| NAVIGACE |
|
|
|
|
Mašinostrojenia, Rusko
připravil Zdenek Kussior
Letecká protilodní střela Jachont (drahokam) vznikla z námořní / ponorkové ŘS P-800 Onisk / Bolid (SS-N-X-26). Tato střela, odvozená z P-80 Zubr, byla vyvinuta v OKB-52 (dnes NPO Mašinostrojenia) jako konkurenční typ k ŘS 3M80 Moskit. Její vývoj se však opožďoval a do výzbroje byla nakonec přijata jen střela Moskit.
Přednostmi ŘS Onisk jsou menší rozměry (na lodích může být nesena ve dvoj až trojnásobném počtu oproti typu Moskit) a možnost odpalování z ponořených ponorek, nevýhodou je však menší bojová hlavice. Střela se přepravuje v ampulovitém kontejneru o délce 8,9 m, průměru 0,71 m a hmotnosti 900 kg (3900 kg i se střelou). Z přepravního kontejneru se také vypouští a to pod úhlem 15-90°. Ruské vojenské námořnictvo plánuje zavést ŘS Onisk do výzbroje některých nejmodernějších plavidel, mj. nových atomových ponorek projektu 885 (tř.Severodvinsk), nových raketových fregat projektu 1244.1 (tř. Novik), ale i na používaných lodích - např. torpédoborce tř. Sovermenij (16x Onisk oproti 8x Moskit). S rychlostí letu M>2, udělenou raketovým urychlovačem a udržovanou náporovým motorem, dosahuje při kombinované výšce letu doletu 300 km (v počáteční a střední části letu udržuje výšku až 15 km, před cílovou oblastí klesne 5 až 15 m nad hladinu), při letu pouze v blízkosti vodní hladiny je dolet 120 km. Stejně jako Moskit je vybavena inerciálním (autopilot) a aktivním radarovým navedením s možností pasivního navedení na vyzařující cíle. Dosah aktivního radaru je minimálně 50 km, zorné pole ±45°. Po vystřelení nevyžaduje žádnou spolupráci se svým nosičem a plně uplatňuje princip "vystřel a zapomeň". V předprogramované vzdálenosti od cíle zahájí aktivní radar vyhledávání. Po nalezení cíle se vypíná a střela pokračuje až do vzdálenosti radiového horizontu napadané lodi s pomocí autopilota. Poté se znovu zapíná radar, střela zrychluje na M=2,5, vykonává klamné manévry a nakonec zasahuje a ničí cíl 250 kg tříštivo-průbojnou konvenční hlavicí. Vysoká letová rychlost, nízká výška letu, ale i kvalitní naváděcí hlavice a výkonný palubní počítač minimalizují možnost odhalení, sledování a zničení střely napadanou lodí. Střela vypadá jako "létající doutník" se vstupním kuželem na přídi, ukrývajícím naváděcí soustavu a bojovou hlavici, a s relativně malými aerodynamickými plochami ve střední části.
Letecká varianta má být nesena pod trupem letounů Su-33, -34, -35 a -37. Nejbližšími americkými protějšky jsou střely Tomahawk a Harpoon, ty ale letí pouze podzvukovou rychlostí, nejlepší francouzské střely Exocet mají k pomalé rychlosti i nevýhodu v malém doletu - 80 km. Přestože se střela díky finančním problémům Ruska zatím nepoužívá, projevuje o ni zájem střední a daleký východ, především Čína, která najmula ruský vývojářský tým do Šanghaje, kde bude pravděpodobně vyvíjet kopie střel Jachont pro použití na svých torpédoborcích tříd Luda a Luhu, a zřejmě i na svých letounech Su. Současné čínské střely s náporovým motorem (např C-101 a C-103) jsou příliš velké pro použití na lodích a letadlech. Jachont Číně nabízí levnější a mnohem kompaktnější řešení.
| Délka | 6,1 m |
| Průměr | 0,6 m |
| Rozpětí | 1,2 m |
| Hmotnost | 2500 kg |
| Bojová hlavice | 250 kg |
| Pohon | raketový urychlovač + náporový motor |
| Způsob navedení | inerciální + aktivní a pasivní radar |
| Rychlost letu | M=2+ (M=2,5 těsně před cílem) |
| Výška letu | Kombinovaná, před cílem klesne 5 - 15 m nad hladinu |
| Dolet | 120 – 300 km |
Copyright © All Rights Reserved