zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE

Kongo
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní křižník
Třída: Kongo

Bitevní křižník Kongo byl postaven pro Japonské Válečné Námořnictvo v Británii firmou Vickers. Japonci samozřejmě sami stavěli dreadnoughty, ale neměli do té doby zkušenosti se stavbou bitevních křižníků a chtěli si prostudovat nové konstrukční postupy britského loďařství. Později podle plánů Konga postavili další tři lodě - Harunu, Hiei a Kirishimu. Jméno loď dostala, stejně jako její sestry, podle hor. Správný přepis je tedy Kongô - jméno hory nedaleko původního hlavního města v provincii Nara. Jiný výklad jména je japonská výslovnost čínského přepisu slova "Varja" ze sanskrtu, což má být blesk boha Indra. Další význam slova Kongô je šperk nebo diamant nebo také "tvrdý jako diamant". Význam pojmenování lodě lze tedy chápat jako "mocná jako blesk a tvrdá jako diamant" (toto jsou čistě spekulace :))

Křižník Kongo byl financován z rozpočtu fiskálního roku 1910 a byl u Britů objednán v lednu 1911. Dne 17. ledna 1911 byl položen kýl v loděnicích firmy Vickers v Barrow a 18. května 1912 byl trup lodi spuštěn na vodu. Křižník byl slavnostně uveden do služby 16. srpna 1913. Konstrukčně loď vycházela z britského bitevního křižníku Tiger (I. svět. válka) a odrazily se na ní zkušenosti nabyté v průběhu Rusko-japonské války.


Kongo v roce 1913

Kongo mělo v japonském námořnictvu nejeden primát: v září 1917 bylo první lodí, ze které byl testován start letounu. V průběhu První světové války byla loď aktivní a v té době (i dlouho poté) byla jednou z nejrychlejších v japonském loďstvu.

Za dobu své dlouhé kariéry byla loď několikrát modernizována. Poprvé to bylo v roce 1931 v docích Yokosuka a od této rekonstrukce byla zařazena do kategorie bitevních lodí. Druhá přestavba probíhala v letech 1936-37 a byly při ní vyměněny hnací systémy a prodloužen trup o deset metrů. Původních 10 kotlů Babcock&Wilcox bylo nahrazeno 10. kotli Kanpon a výkon soustrojí vzrostl z původních 64 000 na 136 000 koňských sil. Kongo poté dosahovalo rychlosti i přes 30 uzlů a spolu se svými mohutnými děly se stalo silnou a výkonnou bojovou jednotkou, často používanou ve válečných operacích Druhé světové války.

Hlavní výzbroj tvořilo osm děl ráže 356 mm (14"/45 cal) Model 1908 firmy Vickers. I další lodě postavené podle vzoru Konga měly některé kanóny přímo od firmy Vickers, ale později byly vybavovány kanóny vyrobenými v Japonsku. Tyto kanóny byly schopné vypálit granát o hmotnosti 625 kg nebo protipancéřový projektil o hmotnosti 673 kg na vzdálenost 35 450 metrů při maximálním náměru hlavně 43°. Kadence děl se pohybovala okolo dvou ran za minutu. Děly byla uložena ve čtyřech dvoudělových věžích. Jejich nabíjecí mechanismus byl kombinací hydraulického (od fy. Vickers) a elektrického (firmy Janney-Williams) systému.
Sekundární výzbroj původně tvořilo 16 děl ráže 152 mm (6"/50) v kasematech po boku lodi a 16 univerzálních kanónů ráže 76mm (3"/40). Počty této výzbroje byly při modernizacích redukovány na konečných 8 děl ráže 152 mm a 7 děl ráže 76 mm. Dále bylo doplněno 12 protileteckých kanónů ráže 127 mm (5"/40) Model 1928 a v průběhu Druhé světové války také velký počet protileteckých kanónů menších ráží - konkrétně 8 lehkých kanónů ráže 13mm/76 a až 100 kanónů ráže 25mm/60.
Na lodi zůstaly instalovány dva podhladinové torpédomety ráže 533 mm (21"), které byly elektricky ovládané. Byly umístěné 1,8 metru pod čárou ponoru.

Hlavní boční pancéřový pás byl vysoký 3,81 metru a začínal přibližně 15 metrů před přídí a končil zhruba ve stejné vzdálenosti před zádí. V rozsahu mezi první a poslední barbetou měl tloušťku 203 mm. Nad ním byl umístěn horní pancéřový pás tloušťky 152 mm, který dosahoval až k palubě a táhl se od věže číslo 2 až k věži číslo 3. Pancéřové jádro bylo uzavřeno přední a zadní diagonální pancéřovou přepážkou tloušťky 203-152mm resp 152-127mm. Horní pás byl uzavřen přepážkami tloušťky 152 mm vzadu a 228-152 mm vepředu. Zvláště pancéřovány byly muniční komory a strojovny byly od sebe odděleny podélnou přepážkou táhnoucí-se v rovině kýlu. Protitorédovou ochranu zajišťovaly protitorpédové komory pod čarou ponoru rozdělené příčnými a podélnými přepážkami.

Pro svoji velkou rychlost byla loď Kongo často nasazována jako doprovod svazům letadlových lodí. V době japonského útoku na Pearl Harbor však nebyla součástí útočného svazu, ale podporovala vylodění japonských jednotek v Malajsii. Zatímco pokračovala japonská ofenzíva v jižní části Pacifiku, bitevní loď Kongo kryla vylodění na Jávě a později bombardovala svými těžkými děly Vánoční ostrov a také narušovala britské námořně-obchodní trasy v Indickém oceánu a v Bengálském zálivu.

Na začátku června 1942 sloužila pod velením admirála Nobutake Kondo-a v rámci krycího svazu při bitvě u Midway. Při náročné kampani u Guadalcanalu, která započala už v srpnu 1942,  pomáhala bitevní loď Kongo dne 14. října ostřelovat Hendersonovo letiště na Guadalcanalu. Původně byly pro tento účel vysílány japonské těžké křižníky, které podnikaly akce v noci a pro svoji rychlost byly jejich akce nazývány Američany "Tokio Express". Účinnost děl křižníků však byla minimální a tak byly nakonec vyslány lodě Kongo a Haruna do průlivu s přiléhavým názvem "Úžina se železným dnem" (Ironbottom Sound), odkud v noci ze 13. na 14. října ostřelovaly letiště 14" děly. Toto bombardování bylo vůbec nejúčinnější japonské bombardování vedené jak z moře tak ze vzduchu a vyřadilo letiště na dlouhou dobu z provozu a oslabená protiletecká obrana nebyla schopna efektivně čelit japonským invazním oddílům při jejich pokusu o znovudobytí ostrova. Později téhož měsíce se Kongo účastnila bitvy u ostrovů Santa Cruz a v polovině listopadu se jako součást svazu letadlových lodí zapojila do námořní bitvy o Guadalcanal.

V roce 1943 a na počátku roku 1944 se Kongo nezúčastnila žádné bojové akce, ale v polovině června 1944 se zapojila v rámci svazu letadlových lodí do bitvy o Filipíny. S postupem amerických sil a invazi na ostrov Leyte 20. října 1944, byla vyslána početná skupina japonských bojových plavidel spolu se zbylými letadlovými loděmi, aby podnikla protiútok. Kongo byla součástí japonského středního svazu a v následujících dnech byla vystavena intenzivním americkým útokům. Nejprve 23. října přečkala útok ponorky, při postupu Sibuyanským mořem přestála intenzivní útoky amerických palubních letadel a 25. října 1944 zaútočila u ostrova Samar na americký svaz sestávající z eskortních letadlových lodí a torpédoborců, přičemž byla neustále napadána výškovými bombardéry. Nakonec 26. října 1944 opustila oblast bojů. Po bitvě u Leyte se však ke Kongo obrátila štěstěna zády. Při návratu do Japonska byla Kongo 21. listopadu 1944 torpédována americkou ponorkou USS Sealion(SS-315) severozápadně od ostrova Formosa. Kongo byla zasažena třemi torpédy a po sedmi hodinách došlo na její palubě k explozi a loď se poté rychle potopila. Byla to jediná bitevní loď potopená ponorkou v průběhu války v Pacifiku.

Technicko -Taktická Data:

Délka celková 214,6 m
Šířka 28 m
Ponor 8,4 m
Výtlak standardní 26 320 t
Výtlak maximální 27 500 t
Výzbroj 8 x 356 mm (14"/45, 4x2)
8 x 152 mm (6"/50)
12 x 127 mm (5"/40) AA
až 118 x 25 mm AA
8 x 13 mm AA
2 x 533 mm torpédomety
Pancéřování bok 203mm, paluba 70mm, věže 228mm
Max. rychlost 30,5 uzlu
Pohon 10 kotlů Kanpon
4 parní turbíny Parsons
Výkon 136 000 SHP
Akční rádius 8 000 nám. mil při 10 uzlech
Zásoba paliva ?
Posádka 1 221 mužů
Uvedena do služby 16. srpna 1913
Potopena / vyřazena 21. listopadu 1944

   

 


Copyright © All Rights Reserved