zpět obsah Military

Military in English

Military

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


Vražda mladšího seržanta Nikolova

připravil Martin Faix

image001.JPG (77377 bytes)

V noci z 20. na 21. srpna 1968 začala Operace Dunaj (krycí název pro vpád pěti států Varšavské smlouvy do Československa). Na naše území začaly od noci pronikat okupační jednotky pěti takzvaných spřátelených armád. Invaze se účastnily armády států Sovětského svazu, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska.

Tehdejší režim Bulharské lidové republiky rozhodl pro invazi do Československa vyčlenit do sestavy invazních sil dva motostřelecké pluky. Šlo o 22. motostřelecký pluk, jehož dvěma motostřeleckým praporům byla svěřena za úkol kruhová obrana letiště Praha-Ruzyně. Po zajištění letiště sovětskými výsadkáři začal následně v 9:00 výsadek dvou motostřeleckých praporů 22. motostřeleckého pluku. Letecká přeprava pluku proběhla pravděpodobně z letiště Kolomyja na Ukrajině. Po 14.hodině převzal bulharský pluk od sovětských výsadkářů letiště. Třetí prapor 22. motostřeleckého pluku obsadil letiště Vodochody. Další jednotka Bulharské lidové armády 12. motostřelecký pluk doplňoval sestavu 38. armády Přikarpatského vojenského prostoru a jeho nástupní prostor byl poblíž Užhorodu. Po překročení státní hranice působil společně s ostatními sovětskými jednotkami na východním Slovensku .

Hlavní postava tohoto příběhu mladší seržant Nikola Cvetkov Nikolov se dostal do Československa jako příslušník 22. motostřeleckého pluku. Dne 9.9.1968 vykonával strážní službu u trafostanice na letišti Ruzyně. Zhruba v 21:00 opustil strážní stanoviště a oznámil , že jde na záchod. Od té doby ho již nikdo neviděl a začal být pohřešován. Asi hodinu poté se mladší seržant Nikolov objevil poblíž Hostivic, kde zastavoval vozidla s tím, že chce jet na Karlovy Vary. Vojáka zastavujícího vozidla si všimla posádka fekálního vozu V3S Miloslav Frolík a Rudolf Stránský, která jela kolem a tak zastavila. Nikolov jim sdělil, že by chtěl jet směrem na Karlovy Vary. Frolík ho odmítl, ale po několika set metrech si to rozmyslel a rozhodl se bulharského vojáka svézt.

Posádka vozu si poté, co bulharský voják nastoupil, všimla, že je Nikolov opilý. Nikolov se jim v opilosti svěřil s tím, že má tajné poslání a že se musí dostat k západním hranicím. Kam přesně, to neřekl, ale zmiňoval se prý o směru na Karlovy Vary. Při delší rozmluvě se jim svěřil , že je ozbrojen kromě samopalu AK-47 i pistolí a ručními granáty. Mimo to se začal při rozhovoru ohánět samopalem s tvrzením, že pokud mu někdo bude chtít v jeho úmyslu zabránit, bude se bránit. Posádka vozu si uvědomila, že pomoc tomuto vojákovi nebyl zas tak dobrý nápad, a začala mít z opilého bulharského vojáka strach.

Frolík se rozhodl zastavit v Kačici (okr.Kladno) u svého známého Jiřího Balouška, o kterém věděl, že má nelegálně drženou zbraň. Při zastávce v Kačici vystoupil Frolík a pod záminkou kontroly světel šel k zadní části vozu, kde si ze skřínky s nářadím vyndal a vzal s sebou do kabiny kladivo. Mezi tím se Stránský zastavil pro Balouška, kterého přemluvil, aby si vzal zbraň a jel s nimi. Po intervenci pěti armád států Varšavské smlouvy z obavy před zatčením Jiří Baloušek přestal chodit do zaměstnání a změnil místo svého bydliště.U sebe nosil také neustále pistoli československé výroby ráže 7,65 mm. Jiří Baloušek se totiž domníval, že za jeho členství v Realistické straně a pokusu o nelegální přechod státní hranice figuruje na seznamu osob, které chce KGB zatknout.

Z Kačic poté pokračovala posádka vozů s Balouškem přes Nové Strašecí do Řevničova, kde měl podle své výpovědi v úmyslu Frolík najet na státní silnici do Karlových Varů. Ale prý z obav před kontrolou sjel k řevničovskému nádraží a dále pak směřoval na Nový Dům. Po cestě seděl Nikolov zcela vpravo u dveří a pokračoval ve svém povídání o důležitosti poslání, které plní, i o tom, že má u sebe nejen samopal, ale i granáty a pistoli. Zbytek osádky mezitím přemýšlel, jak se ho zbavit. Stránský ani Baloušek nechtěli Nikolova omráčit kladivem, a proto se Frolík, který řídil, domluvil se Stránským, který seděl vedle něj na palubní desce zády ke směru jízdy, že úder provede Frolík, Stránský sebere Nikolovovi samopal, Frolík jej pak za pomoci Balouška vystrčí z auta a ujedou. V osudném okamžiku Frolík využil toho, že Nikolov usnul, náhle zastavil nákladní automobil a rozsvítil v kabině. Když se mu Stránský a Baloušek, který seděl hned vedle Nikolova, uhnuli z cesty, udeřil Nikolova kladivem do hlavy (podle pitevního protokolu jeden silný úder, který nezpůsobil bezvědomí a snad několik následujících slabších úderů, podle Frolíka 2 - 3 údery). Stránský Nikolovovi vytrhnul samopal a Frolík spolu s Balouškem jej po té vystrčili z vozu. Nikolov spadnul na mírnou mez vedle silnice a opírajíc se o loket se začal zvedat. Baloušek se domníval, že chce vytáhnout zmiňovanou pistoli, proto rychle vyskočil z vozu a na Nikolova 3x vystřelil (střely pronikly zleva doprava plícemi, srdcem, srdečnicí a jícnem a skončily v podkoží pravé lopatky). Bulharský voják byl na místě mrtev. Frolík ve stejném okamžiku vyskočil z auta a když viděl, že Baloušek Nikolova zastřelil, ptal se ho, proč střílel, a prohlásil, že je vůl. Následně Nikolova prohledali, vzali mu doklady, pouzdro na cigarety a opasek (ve voze zůstala sumka se zásobníky a samopal s bodákem), a poté tělo odtáhli několik metrů hlouběji do lesa. Poté odjeli zpět do Kačice, kde u Balouška spálily doklady zavražděného vojáka. Následující den Frolík společně se Stránským ukryli v Josefově Dole u Marie Hermanové samopal s bodákem a sumkou se 120 náboji.

Kolem poledne 10.9.1968 objevil mrtvolu houbař, který informoval VB. Na místo se dostavili příslušníci I.odboru Správy VB Praha, okresní prokurátor a příslušníci sovětské a bulharské prokuratury. Tělo přijeli ze strany Bulharské lidové armády identifikovat velitel pluku plukovník Čavdarov a velitel roty kapitán Georgijev. Zpočátku vyšetřování vázlo a vyšetřující orgány neměly příliš stop. Jak dospěly tedy k pachatelům? Údajně se říká, že trojice pachatelů se pochlubila svým činem v hospodě. Proto byli 24.9.1968 v restauraci v Mladé Boleslavi pod záminkou kontroly totožnosti zadrženi a předvedeni na služebnu Stránský a Baloušek. Na služebně byla u Balouška nalezena pistole ČZ ráže 7,65 mm . Baloušek v průběhu výslechu přiznal, že s ní asi před 14 dny zastřelil vojáka cizí armády, a pak se rozběhlo standardní vyšetřování.

Dne 25.9.1968 byl při domovní prohlídce u Hermanové nalezen samopal s náboji i ostatní věci, které tam Stránský s Frolíkem uschovali. Sama Hermanová byla zatčena, protože o vraždě věděla. Dne 30.9.1968 byl v Praze zatčen i Frolík. Po vyšetřování byli všichni jmenovaní postaveni před Okresní soud v Rakovníku, který odsoudil Jiřího Balouška za vraždu a nedovolené ozbrojování k 9 letům odnětí svobody, Miloslava Frolíka na 4 roky odnětí svobody a Rudolfa Stránského ke 2 letům odnětí svobody. Při vyšetřování byl podle materiálů z Archivu bezpečnostních složek vyslechnut svědek Miloš Cerman, který vypověděl ,že se mu 30.9.1968 svěřil Frolík s vraždou N.C. Nikolova. Při tom měl prý naznačit, že zavražděný voják měl u sebe rozepsaný dopis pro svou dívku, na ten prý Frolík měl doplnit „Proč sem lezl, mohl žít“ a měl ho podepsat svou trampskou přezdívkou Mickey Black. Tento dopis měl podle výpovědi svědka Cermana odeslat na adresu, která byla napsána na dopise. Frolík tuto informaci však popřel, že by o tomto kdy hovořil, a uvedl, že věc je připraven popřít i při případné konfrontaci se svědkem Cermanem. Na základě těchto skutečností byli dožádáni výslechy některých osob v Bulharské lidové republice. Šlo o rodiče N.C. Nikolova a dívky, se kterými měl zavražděný voják udržovat písemný styk.

Existence dopisu, o němž hovořil Miloš Cerman, se nepodařilo prokázat. Z výslechů Nikolovova otce Ceko Nikolova Todorova pouze vyplynulo, že po smrti svého syna dostal od Nikolova velitele dopis s datem 8. září.

Nikolaj Cvetkov Nikolov se narodil 14.9.1947 v Bjala Slatina ve Vračanském kraji. Jako poslední místo jeho pobytu je udáváno Barkačevo ve Vračanském kraji. V roce 1973 bylo rozhodnuto odhalit na památku vojáka, který zahrnul při „internacionální bratrské pomoci“ pomník. Propaganda využila toho, že vražda se stala 9.9 což byl státní svátek Bulharské lidové republiky. Případ byl vykreslen tak, že vrazi odtáhli ml.serž.Nikolova ze strážního stanoviště, a poté, co po něm chtěli, aby jim vyzradil nějaké vojenské tajemství, ho zavraždili. Pomník měl být odhalen na výročí smrtí tedy devátého září, ale zřejmě nepříznivé okolností nebo spíše tzv. dodavatelsko-odběratelské vztahy zapříčinily, že pomník byl odhalen až devátého října 1973. Navíc ještě bylo na pomník uvedeno špatné jméno. Místo N.C. Nikolov bylo uvedeno N.N.Cekov. Překlepy ve jménu se objevují již i na některých materiálech ve spise. Takže původ této chyby bude zřejmě odsud.

image003.jpg (100410 bytes)
vražedná zbraň

image005.jpg (37267 bytes)
projektily

image007.jpg (74672 bytes)
samopal AK-47, bodák, pochva na bodák a čtyři zásobníky

image009.jpg (129308 bytes)
zavražděný bulharský voják

image011.jpg (117283 bytes)
místo činu, rovně tímto směrem se lze dostat na křižovatku na Lány

image013.jpg (60852 bytes)

Fotky z rekonstrukce

002.jpg (93842 bytes)

 

Jiří Baloušek

image015.jpg (122066 bytes)

Narodil se 24.4.1934 v Březnici v okrese Příbram. Po ukončení základní školy se vyučil zedníkem a fasádníkem. Poté nastoupil v roce 1950 jako zaměstnanec Čsl.stavebních závodů v Teplicích. V roce 1951 se pokusil překročit státní hranici do Německa, ale byl zadržen hlídkou pohraniční stráže na nádraží v Chebu. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na tři měsíce. Po výkonu trestu se vrátil k rodičům a začal pracovat společně se svým otce jako lesní dělník. Toto zaměstnání vykonával až do 1954, kdy nastoupil základní vojenskou službu. Před nástupem na vojnu se oženil s Irmou Pokornou. Během manželství se jim narodily dvě děti. Po návratu z vojny nastoupil do Krajské vodohospodářské služby v Plzni, kde pracoval jeden rok. Poté začal pracovat pro Vojenské lesy Hořovice, kde pracoval pět let až do roku 1961. Po brigádě v Kladenských hutích, kde získal i pušku, začal v roce 1963 pracovat pro Československé státní dráhy v železniční stanici Kladno jako průvodčí nákladních vlaků.Toto zaměstnání vykonával až do nástupu trestu po odsouzení za vraždu. Podle zdrojů zemřel Jiří Baloušek v roce 2001 na nádor mozku. Na fotografii je poslední známá podoba Jiřího Balouška.

Jiří Baloušek měl již z mládí zkušenost z bezpečnostními složkami, když byl v roce 1951 odsouzen na tři měsíce za pokus o nedovolené překročení státní hranice. Podle údajů v trestní rejstříku byl Jiří Baloušek dne 27.3.1957 odsouzen podmíněně pro trestný čin podle §245 odst.1 písm.b) za rozkrádání a poškozování majetku národního a majetku lidových družstev. Cituji z trestního zákoníku z roku 1950 „Kdo majetek národní nebo majetek lidového družstva rozkrádá tím, že nakládá s věcí z takového majetku, která mu byla svěřena bude potrestán odnětím svobody až na pět let“.

Jiří Baloušek byl odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem 12 měsíců. Avšak trest byl 1.12.1957 prominut amnestií prezidenta republiky. V roce 1967 byl také zapleten do případu Realistické strany, jejíž byl členem. Aféra začala, když 10.4.1967 bylo na udání zahájeno správou vyšetřování STB trestní stíhání vůči zakladateli Realistické strany Jiřímu Novákovi. Při vyšetřování STB zjistila na základě Novákovi výpovědí, že myšlenkou na založení politické strany se zabýval již kolem roku 1964. V této době začal vypracovávat program a ústavu, v kterých uvedl hlavní cíle strany, kterou nazval Realistická strana. Jejím cílem mělo být odstátnění části průmyslových podniků, vrácení půdy, svobodu slova a orientaci na Západ. Jak si při zakládání strany poznamenal Novák: Když nebude možné bojovat proti KSČ její vlastní metodou, tj. ideologií a vynutit si tím volby, bude se musit použít tradičních metod revolucionářů - teroru, násilí, brutality a anarchie.

Státní bezpečnosti se podařilo rozkrýt členskou strukturu strany, a proto bylo mimo Nováka vzneseno obvinění pro trestný čin podvracení republiky i proti Čeňku Bílkovi, Jiřímu Balouškovi, Karlu Zychovi, Františku Urajovi a Ladislavu Bělkovi. Ve zprávě vypracované dne 11. dubna pro I. náměstka ministra vnitra plk. Jana Zárubu poznamenal náčelník správy vyšetřování pplk.JUDr.Štěpán Hajný následující: Souhrnně možno konstatovat, že dosavadní výsledky vyšetřování sice nasvědčují na primitivní činnost a naivní formu organizování této ilegální organizace, ale s přihlédnutím k tomu, že byla rychlým zásahem narušena již v počátečním stadiu, věc nebyla operativně rozpracována a tudíž nejsou známy všechny podrobnosti a souvislosti, nutno realizaci provést důsledně, a to z ohledem na společenskou nebezpečnost, která hrozila v úmyslu opatřování zbraní a třaskavin, jakož i provádění teroristických a sabotážních akcí. Státní bezpečnost znepokojilo zejména, že při vyšetřování a výsleších obviněných bylo zjištěno, že v případě, pokud by se nedostalo oficiálního uznání Realistické straně, tak se měly vytvořit „Úderné oddíly RS“. Dále STB silně znepokojovalo hlášení z Kladenska, kde bylo zjištěno odcizení trhavin v podniku, kde část obviněných pracovala.

Samotný Jiří Baloušek přišel do styku s Realistickou stranou v létě 1966 v bytě jistého Josefa Svobody v Kladně. Zde se poprvé setkal s Jiřím Novákem. Při rozhovoru s ním se podle Balouškovi výpovědi svěřil Novákovi s nespokojenosti se současným režimem. Zejména šlo o nemožnost volně přestoupit do zaměstnání a cestování do zahraničí. Po tomto rozhovoru ho prý Novák požádal, aby ho Baloušek doprovodil k autobusu. Při cestě Balouškovi sdělil, že existuje Realistická strana, která chce prosadit svoje uznání. Nejprve prý jednáním s vládou, a pokud by jednání nevedly k cíli, tak i s pomocí sabotážních akcí a tím donucení vlády k uznání strany. Baloušek s programem strany souhlasil a prý podle své výpovědi prohlásil, že by se nemuselo přistupovat k násilnostem. Požádal však Nováka, aby mu dal několik dní na rozmyšlenou. Po dvou až třech měsících se v práci u Balouška zastavil Jiří Nováka osobně, aby se zeptal Balouška, jak si to rozmyslel s členstvím v jeho straně. Baloušek souhlasil a prohlásil, že se tedy stane členem strany. Novák Balouškovi řekl , že za ním pošle jednoho člena strany s tzv.Realistickou přísahou a současně ho požádá o zaplacení členského příspěvku.

Po určité době se u Balouška podle jeho tvrzení stavil jakýsi mladík a přinesl mu Realistickou přísahu a současně ho požádal o zaplacení členského příspěvku. Novák Balouškovi také přislíbil poslat písemný program strany, který podle Balouškova tvrzení nakonec nikdy nedostal. Baloušek tvrdil, že s nikým jiným ze strany než s Jiřím Novákem a oním mladíkem, který mu přinesl k podpisu přísahu, se nezná. Přitížil mu však fakt, že při domovní prohlídce vydal nelegálně drženou zbraň. Vyšetřovateli řekl, že zbraň si opatřil a upravil (zkrácení hlavně, nová pažba), aby s ní mohl pytlačit zvěř. Státní bezpečnost poslala zbraň na zkoumání do Kriminalistického ústavu. Ze zkoumání vyplynulo, že zbraň je funkční a způsobilá ke střelbě. S puškou byly zkoumány také náboje se zbroušenou špičkou, které Jiří Baloušek vydal při domovní prohlídce. Vyšetřovateli sdělil ve zprávě její autor ppor.Zíka , že takto upravený náboj působí větší zranění, protože plášť střely se rozvírá a působí větší zranění. Vyšetřování případu probíhalo po poměrně dlouhou dobu a několikrát byla generálním prokuraturou prodloužena lhůta k ukončení vyšetřování. Nakonec vyšetřovatel STB por.Jiří Šrajbr 12.4.1968 zastavil trestní stíhání všech obviněných v případu Realistické strany. Podle odůvodnění bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu toho, že trestný čin byl spáchán v době jiné politické situace a společenská nebezpečnost činu je nyní zanedbatelná.

 

Na závěr bych chtěl poděkovat panu redaktorovi Karlu Vránovi za jeho pomoc s přípravou článku. Velice mi pomohl a poskytl řadu dobrý rad a informací Bez jeho pomoci by tento článek mohl těžko vzniknout!!! Pro zájemce doporučuji kliknout na tyto odkazy http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/20.08.2007/207452801240031-21:30-1-reporteri-ct.html , http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1142743803-reporteri-ct/207452801240038-13.10.2007-08:32.html, kde se můžete podívat na reportáže pana redaktora Vrány o případu ml.serž. Nikolova

Další fotografie

Pomnk2.JPG (135585 bytes)pomnik5.jpg (136557 bytes)

Zdroje

Archiv bezpečnostních složek
Přepis ze spisu, autor Mgr.Daniel Povolný
Fotografie z místa činu a rekonstrukce poskytl Karel Vrána
Fotografie ze spisu k případu Realistické strany autor
Fotografie pomníku autor

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles