Ruské letouny Suchoj

NAVIGACE

Su-25 Frogfoot

Suchoj, SSSR

Prototyp podzvukového bitevního Su-25 označený T-8 poprvé vzlétl 22.února 1975. V porovnání s jeho americkým protějškem Fairchild A-10A je Su-25 rychlejší a pohyblivější.
Křídla jsou zakončena tělesy, která ve spodní části obsahují zatahovatelný přistávací světlomet a jsou zakončena nahoru a dolů odklopnými spojlery, které je možno ovládat společně, tehdy slouží jako aerodynamické brzdy a nebo jednotlivě, aby se zlepšila ovladatelnost při letu v malé výšce. Podvozek má nízkotlaké pneumatiky pro provoz na nezpevněných plochách. Pancéřování pilotního prostoru z 24 mm titanového plechu je součástí konstrukce draku. Plochý čelní štítek kabiny je neprůstřelný. V ocasním kuželu je rozptylovač rušících částic. Je vybaven počítačovým systémem řízení palby a v přídi trupu je laserový zaměřovač.
Letoun je vyzbrojen dvojhlavňovým 30 mm kanónem v přídi a na křídlech má 10 závěsníků.
Je velice nenáročný na údržbu - všechno servisní zařízení může být uloženo do kontejneru a být převáženo samotným letounem. V případě nouze může létat i na motorovou naftu!

Do služby v letectvu SSSR byl zařazen v roce 1981, kde dnes slouží asi 700 strojů. Jeho exportní varianta Su-25 K a dvoumístná verze Su-25 UBK byly od roku 1985 i ve výzbroji naší armády. Ke konci roku 2000 byly vyřazeny.

Verze

Su-25 K
Je exportní varianta základní verze.
Su-25 BM

Su-25 BM
Vlekač cílů.
Su-25 UB
Je dvoumístná verze s prodlouženou přídí. Zadní pilotní prostor je vyvýšen.
Su-25 UBK

Su-25 UBK

Foto: Jan Eric Krikke, www.aviaworld.com

Je exportní varianta cvičné verze UB.
Su-25 UTG

Su-25 UTG
Je dvoumístná palubní varianta pro výcvik posádek letadlových lodí (G=gak, záchytný hák). Letadlo má zesílenou konstrukci trupu, křídla a podvozku. Kanón a zbraňové systémy jsou demontovány. Zbyly pouze 4 podkřídlové zvěsníky. První let absolvoval Su-25 UTG v září 1989. Od listopadu 1989 byl spolu se Su-27 K a MiG-29 K testován na palubě lodi Admirál Kuzněcov (tehdy Tbilisi). V letech 1989 až 1990 bylo vyrobeno 10 kusů. Po rozpadu SSSR se o ně rovným dílem rozdělily Rusko a Ukrajina.
Su-25 T/TM
Su-25 T je na základě bojových zkušeností z Afghánistánu vylepšená základní verze optimalizovaná pro boj s tanky, určená k provozu za všech povětrnnostních podmínek i v noci. Vznikla z dvojmístné verze. Prostor zadního pilotního prostoru je opancéřován a je do něj zastavěn automatický obranný systém. Ten zahrnuje i vypouštěče klamných částic nad ocasním kuželem a u kořene kormidla a na ocase namontované IČ rušiče. Nový je i přijímač radarových signálů pro vyhodnocení hrozícího nebezpečí a pro programování protiradarových střel. Letoun má inerciální navigační systém, dva palubní počítače. Optoelekronický systém za sklem v přídi trupu využívá televizní kameru pro velké zvětšení spolu se systémem LRMTS pro zaměření cíle v okruhu 10 km. Může mít podvěšen noční navigační systém Mercury, jehož senzor FLIR dokáže rozeznat tank v okruhu 3 km. Letoun může nést nové druhy podvěšené výzbroje až do celkové hmotnosti 6 000 kg. Například až 16 laserem naváděných řízených střel Vichr. Po vyhodnocení a určení cíle se navedení, volba zbraně a její odpálení provádí plně automaticky.
Motor má vyší výkon ale menší infračervené vyzařování. Dvojkanón byl přemístěn na pravou stranu přídě (dříve byl na levé) a noha příďového podvozku je posunuta vlevo. Celý podvozek je zesílen a trup je odolnější proti pozemní palbě.
Další modernizací vznikla verze TM a na ni v roce 1995 navázal vnějškově podobný, ale od základu překonstruovaný typ Su-39.

Su-22TM
Su-25 UT (Su-28)
Je cvičná verze pro verzi T bez kanónu a pancéřování pilotního prostoru. Bylo jí vyrobeno pouze malé množství.
Su-25 TK
Je exportní varianta verze T z roku 1991.
Su-25 UBP
Je plánovaná verze, která by měla vzniknout úpravou 10 již vyrobených Su-25 UB na standard UTG doplněný o nástavec pro tankování za letu.
Su-25 SM
Je připravovaná modernizace zaměřená na:
- zvýšení efektivnosti použití proti pozemním cílům za složitých povětrnostních podmínek
- použití k ničení vzdušných cílů
- zvýšení pravděpodobnosti přežití při bojové činnosti
Maximání nosnost bojové zátěže se má zvýšit z 4 400 kg na 5 400 kg, zvýší se dolet, maximální rychlost stoupne na 1 000 km/hod a dostup z 7 000 na 10 000 m.

Uživatelé

SSSR, Bulharsko, Československo, Česká republika (v roce 1998 létalo u nás: 24 Su-25 K a 1 Su-25 UBK), Slovensko, Maďarsko, Írák, Peru, KLDR, Sýrie

Bojové nasazení

Intervence SSSR v Afghánístánu (1979-1989)
SSSR použil 30 Su-25. Celkem provedly přes 6000 vzletů.
Perský záliv (1991)
Za války v Perském zálivu bojovalo 12 Su-25 na straně Íráku. Dva byly sestřeleny americkými F-15C.

TTD Su-25 K

Motor:	2x R-195, 44,1 kN
Délka:	15,53 m
Rozpětí:	14,36 m
Výška:	4,80 m
Prázdná hmotnost:	9 500 kg
Maximální hmotnost:	17 600 kg
Rychlost:	975 km/h
Dostup:	7 000 m
Stoupavost:	117 m/s
Maximální dolet:	1 950 km
Bojový rádius:	750 km s max.zátěží a 2 přídavnými nádržemi

Výzbroj:

1x 30 mm dvojkanón GŠ-30-2 po 250 nábojích
variabilní výzbroj do 4 400 kg na 10 závěsnících


kamufláž Žralok	V doprovodu L39 MS

kamufláž Žabák

Su-25 slovenského letectva

Kabina Su-25

Zdroje

Bill Gunston, Encyklopedie moderních vojenských letadel, Svojtka a Vašut 1997
L+K
http://www.ase.ee/~star/air/russia