Tohle je Tu-2000...

Vývoj tohoto stroje byl nastartován 19. července 1986. Špionům SSSR se totiž podařilo získat informace o tom, že Američané připravují letoun schopný dostat se vlastní silou na orbit a zpět (to byl projekt X-30 alias Copper Canyon čili NASP, National AeroSpace Plane) a také provádět špionáž a jaderné útoky. Tyto dvě informace by se snad mohly týkat letounu Aurora, což by mohl být superrychlý špionážní letoun, jehož existence je oficiálně popírána a o němž se někdy tvrdí, že vznikl tajným vývojem zrušeného X-30.

Malá vsuvka: Mnozí zastánci existence Aurory považují existenci Tu-2000 za důkaz pro Auroru. Ačkoli bych rád věřil, že Aurora existuje, musím zde namítnout, že toto není důkaz. Jak známo, během studené války se velmoci navzájem přebíjely bez ohledu na pravdivost zpravodajských informací. Paranoidní SSSR např. zařadil do výzbroje stíhač MiG-25 "Foxbat", jednoúčelově postavený jako protivník amerického bombardéru XB-70 Valkyrie, a to v době, kdy celý svět věděl, že XB-70 se nebude sériově vyrábět.

Co je tedy známo o Tu-2000? Zřejmě existovaly, nebo měly existovat, celkem tři verze. První z nich, špionážní, má délku asi 60 m, rozpětí 14 m a hmotnost okolo 90 tun. Jeho trup je zhotoven ze zvláštní hliníkové slitiny.

Druhou verzí je bombardér, který se vyznačuje podstatně většími rozměry: délka 100 m, rozpětí 40 m a vzletová hmotnost 350 tun. Měl by se pohybovat ve výšce 30 000 metrů rychlostí Mach 6, a to na vzdálenost až 10 000 kilometrů.

Jestliže špionážní verze se asi dostala na úroveň prototypu a od bombardéru vznikl model, pak třetí verze zůstala jistě jen na papíře. Šlo o orbitální letoun, rozměrově se shodující s bombardérem, ale těžší. Měl na oběžnou dráhu dopravit náklad až 10 tun při nejvyšší rychlosti Mach 25 (což zhruba odpovídá první kosmické rychlosti, nutné k opuštění atmosféry).

Všechny tři verze měly být poháněny pulsně-detonačními motory (periodicky pracující varianta náporového motoru, která zanechává charakteristickou přerušovanou stopu) spalujícími tekutý metan z kryogenických nádrží. Nízká teplota skladovaného paliva navíc ochlazuje povrch letounu při vysokých rychlostech. Špionážní varianta měla čtyři motory, bombardér a orbitální verze šest, přičemž orbitální měla navíc ještě raketový motor (což je logické, protože náporový motor potřebuje vzduch).

Podle ruských pramenů byl vývoj Tu-2000 zastaven roku 1992 pro nedostatek financí. Nabízí se tady ale zajímavá otázka, která musí každého napadnout při pohledu na Tu-2000. Vypadá skutečně jako dvojče letounu Aurora (tedy jeho kreseb a představ, jak by mohl vypadat). Kdo byl první? Kdo od koho opisoval? Je například známo, že s náporovými motory měli Rusové nesrovnatelně více zkušeností.

Jako závěr se pokusím parafrázovat spisovatele Patricka Robinsona: Ruský Tu-2000 byl zrušen a americká Aurora nikdy neexistovala. Všechno je tedy úplně jasné... Pokud nějaký parchant nelže.

Prameny: Internet

All Rights Released.