zpět letouny Jak

Ruské letouny Jak

NAVIGACE

Jak-38 Forger

Jakovlev, SSSR

připravil Jiří Kučírek


Jaky-38 na letadlové lodi třídy "Kyjev"

Letoun, dnes známý jako Jakovlev Jak-38 byl, i když jde o zcela novou konstrukci odvozen z prototypu Jak-36 MP, který poprvé vzlétl v roce 1971 a používal systém VTOL poháněný proudovým motorem, který byl na výzkumném letounu Jak-36 teprve vyvíjen. Výroba byla zahájena v roce 1975 a stroje byly zavedeny do služby v roce 1976, nejprve u vývojové letky operující na letadlové lodi třídy "Kyjev" téhož jména a pak na jejích třech sesterských lodích. Byl koncipován jako bitevní letoun V/STOL pro letadlové lodi.

Pokud jde o řešení, Jak-38 jenž obdržel kódový název NATO "Forger-A", je středoplošník s křídlem o malé ploše se šípovitostí náběžné hrany asi 45°. Křídlo se asi v polovině skládá kvůli uložení na letadlové lodi. Odtokové hrany pevné části křídla mají Fowlerovy klapky a vnější panely nesou křidélka. Na konci každého křídla jsou ventily, ovládací reaktivní trysky. Podvozek je tříkolový a konvenčí celek ocasních ploch má všechny plochy šípovité. Trup poskytuje dostatečné místo pro pilota na vystřelovacím sedadle s charakteristikami 0-0, smíšenou hnací jednotku a na samém zadním konci má na každé straně malého ocasního kuželu trysku reaktivního řízení. Dále byla vyvíjena i dvoumístná cvičná verze označená jako "Forger-B", která díky mnoha úpravám a zvýšení hmotnosti v přední části trupu nebyla schopna nést žádnou podvěsnou výzbroj.
Výkon letounu Jak-38 dodávají dva zdvihové proudové motory Rybinsk RD-36-35VFR o tahu 29,9 kN uložené za sebou za pilotním prostorem a jeden proudový motor Tumanskij R-27V-300 o tahu 68,2 kN ve střední části trupu, který je hlavním motorem se zdvojenými tryskami po obou stranách trupu, jež lze vektorovat v rozsahu asi 100°. Tato kombinace zdvihových motorů a vektorovaného tahu umožňuje provoz VTOL, ale stejně jako v případě BAe Harrieru, je nezbytně nutný při startu krátký rozjezd se spuštěnými zdvihovými motory, mese-li stroj takticky užitečnou zásobu paliva a výzbroj.

Jak-38 byl poprvé přidělen k vývojové letce na palubu letadlové lodi Kyjev na její zkušební plavbě v roce 1976 a poté byl přidělován na paluby jejích sesterských lodí Minsk, Novosibirsk a Vrchní velitel admirál Gorškov (později Baku), v počtu 12 letounů Forger-A a jeden Forger-B v každé z letek. Předpokládá se, že primární úlohou těchto strojů je obrana flotily a omezeně i útoky na malá hladinová plavidla.

Verze

Jak-38 Forger-A
Základní jednomístná verze letounu.


Další letouny Jak-38 "Forger-A"

Jak-38 U Forger-B
Dvoumístná cvičná verze odvozená od Forgeru-A, s prodlouženou přídí jež vytváří místo pro druhý pilotní prostor pro žáka před standartním pilotním prostorem instruktora. Díky tomuto radikálnímu zásahu do konstrukce musel být vypuštěn zaměřovací radiolokátor umístěný v přídi a dlouhá příď musela být vyvážena prodloužením trupu těsně za křídlem. Odstranění závěsníků pod křídly připouští jen malé pochybnosti o tom, že Forger-B je využíván výhradně pro výcvik pilotů.


Kolmý start Jaku-38 U

Uživatelé

Letoun je výhradně používán ruským letectvem (dříve sovětským).

Bojové nasazení

O bojovém nasazení tohoto letounu není nic známo.

TTD Jak-38 Forger-A

Motor:       1x Tumanskij R-27V-300; 68,2 kN 
2x Rybinsk RD-36-35VFR; 29,9 kN 
Délka: 15,50 m 
Rozpětí: 7,32 m 
Výška: 4,37 m 
Prázdná hmotnost: 7 485 kg 
Maximální hmotnost: 11 700 kg 
Maximální rychlost: 1009 km/h 
Dostup: 12 000 m 
Dolet: ? km 
Výzbroj: 
  • 2000 kg různé raketové nebo pumové výzbroje na 4 podkřídelních závěsnících

Zdroje:

 

Copyright © All Rights Reserved