NAVIGACE

Letadlový křižník Giuseppe Garibaldi C551

připravil ing. Radek Valkovič

Po mnoha letech provozu italských vrtulníkových křižníků Andrea Doria, Caio Duilio a Vittorio Veneto se prokázala potřeba velkého nosiče vrtulníků, který by případně mohl nosit i letouny STOVL (s krátkým startem a kolmým přistáním) typu Harrier. 

Projekt byl vypracován v 70. letech, rozhodnutí o stavbě padlo v roce 1977 a objednávka byla podepsána 20. února 1978. Stavba začala v loděnici Fincantieri Monfalcone v Janově položením kýlu 26. března 1981, spuštění na vodu a křest lodi jménem italského národního hrdiny a sjednotitele proběhly 4. června 1983. Loď byla dokončena 30. září 1985, je to pátá italská loď tohoto jména, první byla parní fregata z roku 1861, čtvrtou byl raketový křižník z roku 1961. 

Leteckou výzbrojí byly dlouho jen vrtulníky, letouny Harrier objednala Itálie po letech vyjednávání letectva s námořnictvem v roce 1989, první dvojmístný TAV-8B začal sloužit v roce 1991. Vzhledem ke zdržení vývoje verze AV-8B+ dostala Itálie první tři stroje až v roce 1994, poslední v roce 1997. Do té doby na palubě kromě vrtulníků zkušebně létali piloti španělských, britských i amerických Harrierů. Loď je oficiálně označována jako letadlový křižník (incrociatore portaeromobili) C 551 Giuseppe Garibaldi, i když se používá i označení letadlová loď (porta aeromobili).

Se svým standardním výtlakem 10 000 t byl Garibaldi dlouhou dobu nejlehčí letadlovou lodí světa (tou je dnes thajský Chakri Naruebet). Trup lodě váží 5500 t, po délce je rozdělen 13 přepážkami na 14 vodotěsných úseků, na výšku má trup 6 palub, palubní ostrov má dalších 5. Na trupu jsou dva páry křídlových stabilizátorů, které jsou schopny při rychlosti 16 uzlů snížit úhel náklonu paluby z 30° na 3° a výrazně tak usnadňují letové operace za špatného počasí. Pohon lodě tvoří čtyři turbíny General Electric – Fiat Avio LM 2500 fungující systémem COGAG, to znamená, že pracují buď dvě, nebo všechny čtyři, celkový výkon je 80 000 HP (60 MW). Turbíny jsou umístěny ve dvou oddělených strojovnách, pohání dvě pětilopatkové stavitelné vrtule. Při ekonomické rychlosti 20 uzlů je dosah 7000 mil (téměř 13 000 km), maximální rychlost 29,5 uzlu, stálá 28 uzlů. Zdrojem elektrické energie je šest dieselových generátorů GMT B230-12M (celkem 9360 kW). Loď je vybavena dvěmi výsadkovými čluny MEN 215 a 216 o plném výtlaku 82 t a rychlosti 23 uzlů, jsou určeny pro přepravu 250 vojáků a čtyř členů posádky, jsou umístněny na bocích zadní části lodě. Ve skladech a v hangáru lze ubytovat skupinu vojáků námořní pěchoty. Loď tak může fungovat i jako výsadková, případně zasahovat při katastrofách, na palubě je slušně vybavená nemocnice a dostatečně velké sklady.

Garibaldi s vrtulníky byl v roce 1994 nasazen u somálských břehů, potom se několikrát podílel na blokádě Jugoslávie v průběhu mnohaleté občanské války. Tři měsíce po zařazení prvních Harrierů do služby byl Garibaldi v únoru 1995 se třemi letouny nasazen v somálských vodách u Mogadiša v rámci operace OSN. Tehdy z jeho paluby operovali také bitevní vrtulníky Agusta A-129 Mangusta a CH-47 Chinook. V roce 1995 byl ještě nasazen u Albánie zmítané chaosem a na konci roku pak znovu u Jugoslávského pobřeží. V roce 1999 operoval v Jaderském moři, kde se podílel na operaci Allied Force – válce o Kosovo. Harriery provedly téměř 60 bojových misí s konvenčními a laserem řízenými pumami, vzhledem k absenci vlastních značkovacích kontejnerů jim cíle označovali spojenecké letouny. V listopadu 2001 se Garibaldi zúčastnil operace Enduring Freedom – války v Afghánistánu. Za necelé dva měsíce bojového nasazení odlétalo 8 italských Harrierů 131 letů na vzdálenost 900-1300 km s tankováním za letu z koaličních tankerů. Z nalétaných 647 hodin bylo 229 při 44 průzkumných letech (průměrný let 5,2 hodiny) a 418 hodin při 87 misích přímé podpory (á 4,8 hod). 

Po 20 letech provozu loď potřebuje generální opravu a modernizaci, po které ale bude sloužit Itálii (a Evropě) dalších 20 až 25 let. Rozsah modernizace ale patrně nebude velký, po dokončení lodi Cavour už Garibaldi nebude vlajkovou lodí italského námořnictva, uvolněné prostory štábu se využijí pro zlepšení pohodlí posádky a montáž nových systémů.

Stejně jako ostatní italské lodě má i Garibaldi silnou vlastní výzbroj – čtyři kontejnery protilodních raket Otomat 2 (maximálně jich může nést 8, hlavice má 210 kg, dostřel 120-150 km s korekcí pomocí vrtulníku), dvě osminásobné odpalovací zařízení (OZ) protiletadlových řízených raket (PLŘR) Albatros Aspide (jde o upravený Sea Sparrow s poloaktivním radarovým naváděním a dosahem nejméně 14 km, celkem neseno 48 raket), tři dvojité 40 mm/70 kanóny Breda Bofors (dvojče má kadenci 600 ran/min, dosah proti vzdušným cílům 6 km, účinné i proti podzvukovým protilodním raketám na vzdálenost až 3,3 km), protiponorkovou výzbroj lodě tvoří kromě vrtulníků i dva trojité 324 mm torpédomety pro americká torpéda Mk.46 Mod.5 nebo italská A290. Obranné systémy dále zahrnují dva vrhače klamných cílů Breda SCLAR (20ranný 105mm raketomet), rušící systém Elettronica Nettuno SLQ-732 a návnada torpéd SLQ-25 Nixie, ta by měla být v dohledné době nahrazena novým protitorpédovým systémem SLAT.

Loď může vézt až 18 vrtulníků nebo 16 Harrierů, vždy se ale vozí kombinace typů, nejčastěji 6-8 Harrierů a 6-10 vrtulníků. Itálie má celkem 18 Harrierů, z toho dva dvoumístné TAV-8B a 16 jednomístných AV-8B+, které mají radar APG-65 a kromě běžné výzbroje mohou používat rakety AIM-120 AMRAAM, proti lodím se používají AGM-65F Maverick. Všechny Harriery jsou vybaveny systémem pro tankování za letu, pro značkování pozemních cílů používají kontejnery Litening II. Základnou Harrierů je Grottaglie nedaleko Taranta, domovského přístavu Garibaldiho. Používané vrtulníky jsou protiponorkové a protilodní SH-3D Sea King a AB-212, z paluby ale také létaly vrtulníky CH-47D Chinook a bitevní Agusta A-129 Mangusta italské armády. V současnosti na lodi slouží nové EH-101 v nákladní, protiponorkové/protilodní a AWACS verzi, v budoucnu se počítá s vrtulníky NH-90 jako náhradou zastaralých SH-3D a AB-212. 

Hangár o délce 110 m je 15 m široký (plocha 1650 m2) a 5,9–6,35 m vysoký, vejde se do něj 12 vrtulníků nebo 10 letadel a 1 vrtulník. Hangár se dá skládacími nehořlavými stěnami rozdělit na tři úseky. Výtahy jsou dva osmihranné o rozměrech 18 x 10 m a nosnosti 15 t. Nádrže na letecké palivo mají kapacitu 690 t, pět plnicích míst je na palubě a jedno v hangáru. Letová paluba má délku 174 m, šířku 30,5 m (plocha 4150 m2), skokanský můstek (ski-jump) má úhel 6°, takže není možné dosahovat plné vzletové hmotnosti Harrierů – dolet při dálkové misi (dvě AGM-65F nebo řízené pumy) je bez tankování za letu jen 430 mil (800 km).

Vybavení: Řídící bojový systém Selex IPN 20, datalink 11, 14 a nově i datalink 16.
Radary: 3D přehledový Hughes AN/SPS-52C (400 km), MBDA MM/SPS-768 (RAN 3L) dálkový, přes 200 km dosah, pásmo D, hladinový a povětrnostní MBDA MM/SPS-774 (RAN-10S, 150 km dosah), hladinový Galileo MM/SPN-702, navigační Galileo MM/ SPN-749. Řízení letového provozu Galileo MM/SPN-728, tři radary MBDA SPG-75 (RTN-30X) raket Aspide (spolupracují se systémem NA-30 s IČ kamerou a laserovým dálkoměrem), tři MBDA SPG-74 (RTN-20X se systémem NA-21 pro 40 mm děla), sonar MBDA Raytheon DE-1160.

Výtlak: 10 100 t standard, 13 370 t plný výtlak.
Rozměry: délka celkem 180,2 m (letová paluba 173,8 m), šířka celkem 33,4 m (paluby 30,4 m), 6,7 m ponor (8,2 m i se sonarem).
Pohon: 4x Fiat LM 2500 (80 000 HP), 2 vrtule, maximální rychlost 29,5 uzlu, 7000 mil při 20 uzlech.
Posádka: 825 osob, z toho 550 posádka, 230 letecký personál a 45 osob štábu velitele loďstva.
Výzbroj: 16-18 letadel a vrtulníků, 4(8)x Otomat 2, 2x8 Albatros Aspide, 3x2 děla 40 mm, 2x3 PP torpédomety ráže 324 mm, 2xSCLAR.

Zdroje

http://www.naval-technology.com/projects/garibaldi/
http://warships.ru/Italy/Aircraft_Carriers/index.html
http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=84684
http://www.analisidifesa.it/articolo.shtm/id/2322/ver/IT/pagina/1
http://www.hazegray.org/worldnav/europe/italy.htm
http://www.defenceindia.com/14-apr-2k3/technology1.html
http://homepage.tinet.ie/~steven/crustmov.htm
http://www.afsouth.nato.int/exercises/DESTINED%20GLORY-01/DESTINED%20GLORY-01-images.htm
http://www.global-defence.com/2005/Utilities/article.php?id=67