| NAVIGACE |
|
|
|
|
připravil ing. Radek Valkovič
Vrtulníkový křižník Vittorio Veneto vznikl podle prvních zkušeností s provozem vrtulníkových křižníků Andrea Doria a Caio Duilio. Původně měla být postavena třetí jednotka třídy Doria, brzy ale bylo rozhodnuto postavit větší, lépe vyzbrojený a vybavený křižník, který by nesl dostatečný počet vrtulníků k ochraně svazu.
Rozměry lodě byly výrazně zvětšeny, křižník se od třídy Doria viditelně lišil větší letovou palubou o rozměrech 48 x 18,5 m se čtyřmi přistávacími místy a pod ní umístněným hangárem dlouhým 27,5 m a širokým 15,3 m, ten pojal šest velkých protiponorkových vrtulníků SH-3D Sea King nebo až devět lehčích AB-204 ASW. Obvykle se používala kombinace obou typů, licenční protiponorkové Agusty AB-204 byly později nahrazeny modernějším typem AB-212 ASW. Vrtulníky na palubu dopravoval výtah o rozměrech 18 x 5,3 m umístněný v přední části letové paluby. Protiletadlovou výzbroj tvořilo dvojité odpalovací zařízení raket středního doletu RIM-2 Terrier. Raketa o hmotnosti 1360 kg (535 kg raketa, 825 kg startovací/zrychlovací stupeň) měla při rychlosti Mach 3 dálkový dosah 75 km a výškový 24 km. Řídící systém raket umožňoval jejich použití na kratší vzdálenost i proti lodím, v té době totiž neměly USA ani NATO speciální protilodní rakety, takže rychlá střela s 99 kg hlavicí (v případě války i jadernou) byla účinnou zbraní. Řídící systém umožňoval současné navádění raket na dva cíle. Z odpalovací rampy se vypouštěly také protiponorkové střely ASROC, celkem se vozilo 60 raket obou typů (z toho obvykle 20 ASROCů). Pro boj proti ponorkám na krátkou vzdálenost sloužily dva trojité 324 mm torpédomety Mk.32 pro samonaváděcí torpéda Mk.46. Silná zůstala i dělostřelecká výzbroj tvořená osmi univerzálními kanóny Oto-Melara 76mm/62 Compact rozmístněnými kolem nástavby. Vyhledávací a střelecké radary byly americké a italské výroby.
Stavba křižníku začala v loděnici Italcantieri v Castellamare 10. června 1965,
spuštění na vodu proběhlo 5. února 1967, do služby loď vstoupila 12. července 1969
a stala se na dlouhá léta vlajkovou lodí italského námořnictva. Pohonný systém
lodě tvořil klasický systém čtyř naftových kotlů Foster Wheeler produkujících
páru pro dvě turbíny Tosi, dvě vrtule zajistily rychlost až 32 uzlů, v provozu kolem
30. V nádržích mohlo být až 1200 t nafty pro dojezd 5000 mil při 17 uzlech. Loď
byla vybavena dvěma páry ploutvových stabilizátorů, které usnadňovaly operace
vrtulníků za většího vlnobití. Křižník nemá klasické komíny, jako komínová
tělesa slouží oba stožáry nesoucí radiolokátory. Plánovala se stavba druhé
členky této třídy se jménem Italia, ale plán zůstal jen na papíře.
V letech 1981-84 prošla celkovou opravou, došlo k výměně elektroniky, radarů a
výzbroje – instalovány byly tři dvojhlavňová děla ráže 40 mm Breda-Bofors
schopné ničit podzvukové protilodní rakety, 4 kontejnery protilodních střel Otomat
rozšířily útočné možnosti křižníku, zastaralé Terriery byly konečně vyřazeny
a zavedeny byly moderní protiletadlové rakety Standard SM-1ER. Instalovány byly
moderní systémy velení a spojení.
Po vstupu letadlové lodi Garibaldi do služby sloužila Vittorio Veneto také jako cvičná loď. V průběhu aktivní služby se křižník zúčastnil spousty misí – v roce 1973 operoval u Tunisu, v 80. letech u pobřeží Libanonu, v roce 1995 u Somálska, 1996 a 1997 Albánie. 23. dubna 1997 při krytí operace Alba (rozmístnění mezinárodních vojsk v Albánii) při vjezdu do albánského přístavu Vlore uvízl křižník kvůli bouři na písečné mělčině a musel být vyproštěn remorkéry, poškození ale bylo jen lehké. V průběhu 90.let mnohokrát hlídkoval u pobřeží Jugoslávie zmítané občanskou válkou. 12. října 2003 byl křižník přeřazen do rezervy a po dokončení letadlové lodi Cavour bude patrně sešrotován, i když se objevují snahy o zachování lodi ve funkci námořního muzea. Vzhledem k velikosti lodi a náročnosti jejího udržování se tento plán patrně neuskuteční.
Výtlak: 7500 t standardní, 9500 t (9200) plný (po dokončení 8 900
t).
Rozměry: délka 179,6 m, šířka 19,4 m, ponor 6 m (7,8 m se sonarem).
Pohon: 4 kotle, 2 turbíny Tosi (73 000 HP), 2 vrtule, 1200 t nafty, max.
rychlost až 32 uzlů. Dosah 5000 mil při 17 uzlech (6000 při 15). Posádka: 557 (z toho
53 důstojníků).
Výzbroj
Letecká: 6-9 vrtulníků – kombinace typů SH-3D Sea King a lehčích AB-204
nebo AB-212 v protiponorkové verzi ASW. Vrtulníky operují ze zvýšené letové paluby
na zádi o rozměrech 48 x 18,5 m. Pod palubou je hangár o rozměrech 27,5 x 15,3 m
obsluhovaný výtahem 18 x 5,3 m.
Palubní: 4 x Oto Melara Teseo Mk.2 (od roku 1982), dvojité OZ raket
Standard SM-1ER (původně Terrier) a RUR-5 ASROC (maximálně 60, teoreticky až 64 ks
obou typů), 8 kanónů Oto-Melara 76mm/62 Compact. 3 dvojhlavňové 40 mm děla
Breda-Bofors, 2 x 3 protiponorkové torpédomety pro torpéda Mk.46 ráže 324 mm, 2
vrhače klamných cílů Breda SCLAR.
Vybavení
Radar Hughes SPS-52C vzdušný přehledový 3D radar, pracuje v pásmech E a F, dosah až
440 km, (původně verze 52B), Selenia SPS-768 (RAN 3L), přehledový, pásmo D, dosah 220
km (původně SPS-40). SMA SPS-702 hladinový pracující v pásmu I, SMA SPS-748
navigační, dosah 73 km.
2 radary Sperry SPG-55B pro navádění raket Terrier (vyměněny za verzi 55C pro rakety
Standard SM-1ER, pásma G/H), 4 radary Selenia SPG-70G (RTX 10X) pro řízení palby 76mm
děl, pracují v pásmu I a J, 2 radary Selenia SPG-74 (RTN-20X, pásma I/J) pro řízení
palby 40 mm děl.
Středofrekvenční sonar Sangamo SQS-23Q, rušička torpéd SLQ-25 Nixie.
Zdroje:
Internet:
Copyright © All Rights Reserved