Ch-41 (Moskit)

Raduga, SSSR

připravil Zdenek Kussior

Ch-41 Moskit je letecká varianta námořní protilodní rakety 3M80 (P-270, SS-N-22 Sunburn), používané například na torpédoborcích projektu 956 Saryč třídy Sovremenny (po 8 ks) a na raketových korvetách projektu 1241.1MP třídy Tarantul III (po 4 ks) od roku 1981.

Řízená střela Moskit měla ve své době největší letovou rychlost ze všech tehdejších protilodních raket. I dnes neexistuje mnoho s ní srovnatelných střel, snad jen Ch-31, případně stále nepoužívaná Ch-61 Jachont a ŘS Alfa . Ve výšce dosahuje rychlosti M=3, v blízkosti vodní hladiny M=2.2, trojnásobek americké AGM-84 Harpoon. Použití pomalejších střel, jako jsou například francouzské Exocet, dává napadané lodi přibližně 120 až 150 sekund na obrannou reakci - rušení, vypuštění protiraketových střel a použití kanónů (např. Phalanx). Vysoká letová rychlost a malá výška letu Moskitu však tuto dobu zkracují na 25 až 30 sekund. Až do března 1997 nebylo americké námořnictvo schopno sestřelit cíl simulující 3M80. Lodě bez obranného systému Aegis jsou proti této střele zcela bezbranné. Střela je přesto schopna snést několik zásahů projektily z Phalanxů, dokonce i kdyby se střelu podařilo pomocí kanónů zničit, nezastaví všechny vzniklé úlomky, letící prakticky přímočaře s obrovskou kinetickou energií.

Letecká verze, oficiálně nazývaná ASM-MSS (Ch-41), bývá vystavována nebo uváděna ve výzbroji především letounů Su-27K (Su-33) a Su-34, ale také u ostatních Suchojů této řady - Su-30, Su-35, Su-37. Standardní radiolokátory těchto letounů však pravděpodobně nejsou přizpůsobeny ke spolupráci s naváděcí hlavicí střely. Dost výkonné by mohly být až radiolokátory exportních verzí těchto letounů, pro které je střela Moskit výhradně určena. Neveřejně byla předvedena v únoru 1992 na letišti Mačiulišče u Minsku, pro širší veřejnost potom v srpnu téhož roku na letecké přehlídce v Žukovském.

Raketa je poháněna dvojitým pohonem firmy Sojuz z Turajeva - raketový urychlovač jí udělí dvojnásobnou rychlost zvuku, samotný let zajišťuje náporový motor. Pohon je obdobný jako u střely Ch-31. Ch-41 se podvěšuje na speciální podtrupový závěsník, pro zmenšení velikosti jsou všechna křídla skládací. V počáteční fázi letu je naváděna inerciálně (autopilotem) s případnou korekcí z radiolokátoru letounu-nosiče pomocí radiového spojení, výška letu je v této fázi 20 m nad hladinou. Přibližně 50 km před cílem zahájí aktivní radar střely vyhledávání. Po nalezení cíle se radar vypíná a střela klesá na výšku 7 m. Ke druhému zapnutí radaru dochází až v bezprostřední blízkosti cíle, během posledních 5 - 7 km může raketa vykonávat klamné manévry s přetížením až 15g. Pro případ, kdy cíl sám vyzařuje elektromagnetickou energii, je k dispozici pasivní radarový mód naváděcího radaru. Střela zasahuje cíl 3 m nad čárou ponoru. Dolet se v závislosti na výšce vypuštění pohybuje mezi 160 a 250 km. Při použití podtrupové nádrže by se mohl zvětšit o dalších 40 až 50 km.

Ruská vláda dala povolení na vývoz letecké varianty pod označením 3M80E (Ch-41E ?). Čína, vlastnící letouny Su-27 a Su-30, bude prvním zákazníkem těchto střel, ke kterým také objednala 50 námořních variant pro své lodě Sovremenny. Vývoz se setkal s námitkami ze strany ruského ministerstva obrany, které už dříve zamítlo žádost US Navy na nákup střel 3M80 pro použití jako cvičných cílů. V té době bylo ve skladech kolem 300 střel, které ruské vojsko nebylo schopno splatit. Raduga upozorňovala na skutečnost, že pokud se export uskuteční, zvýší se dotování a vývoj nových variant i zcela nových střel by se mnohem urychlil. V době ekonomických problémů Ruska je možné, že se Moskit v konkurenci lehčích a modernějších střel Jachont a Alfa v ruském letectva neprosadí.

TTD Ch-41

Zdroje:

• Časopis ATM
• http://sun00781.dn.net/man/dod-101/sys/missile/row/moskit.htm
• www.index.ne.jp