NAVIGACE

Americké bitevní lodě

USS North Carolina (BB-55)
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída: North Carolina

USS North Carolina byla první lodí stavěnou ve Spojených Státech Amerických po téměř dvacetileté pauze způsobené Washingtonskou smlouvou omezující zbrojení. Původně se počítalo s lodí o standardním výtlaku 35 000 tun s dvanácti děly ráže 356mm ve třech čtyřhlavňových věžích. Po odstoupení Japonska od Washingtonské smlouvy byly však plány přezkoumány a bylo stanoveno loď vybavit devíti děly ráže 406mm ve třech trojvěžích a mohutnějším pancéřováním schopným odolat 14" granátům. Byly postaveny dvě lodě této třídy - USS North Carolina a USS Washington.

Stavba North Caroliny byla započata v loděnicích New York Navy Yard, kde byl v říjnu 1937 položen kýl. Loď byla spuštěna na vodu v červnu 1940 a dokončena a uvedena do služby byla v dubnu 1941.

Jednalo se o dlouhou (222 metrů), štíhlou loď, která se svou rychlostí 27 uzlů byla schopna držet krok i s těmi nejrychlejšími letadlovými loděmi a svojí protileteckou obranou je chránit před japonskými útoky. Hlavní výzbrojí bylo, jak již bylo uvedeno výše, devět děl ráže 406 mm umístěných ve třech věžích. Tato děla byla především použita pro ostřelování nepřátelského pobřeží při podpoře výsadkových jednotek - ani North Carolina ani Washington se nedostaly do dělostřeleckého souboje s nepřátelskou bitevní lodí. Jako výzbroj středního kalibru sloužilo dvacet děl ráže 127 mm (5"/38) obojího použití (jak protiletecké, tak konvenční). Obě lodě obdržely mohutnou protileteckou obranu a protitorpédovou obšívku, kterou u North Caroliny vyzkoušela japonská ponorka. Loď poháněly parní turbíny, které zásobovalo parou dvanáct kotlů Babcock & Wilcox, v nichž byla pára o teplotě 400°C a tlaku 41 kg/cm².

Po uvedení do služby procházela North Carolina více než rok testy a cvičením v Atlantickém oceánu a v dubnu 1942 se přesunula přes Panamský průplav do Pacifiku. Tam se ke konci roku 1942 a na začátku roku 1943 zapojila do akcí u Šalamounových ostrovů. Zde podporovala dělostřeleckou palbou vylodění na Guadalcanalu a v prosinci 1942 participovala v bitvě o východní Šalamounovy ostrovy. 15. září zde byla zasažena torpédem japonské ponorky, ale po několika měsících oprav se opět vrátila do oblasti Šalamounových ostrovů. V říjnu 1943 asistovala North Carolina při dobývání Gilbertových ostrovů. V průběhu roku 1944 zaujala North Carolina úlohu, která zůstala bitevním lodím až do konce války - tedy poskytovat protileteckou ochranu letadlovým lodím v útočných svazech nazývaných Task Force a dělostřeleckou palbou podporovat vylodění pozemních jednotek. Takto působila v tzv. Marshallských operacích, v centrálním Pacifiku v bitvě o Filipínské moře a při invazi na Mariánách a při útocích svazů letadlových lodí v západním Pacifiku. North Carolina pokračovala v bojových akcích v západním Pacifiku i v roce 1945 při operacích u Iwo Jima a při ostřelováni Okinawy, také poskytovala protiletecké krytí svazům letadlových lodí při přesunech přes válečnou zónu a při jejich útocích. V červenci a srpnu 1945 také bombardovala samotné Japonské souostroví a byla přítomna v oblasti při kapitulaci Japonska.

Do Spojených Států se North Carolina vrátila v říjnu 1945 a poté operovala v Atlantiku do roku 1946, kdy byla deaktivována. Vyřazena ze služby byla v červnu 1947 a zůstala zakonzervována jako součást Atlantické Rezervní Floty do června roku 1960, kdy byla vyškrtnuta ze stavu námořnictva. Rok nato byla přepravena do Wilmingtonu ve státě North Carolina a upravena na památník a muzeum; zde je dodnes.

        

Technicko -Taktická Data: