Python-5 je zatím poslední generací raket krátkého dosahu typu vzduch-vzduch vyvíjených izraelskou firmou Rafael. Střela Python-5 samozřejmě využívá nejnovější technologie a vědecké poznatky. Vývoj této rakety začal v roce 1997 a první studie spatřily světlo světa už na počátku 90. let.

Konstruktéři se díky velkému úspěchu rozhodli dál vylepšit aerodynamickou koncepci použitou na přechozí verzi Python-4. Obě střely spíše využívají aerodynamiku než řízení pomocí vektorovaného tahu motoru. Tím se vyhnuli problémům, kdy při jakýchkoliv problémech s palivem se raketa stává neškodnou pro cííl..
U rakety Python-5 je naopak díky konstrukci zachována vysoká úspěšnost dosažení cíle i v případě výpadku motoru. Navíc se použitím už v praxi dostatečně prověřené koncepce ušetřila spousta času, práce a peněz.

Python-5 se řadí mezi rakety určené pro boj na krátkou vzdálenost, avšak svými parametry se spíš blíží raketám pro BVR (beyond visual range) "dalekovzdušný" boj, jež se odpalují na cíl, který pilot nevidí.

Použití nových technologií umožňuje Pythonu-5 manévrovat tak, že si to ještě před několika lety neuměl nikdo ani představit. Namísto používaného termínu “killing hemisphere” - smrtící polokoule, můžeme mluvit o schopnosti sestřelit jakýkoliv cíl v jakékoliv pozici vůči letounu, a to včetně sestřelení letounu za ním. Toto umožňuje nová technologie LOAL (lock on after launch - zaměř cíl až po výstřelu). Dříve běžná LOBL (lock on before launch - zaměř cíl a vystřel) se už tak stává zastaralou. Při použití LOAL režimu pilot může odpálit střelu bez zaměření na cíl jen s předání informací z palubních senzorů o přibližné poloze cíle. Po odpálení rakety se naváděcí hlavice snaží najít v určeném prostoru cíl, raketa zatím sama stále letí do určené zóny. Jakmile raketa najde cíl, zapne si unikátní elektrooptický naváděcí systém a zaměří cíl. Poté se střela přepne do režimu boje na krátkou vzdálenost a cíl nemá šanci na únik.

Běžné rakety pro vzdušný boj "vidí" cíle jako tečky. Takže je pro střelu těžké rozlišit mezi opravdovým letounem a klamným cílem. U Pythonu-5 "vidí" jeho naváděcí hlavice celý obraz cíle a pozadí a může tak vyhodnotit, jestli se jedná o skutečný cíl nebo klamný cíl. Využití elektrooptického zaměřovače rovněž usnadňuje lokalizaci a zaměření cílů s malým tepelným vyzařováním, jako jsou bezpilotní prostředky, vrtulníky anebo střely s plochou drahou letu. Právě střely s plochou drahou letu mohou letět nízko nad zemí, což velmi ztěžuje jejich detekci a zaměření běžnými naváděcími systémy.

Konstrukéři věnovali čas ladění odolnosti naváděcího systému proti klamným cílům. Firmy Rafael patří k výrobců těchto zařízení, a tak mohli systém Python-5 vyzkoušet proti nejmodernějším technologiím protiraketové ochrany letounů. Většina střel s infračerveným naváděním míří na nejteplejší míst, a tím je zadní část letounu. Zásah do těchto míst však není 100% účinný a letoun je jen poškozen. Python-5 se proto díky své hlavici schopné "vidět" cíl jasně zaměřuje na nejcitlivější místa letounu, jako je kokpit nebo střední část trupu, čímž stoupá účinnost zničení cíle.

Jedním z klíčových prvků je určitě její řídící systém, který musí bých schopen zpracovat data z citlivých naváděcích hlavic. Výpočetní výkon systému je 100x vyšší než toho použitého v předchozí genereci Python-4. Jedním z problémů, se kterým konstruktéři pracovali, byl boj s teplem, které vzniká při práci výkonného procesoru. Snažili se proto zjednodušit algoritmy tak, aby výpočty byly jednodušší. Rovněž vzali v úvahu rychlý růst výkonu počítačů v posledních letech. A byl to správný krok. Už během vývoje byl počítačový systém dvakrát nahrazen novějším.

V závěrečné fázi vývoje dochází na lámání chleba - skutečné testy rakety odpalované z letícího letounu na cvičný cíl. Tato fáze vývoje patří k nejdražším. Každý test stojí miliony dolarů a jen několik málo velkých firem si je může dovolit. V praxi testy probíhají tak, že se začíná s těmi jednoduchými a postupně se přidává na složitosti.
U Pythonu-5 se to přeskočilo a test se dělal přímo na nejtěžší variantě. Cílem byl malý bezpilotní letoun letící v malé výšce nad horkou pouští. Při pohledu na obraz z naváděcí hlavice bylo skoro nemožné okem uvidět cíl. Střela byla odpálena z F-16 letící 15000 stop nad cílem.
Po odpálení začal Python-5 prudce klesat dolů směrem k cíli. Na obrazovce kontrolního monitoru bylo vidět cíl sotva několik sekund před vlastním zásahem. Test skončil naprostým úspěchem. Do toho okamžiku tento úkol nezvládla žádná jiná střela na světě. O druhém testu, který údajně skončil rovněž úspěchem, už jsou jen kusé informace. Prý šlo o test systému LOAL, tedy odpálení střely bez zaměření na cíl, s tím, že střela si při letu do cílové oblasti cíl sama najde

Ostré letové zkoušky se uskutečnily v roce 2006, kdy F-16 izraelského vojenského letectva Pyhonem-5o sestřelil bezpilotní prostředek íránské Ababil patřící hnutí Hizballáh. Ababil je Hizballáhem používán jako nosič výbušniny