombardér, šípové
křídlo
TTD F-84F-25-RE:
Verze F-84 se šípovým křídlem byl plánován koncem roku 1949 s cílem
pozvednou výkonnost Thunderjetu na úroveň F-86 Sabre. Přitom se doufalo, že teto
verzi zůstanou zachovány dobré vlastnosti pro útok na pozemní cíle. Protože v té
době mělo USAF málo prostředků na vývoj. byla zvolena cesta modifikace F-84E.
Nejprve byla tato verze označena jako XF-96A. Pro konverzi byl vybrán poslední
letoun F-84E (49-2430). Křídlo mělo šíp 38,5° a ocasní plochy byly rovněž
šípové. Motor byl Allison J35-A-25. Konstrukce XF-96A 49-2430 trvala 167 dní. Po
dokončení byl rozmontován a přeletěn z Farmingdale na Muroc AFB. Zde 3.června 1950
poprvé vzlétl.
Ukázalo se, že výkonnost není taková jak se očekávalo. Kdyby nebylo války
v Koreji asi by byl projekt zrušen. V červenci 1950 byl potvrzen kontrakt na výrobu
sériových F-96A. 9.srpna 1950 bylo označení změněno na XF-84F a přiděleno jméno
Thunderstreak. První sériový Thunderstreaks se očekával na podzim 1951.
I když výkon na malých výškách byl dostatečný, požadovala USAF vyšší
výkon pro vzlet, stoupání a let na vysokých výškách. Proto byl vybrán nový motor
- britský Armstrong-Siddeley a dohodnuta jeho licenční výroba v továrně
Curtiss-Wright pod označením J65.
Motor Sapphire byl větší než J35 a proto byl trup XF-84F výrazně
přepracován. Vstup vzduchu dostal eliptický tvar. První prototyp XF-84F (49-2430) byl
osazen novým motorem (ještě dovezeným) a vzlétl 14.února 1951.
V roce 1951 byly postaveny dva předvýrobní YF-84F (51-1344 a 51-1345). Druhý
exemplář (51-1345) měl nasávací otvory v kořenech křídel. Tato verze měla menší
tah motoru a proto byla zavržena.
První sériový F-84F-1-RE (51-1346) byl konečně připraven pro první let na
konci roku 1952. Vzlétl 22.listopadu 1952. Sériový F-84F se od předsériových lišil
především překrytem kabiny. Dále jeden podtrupový brzdící štít byl nahrazen
dvěma perforovanými po stranách trupu, které se mohly používat při všech
rychlostech.
Výroba Thunderstreaků ve Farmingdale byla doplněna subdodávkami od Kaiser
Metal Products of Bristol, Pennsylvania - zadní část trupu, Servel z Evansville,
Indiana - křídla a Goodyear Aircraft - větrný štítek a plášť zadní části
trupu.
V roce 1952 se začal Thunderstreak sériově vyrábět i v továrně
General Motors v Kansas City. Tam postavené Thunderstreaky byly známy jako F-84F-GK
(místo RE), a od strojů od firmy Republic se lišily pouze sériovým číslem.
Bylo vyrobeno 10 exemplářů F-84F-1-RE. Byl poháněn motorem Wright J65-W-1.
F-84F-5-RE poháněl motor J65-W-3 nebo jeho ekvivalent Buick J65-B-3. Dodávky
této verze začaly na konci roku 1953.
První F-84F-25-RE (51-1621) byl hotov na konci roku 1953. Měl plovoucí
výškovku, tím byly trošku zmírněny problémy se stabilitou, které provázely F-84F
po celou dobu jeho služby.
F-84F-50-RE - březen 1955. Měl výkonnější motor J65-W-7 (nebo J65-B-7).
Technické limity draku neumožňovaly tento výkon využít na malých výškách, ale
zlepšila se stoupavost a bojový dostup.
F-84F-75-RE byl poslední verzí Thunderstreaku postavenou ve Farmingdale. Byl
vybaven brzdícím padákem.
Poslední Thunderstreak sjel ze sériové linky ve Farmingdale v srpnu 1957.
Celkem bylo postaveno 2112 kusů. A dalších 599 bylo vyrobeno u General Motors.
USAF měla F-84F v červnu 1955 u 12 Wingů. šest u Tactical Air Command (TAC) a
šest u Strategic Air Command (SAC).
F-84F sloužící u TAC byly vybaveny pro nesení jaderné zbraně. Tyto stroje
byly vybaveny systémem Low Altitude Bombing System (LABS). Strategie jaderného
bombardování byla tato: F-84F se k cíli přiblíží ve výšce stromů, v blízkosti
cíle udělá poloviční looping, odhodí pumu a maximální rychlostí odlétá pryč
v tom směru odkud přiletěl.
Thunderstreak u Strategic Air Command sloužil jako doprovodný stíhač pro
B-29, B-50 a B-36 - strategické bombardéry dalekého doletu. Po náhradě těchto
bombardérů proudovými byly F-84F SAC převedeny k TAC. V polovině roku 1957 to již
byly všechny Thunderstreaky.
Thunderstreak létal u těchto Fighter Bomber Groups of USAF:
20. Fighter Bomber Group
31. Fighter Bomber Group
407. Fighter Bomber Group (515., 516., 517. Squadrons)
366. Fighter Bomber Group (389., 390., 391. Squadrons)
81. Fighter Bomber Group (78., 91., 92. Squadrons)
15. Fighter Bomber Group (45., 46., 47. Squadrons)
21. Fighter Bomber Group (416. Squadron)
Piloti TAC a SAC shledávali F-84F obtížný k pilotáži. Jeho maximální
hmotnost byla 9 000 kg a přistávací rychlost 250 km/hod byly pro piloty zvyklé na
lehčí a pomaleji přistávací stroje velice nepříjemné. Přesto F-84F získal dobrou
reputaci díky robustní konstrukci a vysoké spolehlivosti.
V prvosledové linii byl F-84F nahrazen North American F-100 Super Sabre. Řada
F-84F byla převedena k Air National Guard. Avšak během Berlínské krize v roce 1961
byly některé F-84F reaktivovány. U TAC zůstal F-84F do poloviny 60.let, kdy byl
nahrazen McDonnell F-4C Phantom. Z výzbroje ANG byl vyřazen koncem 60.let. Poslední
F-84F byl od ANG vyřazen v roce 1971.
F-84F sloužil v mnoha zemích NATO. Z celkem 2711 vyrobených Thunderstreaků
jich bylo 1301 prodáno do Evropy.
První zemí, která Thunderstreaky dostala byla Francie. Armee de l'Air dostala
své první Thunderstreaky v roce 1955. V říjnu 1956 se zúčastnily Suezského
incidentu. 23.října 1956 přelétlo 36 francouzských Thunderstreaků na izraelskou
základnu v Lyddia a v téže době přelétly další F-84F na základnu
Akrotiri na Kypru. Thunderstreaky z Lydda podporovali izraelské síly při
invazi na Sinaj 29.října. Letouny z Kypru zaútočily na Egyptská letiště
1.listopadu. Na zemi bylo zničeno 20 egyptských bombardérů Il-28 a jeden Il-28 byl
kyperskou jednotkou sestřelen. Tato operace byla ukončena 6.listopadu a byl při ní
ztracen pouze jeden F-84F. Francie nahradila své F-84F v polovině 60.let letouny
Mirage IIIE.
Belgické letectvo Aerienne Belge začaly dostávat F-84F v srpnu 1955.
Nahradily F-84G Thunderjety. Většina belgických F-84F byla nahrazena stíhači F-104G
začátkem 60.let.
Holandské Koninklijke Nederlandse Luchtmacht dostaly F-84F v roce 1956. Byly
nahrazeny F-104G Starfighter začátkem 60.let.
Italské Aeronautica Militare Italiano vybavilo své tři brigády F-84F v roce
1956.
Nově budovaná Luftwaffe dostal velký počet F-84F. Thunderstreak byl první
bojový letoun, který používala nová Luftwaffe po konci 2.světové války. 20.června
1958 dosáhla první jednotka stíhacích bombardérů Jabo G.31 operační způsobilosti.
450 Thunderstreaků sloužilo u Luftwaffe koncem 50. a začátkem 60. let. Pak byly
nahrazeny v Evropě vyrobenými F-104G Starfighter.
Mnohé vyřazené německé, belgické a holandské Thunderstreaky byly předány
Řecku a Turecku. Mnohé z nich sloužily až do konce 70.let, kdy byly nahrazeny Northrop
F-5. F-84F použilo Turecko nad Kyprem během 70.let. Ale nejsou zprávy o případných
střetech s řeckými F-84F.
Motor: 1x Wright J65-W-3
Maximální rychlost: 1 118 km/hod / 0 m (0.91 M), 1 058 km/hod / 6 100 m, v
klesání až 1.18 M
Dostup: 14 000 m
Bojový dolet: 1 271 km
Max. dolet: 3 443 km
Počáteční stoupavost: 2 500 m/min
Hmotnost bojová: 11 790 kg, max. vzletová: 12 700 kg
Rozpětí: 10.24 m
Délka: 13.23 m
Výška: 4.39 m
Výzbroj: 6x kulomet M-3 12.5mm (4 ve trupu, 2 v kořenech křídel), na
závěsnících až 2 700 kg - typicky
2x bomba 900 kg + 11x 12.5cm HVAR nebo 4x 453 kg bomba + 24x 7.5 cm raket
RF-84F průzkumná verze
TTD RF-84F:
RF-84F Thunderflash byla fotoprůzkumná verze F-84F Thunderstreak. Nasávací
otvory se přesunuly do kořenů křidel a tak v přídi uvolnily místo pro kamery.
Druhý prototyp YF-84F měl vstupu vzduchu v kořenech křídel; s tím, že
příďový otvor zůstal zachován, ale byl překryt. Ale zjistilo se, že nasávací
otvory v kořenech křídel způsobují ztrátu tahu a proto nebylo toto uspořádání u
sériových F-84F použito. USAF ale potřebovala náhradu za zastaralý průzkumný
Lockheed RF-80 Shooting Star a měla za to, že YF-84F bude dobrý průzkumný
letoun.
První předvýrobní prototyp, označený YRF-84F (51-1828) byl dohotoven v
únoru 1952. Čtyři 12.5mm kulomety umístěny v křídle a na křídle přibyl dvojitý
aerodynamický plůtek.
V červnu 1952 bylo objednáno 41 letounů pod označením RF-84F. Letoun dostal
jméno Thunderflash.
První sériový blok byl osazen motorem Wright J65-W-3. V červnu 1955,
sériový blok RF-84F-20-RE dostal motor Wright J65-W-7. V přídi bylo šest kamer. Za
pohyblivými dvířky byl periskop pro promítání snímaného obrazu do kokpitu. Pod
křídlem mohl být nesen kontejner s fotografickými blesky pro noční průzkumné lety.
Dodávky RF-84F Thunderflash začaly v březnu 1954 - 363.Tactical Reconnaisance
Wing, Shaw AFB, North Carolina. V červnu 1956 byla čtyři průzkumná křídla USAF
vybavena RF-84F. Poslední z 715 RF-84F sjel z výrobního pásu ve Farmingdale v lednu
1958.
Doba služby RF-84F u USAF byla relativně krátká a většina jich byla
nahrazena McDonnell RF-101 Voodoo letoun na přelomu 50. a 60.let. Pak sloužil u ANG do
konce 60.let.
386 z 715 RF-84F sloužilo v letectvech členských zemí NATO: NSR, Francie,
Belgie, Holandsko, Itálie, Dánsko, Norsko, Turecko a Řecko.
Motor: 1x Wright J65-W-7, 3 500 kg
Maximální rychlost: 1 092 km/hod / 0 m (0.89 M), 1 008 km/hod / 1 500 m, 976
km/hod / 10 600 m (0.92 M),
v klesání až 1.175 M
Dostup: 14 000 m
Taktický rádius: 675 km
Max. dolet: 3 218 km
Počáteční stoupavost: 2 400 m/min
Hmotnost prázdná: 6 350 kg, bojová: 9 111 kg, max. vzletová: 11 514 kg
Rozpětí: 10.24 m
Délka: 14.53 m
Výška: 4.58 m
Výzbroj: 4x kulomet M-3 12.5mm (kolem vstupů vzduchu)
F-84J: motor J73 , postaveny pouze dva
F-84F měl nedostatečnou stoupavost a nízkou maximální rychlost ve velkých
výškách. USAF požádala Republic, aby prověřil možnost použití nového motoru
General Electric J73. Tento projekt dostal označení F-84J.
Jako první krok byly dva F-84F-25-RE (51-1708 a 1709) staženy ze sériové
linky a upraveny pro motor General Electric XJ73-GE-5 nebo XJ73-GE-7. Tyto upravené F-84
byly přejmenovány na YF-84J.
První YF-84J (51-1708) vzlétl 7.května 1954. Zvýšený výkon motoru J73
dovolil YF-84J dosáhnout rychlosti 1.09 Mach. USAF ale jeho sériovou výrobu
nepotvrdilo. Před zavedením do služby totiž stál 1.25 machový F-100 Super Sabre,
který nabízel mnohem větší výkon. Druhý YF-84J (51-1709) byl zrušen v červnu
1954, ještě před vzletem. Program F-84J byl zrušen 31.srpna 1954.
XF-84H
TTD XF-84H:
XF-84H byl experimentální projekt k testování možnosti užití
turbovrtulového pohonu pro bojová letadla.
Přes označení XF-84H to byl zcela nový letoun a se sériovými F-84F a RF-84F
měl společných velice málo dílů. Rozdíl byl tak velký, že původní označení
bylo podle některých zdrojů F-106. Kontrakt na dva prototypy XF-84H byl uzavřen
15.prosince 1952. Sériová čísla byla 51-17059 a 51-17060. Letoun byl poháněn
třílistou nadzvukovou(?) vrtulí v přídi. Nasávací otvory byly v kořenech křídel.
Ocas byl vysoký ve tvaru písmene T.
XF-84H (51-17059) poprvé vzlétl 22.července 1955. Výkony letounu byly velice
slabé. XF-84H nikdy neletěl rychleji než 836 km/hod. Tak se ani zdaleka nepřiblížil
ke své projektované rychlosti 1 078 km/hod. Letoun měl i velké mechanické nedostatky.
Z osmi letů prvního prototypu pouze jeden neskončil nouzovým přistáním.
Původně o vrtulovém letounu uvažovalo námořnictvo pro své letadlové
lodě. Ale vývoj parního katapultu, šikmá paluba a tankování za letu eliminovalo
všechny důvody pro použití vrtulového stroje místo proudového.
Podle některých pramenů druhý prototyp (51-17060) nikdy nevzlétl, podle
jiných vzlétl čtyřikrát.
Motor: 1x turbovrtulový Allison XT-40-A-1
Maximální rychlost: 1 078 km/hod / 3 050 m (projektovaná, nebyla dosažena)
Na 10 600 m vystoupal za 12 minut
Dolet: 1 652 km
Hmotnost prázdná: 7 900 kg, max. vzletová: 13 468 kg
Rozpětí: 10.21 m
Délka: 15.70 m
Výška: 4.67 m
Výzbroj: 1x 15mm kanón 1200 nábojů, 1 800 kg pum
RF-84K Parasite
První stíhače měly malý dolet a vytrvalost. Projekt FICON (FIghter CONveyor)
ze začátku 50.let to řešil tím, že bombardér svůj stíhač nesl s sebou na palubě
- parazitní stíhač.
19.ledna 1951 byla u Convairu objednána modifikace bombardéru RB-36F (sériové
číslo 49-2707) na nosič modifikovaného F-84E. Modifikovaný RB-36F byl přejmenován
na GRB-36F. Jeho pumovnice byla výrazně upravena. Obvyklé držáky pum byly nahrazeny
vysunovatelnou hrazdou ve tvaru H. F-84E sériové číslo 49-2115 dostal na vrch přídě
před kabinu hák. Letící F-84E se hákem zachytil za hrazdu, ta se kolem něj otočila
a zaklesla se do zámku na konci trupu. Pak byl letoun vtažen do upravené pumovnice.
Sestava GRB-36F/F-84E začala první testy vypuštění a zachycení 9.ledna
1952. První cyklus vypuštění a zachycení byl proveden 23.dubna 1952.
V roce 1953 byl podobně jako F-84E upraven i průzkumný YRF-84F 51-1828.
Klasický podvozek mu zůstal. Tento letoun byl přejmenován na GRF-84F.
Úspěšné zkoušky F-84E a GRF-84F vedly USAF k objednávce úpravy 25
průzkumných RF-84F na parazitní letoun. Tyto letouny byly přejmenovány na RF-84K.
Sériová čísla byla 52-7254/7278. Byla objednána i modifikace deseti bombardérů
B-36D na mateřské letouny tento letoun byl přejmenován na GRB-36D.
Deset GRB-36D bylo předáno SAC v únoru/březnu 1955. Při typickém letu nesl
GRB-36D RF-84K na vzdálenost 4 520 km a RF-84K uvolňoval ve výšce 7 600 m. Po
skončení průzkumné akce se RF-84K vrátil do GRB-36D a společně se vrátily na
základnu.
Mateřské GRB-36D sloužily u 99.Strategic Reconnaissance Wing na Fairchild AFB,
a RF-84K u 91.Strategic Reconnaissance Squadron na Larson AFB. Průzkumné operace trvaly
do jara 1956, kdy byly rychle ukončeny. Snad to způsobilo zavedení U-2.
Projekt Tom Tom, B-29, B-36
První trysková letadla měla malý dolet. Tento problém se řešil u
doprovodných stíhačů dálkových bombardérů velice kuriózními způsoby. Buď byly
stíhače vlečeny za bombardérem nebo si bombardér stíhač nesl ve zvláštní
pumovnici. Projekt "Tom Tom" přinesl další řešení: stíhače byly
připojeny na konec křídla bombardéru.
Dva F-84B (46-641 a 44-661) byly vybrány a modifikovány pro úvodní testy.
Tyto dva F-84B byly přejmenovány na EF-84B. Konce křídel EF-84Bs byl upraveny tak, že
mohly být připojeny ke křídlu upraveného EB-29A (sériové číslo 44-62093).
Jak se očekávalo, ukázal se tento nápad jako velice riskantní. Celé
souletadlí EF-84B/EB-29A/EF-84B havarovalo 24.dubna 1953. Krátce poté byl projekt
přerušen.
Souběžně s havarovanou trojicí se zkoušela i další trojice - dva RF-84F
(51-1848 a 51-1849) a RB-36F
(49-2707). Bylo uskutečněno pouze několik připojení, která byla díky
turbulenci velice obtížná a nebezpečná. Projekt byl zrušen koncem roku 1953, kdy
experimenty s tankováním za letu ukázaly schůdnější cestu k prodloužení doletu
stíhače.