NAVIGACE

Achzarit

Připravil Brian C

O izraelských zbraních se říká, že jsou jako jedny z mála konstruovány pro boj a nikoli hlavně pro obchod. Na tomto tvrzení je zřejmě hodně pravdy. Stačí se podívat na počet obyvatel, rozlohu a tvar tohoto státu a porovnat jej se sousedními arabskými zeměmi. Za svou existenci prošel židovský stát několika válkami a všechny vyhrál. Kromě mimořádného odhodlání celého národa, chytře zvolené taktiky a výborně zvládnutého velení se hlavně v pozdějších konfliktech na úspěších podílely značnou měrou i kvalitní zbraně vlastní konstrukce a výroby.

Člověk především

Jedním ze základních pravidel izraelských konstruktérů zbraní je maximální míra ochrany lidí. Vzhledem k demografickému faktoru je to podmínka zcela logická. Typickým a známým příkladem této koncepce je tank MERKAVA. Vývojový tým, který vedl známý velitel z šestidenní války v roce 1967 generál Tal, zúročil do nejmenších detailů vyhodnocené zkušenosti z bojových nasazení tanků. Výsledkem byla unikátní koncepce typu MERKAVA s umístěním pohonné jednotky v přídi korby. Mohutná masa motoru vytváří dodatečnou ( a těžko překonatelnou ) bariéru chránící z čelního směru čtyřčlennou a osádku. Věž se značným sklonem a mohutnou ochranou přídavného pancíře vlastního vývoje a výroby poskytuje opět vysoký stupeň ochrany. Dobře přístupný prostor v zádi korby umožňuje převážet další osoby nebo evakuovat zraněné přímo z bojiště. Zmíněný požadavek na ochranu osádek se projevil i na špičkové kvalitě pancéřové ochrany. Stačí připomenout, že v Izraeli vznikla jako první na světě přídavná dynamická ochrana hlavního pancíře, známá jako pod názvem BLAZER.

Vývoj pokračoval zdokonalováním jak dynamického přídavného pancéřování ( především proti kumulativní munici ), tak i pasivního přídavného pancéřování ( proti kinetickou energií působících projektilů ). Pancéřová ochrana izraelské konstrukce a výroby se dnes ve světě řadí k naprosté špičce. Tanky MERKAVA ( v první verzi Mk1 ) byly poprvé nasazeny v bojích v Libanonu roku 1982. Jejich úspěch byl impozantní. Nejen, že prokázaly svoji nadřazenost ve střetu se syrskými tanky, ale účinně poskytovaly přímou palebnou podporu pěchotě v rovných ulicích pobřežních měst, které jsou pro tanky vždy nebezpečné. I v městských bojích, kdy proti tankům často na krátkou vzdálenost působí skrytí jedinci vyzbrojení pancéřovkami, prokázaly MERKAVY mimořádnou odolnost. Jak uvádí odborník na vojenskou techniku David Eshel, bylo v libanonských bojích zasaženo přibližně 50 tanků MERKAVA různými protitankovými prostředky z různých vzdáleností. Údajně pouze 23 členů osádek zahynulo, stejný počet byl zraněn. Není tedy divu, že se tankové prapory vyzbrojené stroji MERKAVA staly snem ostatních izraelských tankistů.

Bez bojových vozidel pěchoty

Jednou ze specifik izraelského pozemního vojska je neexistence klasického bojového vozidla pěchoty vyzbrojeného kanónem ( případně další výzbrojí ) v otočné věži. Izraelci vycházejí z filozofie, že boj a palebná podpora ( s výjimkou palby proti pěchotě na krátkou vzdálenost ) náleží tankům a pro přepravu pěchoty slouží obrněná vozidla, která mají především zabezpečit ochranu převáženého výsadku. Bojové vozidlo pěchoty nikdy nemůže disponovat palebnou silou ani pancéřovou ochranu jako tank. Podle izraelské doktríny by se BVP nemělo snažit s protivníkem přímo zaplést a suplovat roli, protože v opačném případě ( pokud se bude o to velitel BVP snažit ), nedopadne to se samotným vozidlem ani s převáženým výsadkem dobře. Kromě toho poměrně rozměrná věž s automatickým kanónem zmenšuje vnitřní využitelný prostor pro výsadek a zvětšuje celkovou siluetu BVP. Proto na základě svých bojových zkušenostech Izraelci nikdy do výzbroje BVP nezavedli a pro přepravu pěchoty používali a používají obrněné transportéry – především americké M113 jejichž roli výstižně vyjadřuje označení ,,taxi pro bojiště“. Hlavní a zásadní nevýhodou M113 je jeho nízký stupeň odolnosti a ochrany převáženého výsadku. Zmíněný problém Izraelci řešili jednak zesílením pancéřové ochrany transportéry M113 ( přídavným pancéřováním ) a pro nasazení v nejvíce ohrožených oblastech přišli s novým netradičním prostředkem, který nemá ve světě ekvivalent.

Ani tank ani obrněný transportér

V souladu se zmíněnou prioritou ochrany osob bylo vyvinuto transportní vozidlo, které je úrovní pancéřové ochrany osádky i převáženého výsadku na stejné, možná i lepší úrovni než tanky. Tento druh obrněné techniky vznikl radikální přestavbou tanků, kterých Izrael měl a má velké množství v zásobě. Pro zmíněný účel se použily zastaralé britské typy CENTURION a ruské T- 54/55, kterých bylo při válkách ukořistěno značné množství.

Odstraněním věže a instalací komplexní přídavné pancéřové ochrany vznikl na bázi tanku CENTURION nejprve menší počet vozidel NAGMASH'OT. S využitím praktických zkuše­ností z jejich provozu následoval podstatně dokonalejší typ PUMA. Toto vozidlo nachází uplatnění především pro přepravu ženistů a dalších specialistů v nejtěžších bojových podmínkách. PUMA se ve funkci bojového ženijního vozidla často využívá pro vytváření průchodů v minových polích pomocí různých typů odminovacích zařízeních. Zvyšující se dodávky tanků MERKAVA umožnily vyřazovat stále větší množství tanků CENTURION a T-54/55 od bojových jednotek. Velký počet posledně zmíněných strojů v dobrém technickém stavu vedl k logické myšlence jejich dalšího použití. S využitím podvozku T-55 vzniklo vozidlo ACHZARIT, které v porovnání s výše zmíněnými typy představuje nejradikálnější i nejnákladnější přestavbu staršího tanku. Vznikl mimořádně silně chráněný typ určený pro přepravu pěchoty na bojišti v rámci mechanizovaných brigád.

Technický popis

Jak již bylo zmíněno, ACHZARIT vychází z tanku T-54/55, který je však zcela přestavěn. Věž chybí úplně, podvozek je při výrobě kom­pletně rozebrán a má pozměněné vnitřní uspořádání. Za mimořádně silným čelem korby se nachází prostor pro osádku a přibližně ve středu je místo pro přepravovaný výsadek. Řidič sedí vlevo, vedle něj (v jedné řadě) uprostřed velitel a vpravo střelec z kulometu ráže 7,62 mm. Každý z nich má k dispozici vlastní stropní průlez. Prostor pro sedmičlenný výsadek je v pravé střední a zadní části korby. V pravé zadní části korby se rovněž nachází unikátní výstupní zařízení, které pěchotě při opouštění vozidla poskytuje maximálně možnou ochranu. Jedná se o jakýsi výstupní tunel obdélníkového průřezu, který je tvořen vzhůru výklopnou rozměrnou obdélníkovou pancéřovou stropní deskou, bočními ochrannými stěnami a dolů sklopnou zádovou rampou. Vojáci tedy opouštějí ACHZARIT zezadu, podobné jako u BVP. V případě potřeby je možné použít i dva stropní průlezy. V souvislosti s popisem výstupního ústrojí v zádi vozidla se přímo nabízí otázka, jak je to možné, protože celou záď podvozku tanku T-54/55 zabírá pohonná jednotka. Zásluhu na řešení má izraelská firma NIMDA, která je ve světě uznávaným specialistou na pohonné jednotky. Původní ruskou pohonnou jednotku nahradila NIMDA unikátně řešenou mimořádné kompaktní jednotkou PEGASUS, kterou se podařilo uložit do omezeného prostoru v levé zadní části korby. Jednotka se skládá z napříč umístěného vodou chlazeného dvoutaktního vznětového osmiválce s uspořádáním do „V" americké firmy Detroit diesel, který je spojen s automatickou převodovkou Allison. První verzi ACHZARIT Mk1 pohání motor 8V-71 TTA s maximálním výkonem 478 kW, novější provedení ACHZARIT Mk2 má k dispozici motor 8V-92TA o výkonu 625 kW. Výrazný nárůst výkonu u nejnovější verze je využit především pro zlepšení akcelerace vozidla na bojišti a nikoli zvětšení maximální rychlosti. Pojezdové ústrojí dostalo nové torzní tyče s vyšší délkou zdvihu, první a páté pojezdové kolo má hydraulické omezovače pérování. Zlepšené vlastnosti podvozku spolu s výkonnějším motorem novější verze ( Achzarit Mk.2 disponuje prakticky identickým poměrem výkonu k hmotnosti jako tank MERKAVA Mk.3 ) zaručují tomuto vozidlu pohyblivost v terénu srovnatelnou s tanky.

Odolnost, výzbroj, operační použití

Bližší údaje o typu ACHZARIT jsou stále utajovány. Dvojnásob to platí o stupni odolnosti. Pro představu úrovně pancéřové ochrany lze vycházet z následujících údajů. Podle izraelských zdrojů má ACHZARIT bojovou hmotnost přibližně 44 tun. Hmotnost tanku T-55A je 36 tun, podvozku bez věže něco málo přes 27 tun. Téměř celý rozdíl hmotnosti, tedy přibližně 15 až 16 tun, je využit pro moderní přídavné kompozitové pasivní pancéřování. Příď a boky korby jsou údajně vybaveny podobným pancéřováním jako tanky MERKAVA Mk3. Celé vozidlo je navíc navrženo tak, aby jednotlivé konstrukční celky zvyšovaly jeho celkovou odolnost a v prvé řadě ochranu uvnitř sedících osob. Například na pravém boku vozidla v prostoru výsadku je mezi pancéřováním korby a vnějším přídavným pancířem poměrně značný prostor, který vyplňují speciálně konstruované palivové nádrže, jež dále brzdí a znesnadňují pronikání projektilů. Obdobně je tomu na opačné straně v oblasti pohonné jednotky, kde je zmíněný prostor vyplněn nejen užšími palivovými nádržemi, ale i šesti akumulátory. Prostor výsadku i osádky chrání výkonný protipožární systém SPEC-TRONIX. Ke zvýšení odolnosti na bojišti přispívá dvojice šestinásobných vrhačů zadýmovacích granátů. Dýmovou clonu lze vytvářet i vstřikováním paliva do výfukového systému.

Vzhledem ke zmíněné odlišné operační filozofii izraelských ozbrojených sil je ACHZARIT vybaven výzbrojí účinnou pouze proti pěchotě protivníka. Boj s obrněnými cíly a palebnou podporu obstarávají doprovázející tanky MERKAVA. Hlavní výzbroj vozidla ACHZARIT tvoří z vnitřku vozidla zaměřovaný a ovládaný kulometný systém OWS (Overhead Weapon Station). Zařízení OWS se skládá z mírně upraveného kulometu M240 ráže 7,62 mm, denního i nočního zaměřovače a zásoby mu­nice. Zbraň však může vpravo sedící střelec ovládat z otevřeného průlezu i přímo ručně. Na horní ploše korby jsou u třech průlezů umístěny tři otočně lafetované kulomety M240. Pro zvláštní situace lze ACHZARIT údajně vybavit třemi systémy OWS, avšak v praxi se nejvíce používá kombinace jednoho OWS a třech kulometů. Na horní části korby lze rovněž umístit lehký minomet ráže 60 mm s protipěchotní a osvětlovací municí.

Podle neoficiálních informací disponují izraelské pozemní síly přibližně 400 vozidly ACHZARIT. Jsou nasazovány v nejnebezpečnějších oblastech, kterými jsou v posledních letech hraniční úseky s Libanonem a Golanské výšiny, které na severovýchodě oddělují Izrael od Sýrie. Britský novinář Marsh Gelbart, který měl možnost shlédnou přípravu a cvičení pozemních jednotek vyzbrojených vozidly ACHZARIT, popsal své poznatky v časopisu Jane's Intelligence Review. Podle něj je prapor tvořen 36 standardními a jedním velitelským vozidlem. To postrádá zbraňový systém OWS a naopak nese rozšířené komunikační vybavení. Součástí jednotky jsou rovněž čtyři obrněné transportéry M113 pro přepravu mechaniků a náhradních dílů. Gelbart se rovněž stal svědkem cvičení, kde vozidla ACHZARIT operovala ve trojicích. Při útoku na cíl se vozidla vzájemně podporovala, vedla intenzivně palbu z kulometů a často měnila směr. Dvě z vozidel se k cíli blížila vysokou rychlostí z neočekávaných směrů a maximálně využívala terénních nerovností. Při vysazování pěchoty se vozidla pohybovala malou rychlostí a nikdy nezastavovala. Rozměrný výstupní tunel umožňoval pohodlné a velmi rychlé vystupování výsadku.

Operační nasazení vozidel ACHZARIT samozřejmě záleží na konkrétních okolnostech. Například podle jiného dobře informovaného zdroje operují v nebezpečné oblasti jižního Libanonu také skupiny tvořené jedním vozidlem ACHZARIT a dvěma tanky MERKAVA. Navzdory omezenému množství informací lze ACHZARIT považovat za mimořádně zajímavý a výkonný prostředek, v jehož koncepci i konstrukci se zúročily zkušenosti izraelských ozbrojených sil z válečných konfliktů. Proto lze ACHZARIT považovat do značné míry za ideální přepravní prostředek pěchoty na bojišti, protože se vyznačuje velmi vysokou odolností. Žádné standardní bojové vozidlo pěchoty se v tomto parametru nemůže s typem ACHZARIT srovnávat. Nelze také přehlédnout finanční efektivnost celého řešení. Tanky T-55 již nemají v dnešní době při střetnutí s moderními typy šanci na úspěch. Prodat se je až na výjimky již příliš nedaří (pokud ano, tak za velmi nízkou cenu) a většině uživatelů nezbývá jiná cesta než sešrotování. Proto představuje přestavba tanku na silně chráněné vozidlo pěchoty zajímavé a cenově výhodné řešení. Příkladu Izraelců se chopilo i Rusko, kde je rovněž k dispozici velké množství zastaralých strojů T-54/55. V druhé polovině 90. let zde vzniklo podobné vozidlo BTR-T. Stejně jako ACHZARIT využívá podvozek T-55 s odstraněnou věží. Tím ale při bližším pohledu podobnost končí. Především ruský typ zdaleka nemá tak silnou přídavnou pancéřovou ochranu. Navíc má zachovánu původní pohonnou jednotku, která zabírá celý prostor v zádi korby. Proto výsadek musí BTR-T postupně opouštět střešními průlezy. Právě v tomto kritickém okamžiku jsou pěšáci značně zranitelní a navíc výstup stropními průlezy je pro osoby s výzbrojí a výstrojí obtížný a zdlouhavý. Naopak svědkové sledující sesedání výsadku z vozidla ACHZARIT tento proces vzhledem k rychlosti a bezproblémovosti přirovnali k opouštění dobře vycvičených výsadkářů z transportního letounu. Další odlišnost spočívá ve výzbroji. Snímky ukazují BTR-T s lehkou otočnou věží s 30mm kanónem a spřaženým kulometem instalovanou přibližně uprostřed přední části korby. Vedle věže je na jednoduché lafetě umístěno odpalovací zařízení protitankových řízených střel KONKURS (zřejmě je možné použít i modernější typ KORNET). Vzhledem k poměrně silné výzbroji se BTR-T řadí spíše do kategorie bojových vozidel pěchoty. Poslední zásadní odlišností je to, že BTR-T stále existuje v prototypovém stádiu, zatímco ACHZARIT je již řadu let zaveden do výzbroje.

Zdroje

Časopis ATM
http://www.israeli-weapons.com/