NAVIGACE

Hawker Tempest

Stíhací letoun Tempest byl vyvinut ze stíhacího bombardéru Hawker Typhoon, který byl charakteristický svým křídlem s mimořádně tlustým profilem - to působilo problémy, zejména ve vyšších rychlostech, kdy křídlo ztrácelo vztlak (místní proudění vzduchu převyšovala rychlost zvuku), takže se letoun stával ve svém chování nepředvídatelným.

Již v roce 1940 vyprojektovali u Hawkera nové křídlo s laminárním profilem, které bylo u kořene o 12,7 cm tenčí a mělo eliptický tvar značně podobný tvaru křídla letounu Supermarine Spitfire. Nové křídlo bylo použito u Typhoonu II, který byl objednán v listopadu 1941. Protože ale změn bylo víc, stíhačka byla přejmenována na Hawker Tempest. Palivová nádrž se přestěhovala z tenkého křídla do trupu, jenž byl později prodloužen, přibyl prodloužený přechod kýlovky do trupu, do křídel byly uloženy kulomety Mk.V s krátkou hlavní. Konstrukce vznikla pro nový nadějný motor Centaurus, jako první se ale vznesl Tempest Mk.V s motorem Napier Sabre.

Tempesty V se dostaly do výzbroje wingu v Newchurchi, kde v létě 1944 zničily 638 z celkových 1771 letounových střel Fi-103 (V-1), které si RAF připsala na své konto. Po dokončení 800 kusů Tempest V vyrobila firma Hawker 142 silnějších letounů verze Mk.VI s větším chladičem a olejovými chladiči v náběžné hraně křídel.

Po určitém zpoždění způsobeném převzetím výroby firmami Gloster a Bristol se v listopadu 1945 dostala do služby motorem Centaurus poháněná verze Mk.II. Letoun této verze - nejklidnější a nejpříjemnější pro pilotáž - tak válku již nestihl.

Část letounů verze Mk.V a Mk.VI byla přestavěna pro vlečení vzdušných terčů.

Jirka Wagner