| NAVIGACE |
|
|
|
|
Bisnovat (Molnija), SSSR
připravil Zdenek Kussior
Sériová výroba prvních střel R-8 začala ještě pod prototypovým označením K-8 společně se střelami K-5 v Kaliningradském výrobním závodě v roce 1955. Byla to střela kachní konstrukce s mnohem většími rozměry než K-5. Radiolokační zaměřovač Uragan-5B, se kterým měla spolupracovat, se sice intenzivně zkoušel u sériově nevyráběných letounů I-75I a I-75F, ale nebyl přijat do výzbroje – R-8 tedy u letectva příliš neuspěla. Radiolokátor se později přece jen používal, ale to už byly vyvinuty nové verze R-8.
Vývoj tedy pokračoval a za pět let byla k dispozici vylepšená varianta stejného dosahu K-8M, sériově vyráběná a do služby pod označením R-8M zavedená od roku 1961. Ta spolupracovala s radarem RP-11 Oriol-D u stíhacích letounů Su-11 a Jak-28P (RP-11 + Lazur-S + 2x R-8M) a byla schopná zasahovat pronásledované cíle na vzdálenost 12 km ve výškách 5 až 23 km, letící rychlostí až 1800 km/h (u původní R-8R to bylo 1600 km/h). Všechny rakety AA-3 se vyráběly v poloaktivní radarové (s příponou R) i v pasivní infračervené variantě (s příponou T). V lednu 1960 bylo rozhodnuto použít naváděcí hlavici z nové K-13 na střelách K-5 a K-8. Výsledkem byla v kanceláři Vympel vyvinutá střela K-88 s mnohem menšími rozměry než K-8 (průměr 20 cm, hmotnost 110 kg, dolet 1-13 km). Přesto se ale nikdy nedostala dále než do prototypového stádia.
R-8M1, jejíž sériová výroba začala v roce 1963, má širší využití: dostřel je prodloužen na 14 km a rozpětí výšek postřelovaného cíle rozšířeno na 0,5 až 23 km. V roce 1965, kdy byl vyvinut modernější RP-11 Oriol-M, vznikla střela R-98 (méně známá jako R-8M2). Nový radiolokátor i vylepšená infrahlavice dávaly verzi R-98R i R-98T schopnost zasahovat cíl na příletových kurzech, tedy z přední polosféry. Zvětšený dolet činil 18 km. Prvním stíhačem s těmito střelami byl Su-15-98. Používány byly také letouny Jak-28P s radarem Oriol-D a později i letouny Su-15TM a Jak-28PM s radarem Tajfun-M. V roce 1973 byla zahájena výroba poslední varianty R-98M s rozšířenými podmínkami při vypuštění a se zlepšenou odolností proti rušení. Dolet se znovu zvětšil - na 24 km, výška cíle zůstala 0,5 – 23 km. Pravděpodobnost zásahu stíhacího bombardéru při vypuštění dvou střel byla 60 až 80 %. Vznikla i cvičná varianta UR-8M, používaná od roku 1966.
| Typ | R-8R | R-8R | R-98MR | R-98MT |
| Délka | 3,6 m (?) | 3,3 m (?) | 4,27 m | 4 m |
| Průměr | 0,28 m | 0,28 m | 0,28 m | 0,28 m |
| Rozpětí | 1,2 m | 1,2 m | 1,3 m | 1,3 m |
| Hmotnost | 275 kg | 260 kg | 292 kg | 272 kg |
| Bojová hlavice | 40 kg | 40 kg | 40 kg | 40 kg |
| Pohon | TPH | TPH | TPH | TPH |
| Způsob navedení | poloaktivní RL | pasivní IR | poloaktivní RL | pasivní IR |
| Rychlost letu | M=2+ | M=2+ | ||
| Výška cíle | 5-23 km | 5-23 km | 0,5-23 km | 0,5-23 km |
| Dolet | 2-12 km | 2-12 km | 24 km | 24 km |
Zdroje:
Copyright © All Rights Reserved