NAVIGACE

MiG-23 Flogger

Mikojan/Gurjevič, SSSR

Nutnost bojového letounu s vysokou maximální rychlostí, ale nízkou přistávací rychlostí a malými nároky na délku VPD vedla u letounů třetí generace k použití křídla s měnitelnou šípovitostí. Navíc brzy po zrodu MiG-21 se přišlo na jeho nedostatky spočívající v omezené nosnosti a malém doletu. Začátkem roku 1965 byl proto vydán požadavek na náhradu, která by tyto nedostatky odstranila.

OKB MiG navrhla a vyzkoušela dvě řešení. První s označením E-230 (někdy bývá označován jako verze MiG-23 PD a nebo 23-01) byl v podstatě zvětšený MiG-21 se dvěma zdvihovými proudovými motory pro vzlet umístěnými v těžišti a jedním motorem pro přímý let. Vstupy vzduchu pro zdvihové motory byly na hřbetě trupu za kabinou a byly překryty nahoru a dozadu odklopnými kryty. Výstupní trysky zdvihových motorů ústily pod trupem a byly zakončeny natáčecími žaluziemi ovládanými pilotem a mohly přispívat určitou složkou tahu při přechodu na přímý let po svislém vzletu. Polokruhové nasávací otvory pro hnací motor byly na bocích letounu. Letoun měl přistávací hák, který sloužil ale pouze jako čidlo, které ve výšce dvou metrů nad VPD dávalo impuls pro otevření brzdícího padáku. Byl vyroben pouze jeden kus tohoto letounu. První lety se uskutečnily na jaře 1967. Při testech trpěl stroj problémy s hmotností a ovládáním a proto byla tato koncepce opuštěna.

Prototyp E-23-11 v moninském muzeu

Jako životaschopná se ukázala druhá varianta - E-231 (23-11). Práce na ní začaly již v průběhu roku 1965. Byl to zcela nový stroj s měnitelnou geometrií křídla. Na bocích trupu umístěné vstupy vzduchu dostaly krabicový tvar. E-231 poprvé vzlétl 10.června 1967. Po téměř 100 zkušebních letech bylo v roce 1968 rozhodnuto o sériové výrobě.

Do služby byl MiG-23 zařazen roku 1972 a až do 80.let tvořil páteř taktického stíhacího letectva SSSR.
Celkem bylo od roku 1969 do ukončení výroby v roce 1983 vyrobeno téměř 5 000 kusů MiG-23.

MiG-23 je první sovětský stíhač s pulsním dopplerovským radarem se schopností vyhledávat cíle i v dolní polosféře a to i cíle letící v přízemní výšce.
Šíp křídla lze nastavit na úhly: 16° pro vzlet, přistání, pomalý let a optimální stoupání, 45° pro akrobacii a 72° pro lety nadzvukovou rychlostí. Přistání je možné pouze s úhlem šípu 16°. Pokud by došlo k poruše mechanismu nastavování, musel by se pilot katapultovat.
Vystřelovací sedačka má charakteristiky 0 m / 140 km/hod. Spodní kýlová plocha umístěná na zádi trupu musí být vzhledem ke svým rozměrům při pobytu letadla na zemi vyklopena do strany. Do provozní polohy se vyklápí automaticky po zatažení podvozku.

podvozek MiG-23

Použití hornoplošné koncepce znamená, že hlavní podvozek musí být zatahován do trupu. Pro zajištění větší stability při pohybu letadla po zemi, bylo nutné použít poměrně složitou konstrukci noh hlavního podvozku, aby tak bylo dosaženo co největšího rozchodu kol. Robustní podvozek umožňuje provoz i na méně únosných plochách.
Protože výhled dozadu je omezen hřbetní nástavbou, má pilot k dispozici periskop a zpětná zrcátka připevněná na výztuze překrytu kabiny. Vstupy vzduchu i tryska mají měnitelnou geometrii. Výzbroj může letoun nést na jednom centrálním podtrupovém závěsniku, na dvou po stranách trupu a na dvou pod pevnou částí křídla. Přídavná palivová nádrž může být nesena na centrálním podtrupovém závěsniku. Přídavné nádrže mohly být i pod křídly, ta však musela být nastavena na minimální úhel šípovitosti. Tato konfigurace se používala jen na přelety.

Přednosti měnitelné geometrie jsou vykoupeny vyšší hmotností. Proto byla u dalších generací letadel použita pevná křídla, zkvalitněny jejich profily a celková mechanizace.

MiG-23 měl kuriózní nehodu. 4.července 1989 vzlétl ze sovětské základny nedaleko Kolobrzegu v Polsku MiG-23 k cvičnému letu. Krátce po vzletu se pilotovi zdálo, že motor ztrácí výkon. V té době letěl ve výšce asi 150 m. Pilot se domníval, že klesající stroj není schopen dalšího letu. Aniž by vypnul motor, katapultoval se a v pořádku se snesl na padáku. K velkému údivu pozemního personálu se pozice letounu stabilizovala a odlétal pryč směrem na Západ. Autopilot udržoval směr letu. Letoun neměl podvěšenou výzbroj, ale 23 mm kanón měl zásobu nábojů. Letoun přeletěl NDR a narušil vzdušný prostor NSR. Zde byl zachycen a doprovázen dvěma americkými F-15. Ty ale nedostaly povolení k zahájení palby a letoun vylétl ze vzdušného prostoru NSR. Francie též nedala svým hotovostním Mirage povolení k palbě, protože neřízené letadlo bylo nebezpečné pro hustě obydlené oblasti nad nimiž letělo. Ani to už nebylo potřebné, protože po téměř 900 km už docházelo MiGu palivo. Spadl v prostoru města Kortrijk v severozápadní Belgii. Při dopadu zničil jeden dům a v něm bohužel zahynul 18 letý chlapec.

MiG-23 ML

Verze

• MiG-23 S Flogger A
  Byla první sériová verze, která se vyráběla od roku 1969 do roku 1970. Vyrobilo se asi 50 kusů. Sloužila pro získání praktických zkušeností provozem přímo u bojových jednotek. Byla ještě poháněna motorem Ljulka s tahem 98 kN a byl použit radar Safír-21 z MiG-21 MF.
• MiG-23 SM Flogger A
  Byla verze S vybavená čtyřmi zbraňovými pylony.
• MiG-23 M Flogger B
  Na základě zkušeností získaných provozem verze S byl letoun překonstruován. Dostal kratší a lehčí motor Tumanskij R-27 o tahu 120 kN. Byl první verzí vybavenou pulsním dopplerovským radiolokátorem Safír-23. Poprvé vzlétl v roce 1971 a do služby byl zařazen o rok později. Sloužil pouze v SSSR.
• MiG-23 MF Flogger B
  Byla exportní varianta verze M určená pro členské země Varšavské smlouvy. Poprvé vzlétla v roce 1974. U nás sloužila od 24.srpna 1978. Kromě členských zemí VS sloužil i na Kubě, v Indii a Angole. Od verze M se lišil přístrojovým vybavením a možností centrálního tlakového plnění palivových nádrží. Byla vybavena infačerveným vyhledávacím a sledovacím systémem.
• MiG-23 MS Flogger E
  Exportní verze do méně spřátelených zemí. Hlavně pro Blízký a Střední Východ. Drak má z verze M a avioniku z verze S. Rozpoznávacím znakem je menší kryt palubního RL Safír-21.
• MiG-23 ML Flogger G
  

  
  MiG-23 ML

  Tato verze z roku 1976 byla vybavena novým motorem R-35-300 o tahu 130 kN. Hmotnost letounu se podařilo snížit o 1 000 kg, ale za cenu snížení zásoby paliva - byla vypuštěna záďová palivová nádrž. Zvenku viditelné změny jsou: snížená kýlová část SOP a jiný tvar přídě před kabinou. Letoun dostal pod příď nové pouzdro s infačerveným vyhledávacím a sledovacím systémem. Částečně byla i změněna konstrukce přední podvozkové nohy a to dalo verzi ML charakteristický nahrbený tvar. Podvěsná výzbroj byla rozšířena o kanónové kontejnery.
  Pro potřeby SSSR se vyráběl do roku 1981 a do roku 1985 se vyráběl pro export. Sloužil v Československu, NDR, Jižním Jemenu, KLDR, Sýrii a Íráku.
  

• MiG-23 P(MLA) Flogger G
  Záchytný stíhač z roku 1977. Od verze M se lišil pouze elektronikou. Měl datalink pro přenos dat mezi letounem a pozemním naváděcím stanovištěm, který umožňoval navedení na cíl bez zásahu pilota. Vyráběl se pouze pro potřeby PVO SSSR.
• MiG-23 MLD Flogger K
  Modifikací verze P vznikl v roce 1984 záchytný stíhač MiG-23 MLD. Šlo o aerodynamické úpravy sledující zlepšení manévrovatelnosti pro vzdušný boj. V náběžné hraně pouzdra křídla jsou drážky, které vytvářejí víry zlepšující ovladatelnost letoun při velkých úhlech náběhu. Rovněž byl zmenšen výklopný břišní stabilizátor. Byl vybaven systémem řízení palby Kaira.
• MiG-23 UB Flogger C
  
  MiG-23 UB

  Je dvoumístná verze odvozená od MiG-23 MF určená pro výcvik, ale plně bojeschopná. Instruktor má pro lepší výhled kupředu k dispozici periskop.

• MiG-23 B/BN/BK/BM Flogger F/H

  
  MiG-23 BN

  V roce 1969 navrhlo OKB MiG verzi B, jako reakci na požadavek frontového letectva na levný, masově vyráběný útočný letoun se schopnostmi SEPECAT Jaguaru. Byl vypuštěn palubní radiolokátor a zjednodušeny nasávací otvory. To že byl vypuštěn palubní radiolokátor umožnilo upravit příď tak, aby se vvýrazně zlepšil výhled dopředu a dolů. Palivové nádrže byly opatřeny protipožárním systémem s inertním plynem. První let se uskutečnil 20.srpna 1970.

  Verze BN dostala modernizovaný navigační a útočný systém.

  Verze BK a BM měly proudnicové kryty varovného přijímače radarových signálů na spodku trupu. Tyto verze jsou přímými předchůdci bitevního MiG-27.

Uživatelé

MiG-23 (bez rozlišení verze) létal v armádách těchto zemí:

SSSR	2 250		Angola	80		Československo	30		Súdán	?
Líbie	200		Alžírsko	66		Maďarsko	25		Vietnam	?
Indie	125		KLDR	60		Jižní Jemen	25
NDR	110		Egypt	45		Čína	?
Sýrie	175		Etiopie	45		Finsko	?
Írák	150		Kuba	40		Afghánistán	?
Polsko	100		Bulharsko	40		Rumunsko	?

U nás sloužily MiG-23 ve verzích MF (od roku 1978), ML (od roku 1981; celkem bylo do konce roku 1983 dodáno 17 kusů), BN a UB. Po rozdělení federace zůstaly MiG-23 u nás. Z důvodů vypršení životnosti byly naše MiG-23 na konci roku 1998 vyřazeny ze služby.

Z časopisu letectví a kosmonautika:
Dne 26. říijna 2000 se s největší pravděpodobností završila letová kariéra posledního provozovaného MiG-23ML v Ceskem letectvu, známého Tygra č.4644. Toho dne stroj na létání připravil technik 31.LOZ v Plané u Českých Budějovic Marián Major a posléze se postupně za jeho řízením vystřídali piloti Jirří Zábranský, pplk Jan Řehák a zcela posledním letcem se stal mjr. Zdenek Ouda.
Ze finančních důvodů bylo rozhodnuto letoun dále neprovozovat, a tak se zde 15 procince 2000 uskutečnilo skromné rozloučení s tímto typem. Na akci stroj připravil technik Miloš Břízek, poslední pojíždění po vzletové dráze s chvilkovým zapnutím přídavneho spalování s letounem vykonali piloti plk Jiří Zábranský, mjr. Zdenek Ouda a nakonec pplk Bohumil Zavadil.
Provoz MiG-23 v čs. potažmo českém vojenském letectvu skončil. Zbývající uskladněné stroje zatím vyčkávají na svůj další osud v Českých Budějovicích.

Bojové nasazení

• Válka v Perském zálivu
  Válčil na straně Íráku. 8 MiGů-23 sestřelily americké F-15C.

TTD MiG-23 MF/ML

Motor:	1x R-29-300, 120 kN / 1x R-35F-300, 130 kN
Délka:	17,1 m
Rozpětí:	7,78 m šíp 16°
	13,97 m šíp 72°
Výška:	4,8 m
Prázdná hmotnost:	10 845 kg
Maximální hmotnost:	18 250 kg/ 17 800 kg
Max.rychlost:	1 350 km/hod / 0 m
	2 500 km/h (2,35 M) / 12 500 m
Min.rychlost:	260 km/hod
Vzletová rychlost:	300 km/hod
Dostup:	18 300 m
Stoupavost:	230 m/s
Max.dolet:	2 550 km
Dolet s maximální zátěží:	960 km
Vzletová dráha:	850 m
Přistávací dráha:	880 m
Max. přetížení:	8,5 g

Výzbroj:
1x dvouhlavňový 23mm kanón GŠ-23 se 200 náboji pod trupem 5 závěsníků pro 2000 kg raketové nebo pumové výzbroje nebo přídavnou nádrž (jen na centrálním závěsníku)

Zdroje

• Christopher Chant, Top Gun - nepřemožitelná letadla, Cesty 1996
• Bill Gunston, Encyklopedie moderních vojenských letadel, Svojtka a Vašut 1997
• L+K 18/98
• ATM 1998 str.460, Ing.Martinec, Definitivní konec
• http://pw1.netcom.com/~venik/rufightr.htm
• http://www.ciaf97.cab.cz/_CP1250_/ciaf97/letadla/let.htm