Americké vojenské letouny druhé světové války
Bell YFM-1 Airacuda
YFM-1 Airacuda (občas vyslovováno také jako Aerocuda) byla vyvinuta jako stíhací
bombardér. FM v názvu znamená v označování USAAF "Fighter Multiplace" -
víceúčelový stíhač (není totožné s označováním US Navy). Airacuda měla
zajímavý tvar s dvěma motory - každý poháněl jednu tlačnou vrtuli, zatímco v
přední části prodloužené a rozšířené motorové gondoly byla střeliště. V
každém byl jeden 37mm kanón, dálkově ovládaný operátorem sedícím v trupu za
pilotem, ačkoliv v každé gondole seděl ještě střelec - ten sloužil jen jako
nabíječ a jako manuální záloha.
Podle knihy "Victory Through Air Power" majora Alexandra Severskyho Bellova
Airacuda "znamenala velký technický úspěch. Ale její určení ´konvojového
stíhače´ bylo chybné, neboť vyžadovalo jiný druh výzbroje. S její velikou
palebnou silou směrovanou kupředu se ve skutečnosti nabízel efektivní záchytný
stíhač dlouhého doletu."
Bylo rozhodnuto postavit experimentální sérii 13 letadel, z nichž první bylo
zhotoveno v září 1939. Revoluční konstrukce Airacudy však byla nakonec umořena
mechanickými problémy a slabým výkonem. Výsledkem bylo, že program byl ukončen a
Airacuda se nedostala do sériové výroby.
Stručná charakteristika |
Základní funkce |
Těžký doprovodný stíhací bombardér |
Pohon |
Dva motory Allison V-1710-13 (tlačné uspořádání) |
Výkon |
2x 1133 HP |
845 kW |
Délka |
46 ft |
14,0 m |
Výška |
12,8 ft |
3,9 m |
Rozpětí |
70 ft |
21,3 m |
Plocha křídel |
600 sq ft |
55,8 čtv. m |
Hmotnost |
prázdná |
11 464 lb |
6200 kg |
max. |
19 070 lb |
8650 kg |
Rychlost |
cest. |
238 mph |
383 km/h |
max. |
305 mph |
490 km/h |
Dostup |
32 000 ft |
9755 m |
Dolet |
1790 miles |
2880 km |
Výzbroj |
2x 37mm kanón, 2x 12,7mm kulomet, 2x 7,62mm kulomet, až 146
kg bomb nebo raket |
Posádka |
Pět |
První let |
1. září 1939 (XFM-1) |
Pramen: David Hanson´s American
Aircraft of World War II
Jirka Wagner (Pokud
najdete nějaké foto, pošlete mi je, prosím)
Copyright © All Rights Reserved