Pohraniční opevnění

NAVIGACE

Samostatná dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b

připravil Jiří Vaněrek a kolektiv

V roce 1933 se dostal k moci Adolf Hitler a vzhledem k této skutečnosti prudce vzrostlo nebezpečí německého útoku na Československo. Z tohoto důvodu se urychlily

vojenské přípravy na obranu republiky, od roku 1935 byla nově zajištěna ostraha státních hranic jednotlivými pěšími pluky a hraničářskými prapory. Vzhledem k tomu, že Československo mělo značnou délku státních hranic v poměru k počtu mužů, které jsme mohli mobilizovat, např. s Německem její délka činila 1.545 km., s Polskem 984 km., velení armády dospělo k názoru, že zbudování opevnění snáze splní naší obranyschopnost a dojde k ušetření “živé” síly. Na toto rozhodnutí měly vliv i další skutečnosti, např. aby byl nepřítel zastaven co nejblíže u hranic státu. Budování opevnění by také vytvořilo několik desítek tisíc pracovních příležitostí. Nakonec bylo rozhodnuto o stavbě opevnění a roku 1935 tato výstavba začala, za vzor posloužila francouzská Maginotova linie. Výstavba opevnění byla však koncem září roku 1938 ukončena a to vzhledem k tomu, že naše vláda na nátlak svých politických spojenců přijala “Mnichovský diktát” - v Mnichově se bez účasti Československa sešli představitelé Itálie, Francie, Německa, Anglie a po tomto muselo Československo do 10. 10.roku 1938 dát Německu pohraniční území, na kterém do té doby žila většina obyvatel německé národnosti (sudety). Naši vojáci museli odejít z opevnění bez jediného výstřelu, bez boje. Československo bylo zbaveno poslední možnosti se bránit. Také existovala smlouva mezi Československem, Francií a Sovětským Svazem o vzájemné vojenské pomoci, Francie však od svého závazku odstoupila. Vzhledem ke skutečnosti, že se Československá republika nebyla sama schopna ubránit, přijala mnichovský diktát s úmyslem ochránit životy lidí.

Převahu, co do počtu měly objekty lehkého opevnění vz. 36 a zejména vz. 37 nazývající se “řopíky”. Do září roku 1938 se podařilo stavebně dokončit 9.148 těchto objektů. Tyto se dělily u vz. 36 na typy A, B, C a u vz. 37 na normální typ A, B, C, D, E a zesílený typ A, B, D, E. Dále se objekty dělily na těžké opevnění, tyto měly ještě další dělení na označení “Arab” 1 a 2 a “Říman” I, II, III, IV. Toto dělení znamenalo např. sílu stropů, vnitřní nosné konstrukce, světlé výšky objektu, strop dolního patra atd. , např. objekt těžkého opevnění typu “Říman” III. měl sílu stropu objektu 250 cm., čelní stěnu 275 cm., stěnu se střílnami hlavních zbraní 125 cm., týlové stěny dolního patra 175 cm., ostatní týlové stěny horního patra 125 cm., stěnu se střílnou na ochranu vchodu 100 cm., vnitřní nosná konstrukce činila 100 cm., strop dolního patra 50 cm., světlá výška objektu 240 cm., světlá výška dolního patra 240 cm., stěna diamantového příkopu 125 cm., diamantový příkop - šířka 175 cm. - hloubka 310 cm., kamenná rovnanina u čelní stěny 400 cm. Typ “Říman” IV byl objekt s největší odolností. Těžké opevnění bylo stavěno na místech pro naši obranu nejdůležitější.

Zhruba bych Vám chtěl přiblížit jeden z objektů těžkého opevnění - samostatnou dělostřeleckou pozorovatelnu K-S 12b, krycí název “Utržený” – součást tvrze Berghöhe, nyní Hůrka. Pozorovatelna se nachází v Orlických horách na kótě Veselka, 718 m. nad mořem, 2,5 km. severovýchodně od města Králíky, nad vesnicí Červený Potok. Dělostřelecká pozorovatelna byla postavena jako důležitá pozorovací základna pro všechny tři dělostřelecké tvrze na Králicku - Hůrka, Adam, Bouda. Je postavena v odolnosti “Říman” III. Práce na pozorovatelně byly zahájeny 5. srpna roku 1936. Vlastní betonáž byla prováděna 16. - 21. srpna roku 1937. Na betonáž bylo zapotřebí 1.405 metrů kubických železobetonu. Složení betonové směsi mělo jakožto i u jiných objektů přísná kritéria, mnohdy se musely jednotlivé komponenty dovážet, jako například voda, protože nesplňovala požadované složení.

Přístupová cesta:

Z osady Červený potok - z vlakového nádraží projedete kolem pily do Červeného Potoka. Kousek za autobusovou zastávkou odbočíte z hlavní silnice na vedlejší kamenitou cestu vpravo, která končí u poslední budovy pod kopcem. Pokračujete dále podél meze porostlé stromy, až na vrchol (kóta Veselka). Motorová vozidla musíte zanechat před autobusovou zastávkou.
Z Králík směrem na Hedeč - viz. mapka ( v nutnosti možno i autem, upozorňuji na velmi špatnou cestu).

S ohledem na svažující se terén ve směru k nepříteli byla S 12 b odstupňována do tří pater a výškově přizpůsobena lomením do čela. V horním patře se nacházel šestistřílnový obranný zvon, který byl později odstřelen. Tento byl osazen dne 13.6.1936. Dále se zde nacházel sklad munice a nádrže na vodu, které se tam do dnešní doby zachovaly.

V prostředním patře objektu se nachází vchod s originálními dveřmi, do kterého se vstupuje přes tzv. diamantový příkop, což je “betonová jáma” ,která chránila vlastní vchod. Dále se v tomto patře nacházelo např. stanoviště velitele, ubikace pro posádku, WC se štěrbinovou nádrží OMS a hlavně pozorovací tříprůzorový zvon, který se do současné doby zachoval. V jeho vrchlíku byl instalován binokulární periskopický dalekohled. Zvon byl osazen ve stejnou dobu jako zvon obranný. Prostřednictvím pozorovacího zvonu měla osádka S 12b zajistit bezpečný, nerušený a daleký výhled do širokého předpolí a vypozorovat jakýkoliv pohyb nepřátel před linií opevnění. Mimo úlohu pozorování otevřeného prostoru mezi Malou Moravou a Vysokým Kamenem byl pozorovací zvon určen i k navádění paleb dělostřeleckých objektů K-S 11 a K-S 12.

Do spodního patra se sestupuje po dvojím schodišti. Tam se nachází vrtaná studna, studny se buď kopaly a to do hloubky maximálně 15 m. a nebo byly vrtané, tyto dosahovaly hloubky maximálně 150 m. Na studni bylo instalováno čerpadlo (volnoběžná pístová pumpa), které bylo jak na motorický, tak i na ruční pohon. Z tohoto byla voda čerpána do nádrží v horním patře objektu a potom samospádem svedena do spotřební nádrže u mycího žlabu a na WC. Spotřeby vody byla přísně limitována.

Dále se zde nacházela strojovna a filtrovna, ve které byl umístěn dieselagregát, sloužící k výrobě elektřiny a baterie protiplynových a dýmových filtrů, společně se zásobovacím ventilátorem, který byl rovněž jak na motorický, tak i na ruční pohon. Celá vzduchotechnika srubu byla velmi důmyslně provedena, vzduch se nasával zvenčí, v případě potřeby přes baterii filtrů, ohřívač vzduchu, který využíval teplé vody z chlazení dieselagregátu. V bojových podmínkách byl chodem ventilátoru udržován v objektu mírný přetlak a takto byl znemožněn vnik bojových plynů dovnitř srubu. Také zde byly umístěny vývody kabelů od telefonu a zemní telegrafie. Zemní telegrafie měla zaručovat spolehlivé spojení, jednalo se vlastně o telegrafní klíč, který byl propojen s induktorem a dále elektrodami, které byly zakopány v zemi. Při klíčování se na induktoru indukovalo vysoké napětí, které vedlo do elektrod a v sousedním srubu pak telegrafista poslouchal praskání ve sluchátkách v podobě morseovky. Elektrody měly různou délku, 10, 100 a 200 m., volbou jedné z nich byl ovlivněn dosah a směr vysílání. Dále se v tomto patře nachází místnost pro ubikaci zbytek osádky, místnost pro radiostanici,sklady PHM, aj.

Mimo objekt se nachází také nasávání vzduchu pro ventilátor a revizní šachta s originálním poklopem. Zvláštností tohoto stavebního díla je i výškové uspořádání tříprůzorového pozorovacího zvonu a šestistřílnového zvonu pro lehký kulomet. Rozdíl mezi jednotlivými zvony – osami průzorů a střílen činí 2,9m. Díky vysunutí šestistřílnového zvonu pro lehký kulomet vysoko nad terén bylo umožněno v okruhu 360 stupňů palebně ovládnout celé okolí stavby až daleko za obvodovou překážku. Proti nepřátelskému pozorování byl objekt až po střechu zapuštěn pod terén. Stav objektu k 1. říjnu 1938: cihelné příčky, omítky, isolace, odvodnění, kamenné vyrovnávky a zemní úpravy provedeny. Střílny, zárubně, uzávěry vchodu a místností, granátový skluz, periskopový vývod, ventilační a odpadní potrubí osazeny. Vnitřní vodoinstalační a elektroinstalační práce v objektu provedeny, nepodařilo se dokončit rozvody vzduchotechniky. Objekt plně vyzbrojen kulomety. Nebyl osazen v pozorovacím zvonu periskopický dalekohled 10/6x vz. 38.

Těmito řádky jsem Vám chtěl jen velmi zhruba přiblížit samostatnou dělostřeleckou pozorovatelnu K-S 12b. V současné době se na objektu provádí rekonstrukční práce včetně úprav kolem pozorovatelny, nyní je vnitřek objektu vyklizen od sutin a dalšího nepořádku, je postaveno zábradlí u schodiště do spodního patra. Dále je plně vyčištěn diamantový příkop a zhruba upraveno bezprostřední okolí. Další práce budou zaměřeny hlavně na nátěry střílen, uvnitř na nátěry zárubní, originálních nádrží na vodu a dalšího kovového materiálu a hlavně na úpravu okolí kolem vytrženého obranného zvonu. Nedostatkem je problém s elektřinou v objektu, která by byla zapotřebí k osvětlení vnitřku objektu a k pohonu nářadí. Toto se snažíme vyřešit sehnáním třeba i použitého agregátu k výrobě elektřiny o výkonu cca. 1 kWh., 220 V. , což se nám nedaří, protože nemáme potřebnou částku finančních prostředků, vzhledem k tomu, že náš jediný příjem pro tuto činnost je dobrovolné vstupné ze strany návštěvníků objektu. Problémy s elektřinou by se daly případně vyřešit i sponzorským darem.

Na závěr bych Vás chtěl všechny, kteří tyhle stránky čtou poprosit, pokud by jste měli, či věděli o někom, kdo vlastní nějaké materiály či dobové fotografie týkající se tohoto objektu a nejenom tohoto, anebo pokud byste měli nějaké připomínky, nebo dotazy, dejte nám pokud možno vědět na některé z telefonních čísel uvedených níže, nebo po telefonické domluvě - faxem (není nepřetržitě zapnutý), nebo mailem. Všechny Vámi zaslané materiály si zkopírujme a zašleme zpět.

Předem děkujeme a na viděnou se těší

Jiří Vaněrek, Benešov č. 98,679 53, tel/fax – 516/467258, E-mail: jvanerek@iol.cz
Lubomír Kolář, Krhov č. 41, Skalice nad Svitavou 679 01, telefon - 516/469525
Alois Hebelka, telefon - 0501/467274 // Martin Vítek, telefon - 516/467411

Fotografie

obr.1 Čelní pohled na samostatnou dělostřeleckou pozorovatelnu K-S 12 b od vesnice Červený Potok, v popředí je patrný pozorovací tříprůzorový zvon

obr. 2 Detailní pohled na tříprůzorový pozorovací zvon samostatné dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b, v horní části zvonu se nachází otvor (nyní zakrytý) pro zasunovací periskopický binokulární dalekohled .

obr. 3 Pohled na levou stěnu pozorovatelny, ve spodní části obrázku se nachází vstup do objektu. V pravo, v horní části pozorovatelny se nacházel šestistřílnový obranný zvon, než byl trhavinami odstřelen a odvezen.

obr. 4 Pohled na zadní část dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b, pohled na místo, kde se nacházel šestistřílnový obranný zvon ( dřevěná lávka a konstrukce na kladku slouží v současné době pro vyklizovací práce v objektu).

obr. 5 Zadní pohled na dělostřeleckou pozorovatelnu.

obr.6 Detailní pohled na místo, kde byl umístěn nasávací zvon pro vzduchotechniku.

obr.7 Detailní pohled na revizní šachtu s originálním poklopem.

obr. 8 Pohled na vstupní originální pancéřové dveře - zevnitř.

obr.9 Pohled z pozorovatelny směrem na sever, v popředí se nachází vesnice Červený Potok, objekt označený bílou šipkou - K-S 7, kopec označený černou šipkou - Kralický Sněžník.

obr.10 Severovýchodní pohled od pozorovatelny.

obr.11 Východní pohled od pozorovatelny (v dálce při přímém pohledu se nachází Praděd).

obr. 12 Severozápadní pohled z dělostřelecké pozorovatelny.

obr. 13 Severní pohled z dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b v zimním období.

obr. 14 Typ čerpadla používané k čerpání vody z vrtaných studní.

obr. 15 Pohled na horní část čerpadla

obr. 16 Podélný řez samostatnou dělostřeleckou pozorovatelnou K-S12b.