zpět britské stíhačky druhé světové války

Britské stíhačky
druhé světové války

připravil Jirka Wagner

NAVIGACE
HOME PAGE
Diskuse
Naše inzerce

Aukce.Military.cz


de Havilland D.H.98 Mosquito

Firma de Havilland Aircraft Co. plánovala letoun Mosquito v říjnu 1938 jako neozbrojený vysokorychlostní denní bombardér, jehož přitažlivost měla ještě zvýšit skutečnost, že měl dřevěnou konstrukci a neměl tudíž nároky na materiál pro Británii tehdejší doby deficitní. Po dlouhém odkládání přišel od ministerstva letectví souhlas s jeho výrobou až v roce 1940 s tím, že jedinou odpovídající rolí pro neozbrojený letoun může být průzkum. První prototyp byl napůl tajně postaven a žlutý prototyp poprvé vzlétl 25. listopadu 1940 a položil tak základ dlouhé řady 7781 nejpozoruhodnějších letadel postavených v Británii, Kanadě a Austrálii.

Překvapivě adaptabilní tvar letounu umožňoval používat jej nejen pro průzkum, ale i pro denní a noční stíhání, denní a noční bombardování i k protilodním útokům. Nejpočetnější byla stíhací a bombardovací verze FB.VI, nejúčinnější pak poslední verze NF.30, jejíž rychlosti neodolalo - s výjimkou proudových - žádné letadlo Luftwaffe. Bombardovací verze Mk.IV donesla stejný náklad pum nad vzdálený cíl jako americký čtyřmotorový Boeing B-17 Flying Fortress. Mosquita byla také používána společností British Overseas Airways Corporation (BOAC) k udržování komunikace s neutrálním Švédskem a dovozu strategických výrobků jako byla např. kuličková ložiska. Pasažér, byl-li nějaký, byl převážen v pumovnici.

Výčet hlavních verzí
PR.I Neozbrojená fotoprůzkumná verze s křídly prodlouženými z původních 15,9 m u prototypu na 16,5 m, stále ještě ale s krátkými motorovými gondolami.
NF.II Noční stíhací letoun se sedadly pilota a pozorovatele vedle sebe, s čelním štítkem z plochého neprůstřelného skla, s prodlouženými motorovými gondolami (které od té doby zůstaly u všech verzí; klapky byly kvůli nim rozděleny na vnější a vnitřní část). Letoun byl následně vybaven radarem AI Mk.IV nebo V, příp. vyhledávacím světlometem Turbinlight.
T.III Dvojmístný cvičný letoun; poprvé vzlétl 15.5.1942, vyráběn byl především až po válce (poslední kusy byly dodány v roce 1949).
B.IV Neozbrojený bombardér nesoucí čtyři 227 kg pumy v pumovnici; poprvé byly dodány tyto stroje v listopadu 1941 105. peruti, která s nimi podnikla první nálet (Kolín n.R. ráno po prvním nočním náletu tisíce bombardérů) 31.5.1942. Některé letouny byly vybaveny zvětšenou pumovnicí pro 1814 kg pumu.
FB.VI Stíhací bombardér a denní a noční těžký stíhací letoun, výzbroj viz tabulka. Celkově byly vyrobeny 2584 letouny; větší množství než kterékoliv jiné verze.
B.VII V Kanadě postavené letouny verze Mk.IV. Používané pouze v Severní Americe.
PR.VIII Průzkumná přestavba verze B.IV s výkonnějšími motory Merlin 61.
Mk.IX Důležitý vývojový stupeň bombardérů (B.IX) i průzkumných letounů (PR.IX); výkonné motory s dvoustupňovými kompresory, kapacita pumovnice zvětšena na 1814 kg nebo mimořádnou zásobu paliva, značně stoupla hmotnost, nové vrtule a nová avionika (Rebecca, Boozer, Oboe nebo H2S Mk.VI).
NF.XII Přestavba verze NF.II s "náprstkem" na přídi obsahujícím nový centimetrový radar AI Mk.VIII místo kulometů Browning.
NF.XIII Verze shodná s Mk.XII; dva typy překrytu na přídi, křídla jako u verze Mk.VI s možností nést přídavné nádrže nebo jiný náklad. Stroj poprvé vzlétl v srpnu 1943.
NF.XV Výškový stíhací letoun s křídly prodlouženými na 17,98 m, přetlakovou kabinou, odlehčenou konstrukcí, radarem AI Mk.VIII v přídi a spodním kontejnerem se čtyřmi 7,7 mm kulomety Browning pro boj proti výškovým Junkers Ju-86P.
Mk.XVI Další důležitý vývojový stupeň s dvoustupňovými motory Merlin, zvětšenou pumovnicí a přetlakovou kabinou. Verze PR.XVI poprvé vzlétla v červenci1943; B.XVI v lednu 1944. Dvanáct set letounů bylo použito pro výškové nálety s 1814 kg pum.
NF.XVII Noční stíhací letoun s novým radarem AI Mk.X nebo SCR.720 (některé letouny měly i radar kontrolující zadní polosféru); čtyři 20 mm kanóny, každý s 500 náboji.
FB.XVIII Přezdívaný "Moucha tse-tse", víceúčelový letoun velitelství pobřežního letectva s hloubkovými motory a s 57 mm šestiliberním kanónem Molins s 25 náboji, čtyřmi 7,7 mm kulomety Browning, osmi 27 kg raketami nebo pumami.
NF.XIX Přestavba verze Mk.XIII s radarem AI Mk.X nebo SCR.720 v nové, zvětšené přídi a s hloubkovými motory Merlin 25.
B.XX V Kanadě stavěná verze B.IV (USAAF označení F-8).
FB.21 až T.29 Kanadská označení letounů s motory Packard V-1650 (Merlin).
NF.30 Noční stíhačka s dvoustupňovými motory, novými vrtulemi, radarem AI Mk.X a nejrůznější pátrací, zaměřovací a rušicí avionikou; verze postavená na základě Mk.XIX.
PR.32 Průzkumná verze se zvětšeným rozpětím a motory Merlin 113/114.
Mk.33 První námořní D.H.98 Sea Mosquito se skládacími křídly, hlavním podvozkem s olejovými tlumiči, hloubkovými motory pohánějícími čtyřlisté vrtule, záchytným hákem, čtyřmi 20 mm kanóny, torpédem (nebo nejrůznější raketovou a pumovou výzbrojí), americkým radarem ASH a startovacími raketami JATO.
PR.34 Strategická průzkumná verze s motory Merlin 113/114, zásobou paliva zvýšenou na 5765 litrů (906 litrové přídavné nádrže) a přetlakovou kabinou.
B.35 Totéž, bombardovací verze, možnost zástavby průzkumného zařízení nebo vlečení vzdušných terčů.
NF.36 Poválečná stíhací verze s motory Merlin113/114 a radarem AI Mk.X.
TF.37 Stíhací a torpédová verze; postavena na základě Mk.33 s radarem AI Mk.XIII.
NF.38 Poslední stíhací verze, hlavně na export; radar AI Mk.IX, kabina v přídi.
TT.39 Přestavba firmy General Aircraft jako stroj k vlečení vzdušných terčů.
FB.40 Australská verze Mk.VI s možností přestavby na průzkumnou verzi PR.40.
PR.41 V Austrálii odvozená verze od PR.IX a Mk.40.
T.43 Australská cvičná verze; všechny australské stroje měly motory Packard.

Stručná charakteristika Mosquito FB Mk. VI
Základní funkce Stíhací a bombardovací letoun
Pohon Dva ,otory Rolls-Royce Merlin XXI
Výkon 1635 HP 1220 kW
Rozpětí 54,2 ft 16,51 m
Délka 40,9 ft 12,47 m
Výška 15,25 ft 4,65 m
Plocha křídel 454 sq ft 42,18 čtv. m
Hmotnost prázdná 14 300 lb 6486 kg
max. 22 300 lb 10 115 kg
Rychlost 380 mph 611 km/h
Dostup 36 090 ft 11 000 m
Dolet 1205 mil 1940 km
Výzbroj 4x 20mm kanón, 4x 7,7mm kulomet; 2x 227 kg bomb nebo 2x 227 lt ( or 2x 454 lt) ext. nádrž nebo 8x 27 kg rakety
Posádka 2
Datum výroby 1943

 

 

Jirka Wagner

 

 


Pokud najdete v článku chyby, pište autorovi článku. Jeho jméno je uvedeno v záhlaví či na konci stránky.

V případě jiných dotazů, nápadů nebo problémů,  napište mail sem

Copyright © 2017 All Rights Reserved

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace ke komerčním účelům.


Naše další stránky: Agile Factory | Experio | Beatles