| NAVIGACE |
|
|
|
|
Nížní Tagil,SSSR
připravil Martin Faix
T-62 byl vyvinut koncem padesátých let jako nástupce starší řady T-54/55 a poprvé byl veřejně předveden v květnu 1965. Tank byl navržen skupinou kolem L.N.Karsteva ve Vagónce v Nižném Tagilu. Vývoj běžící pod označením Objekt 166 trval jen dva roky a o zavedení do armády Sovětského Svazu bylo rozhodnuto v polovině roku 1961. Vzhledově se velmi podobá starším středním tankům, má však delší a širší korbu s větším rozchodem pojezdových kol, novou věž a mnohem výkonnější kanón, opatřený ejektorem. Při zavedení do výzbroje neměly T-62 protiletadlový kulomet, počátkem sedmdesátých let však mnoho z nich dodatečně obdrželo 12, 7mm DŠKM ,osazený na věžičče nabíječe. Takto vybavené T-62 se označují T-62A. Použitý kanón byl pro Západ nepříjemným překvapením, protože se objevil v době, kdy se většina armád NATO právě shodla na standardizaci ráže 105mm. Sovětský 115mm kanón byl nejen větší, ale měl hladký vývrt což byla zásadní odchylka od tehdy panujících představ. 115mm kanón U-5TS (2A20 "Rapira") se nabíjí ručně, po výstřelu se však kanón samočinně vrací do určitého úhlu, prázdná nábojnice je vyhozena z nábojové komory, dále se pohybuje po skluzavce a malým poklopem v zadní stěně věže je vymrštěna ven. Průměrná rychlost střelby činí čtyři rány za minutu a hlavní výzbroj je opatřena stabilizátorem Meteor.Střelec-operátor má k dispozici denní zaměřovač TŠ2B-41 s vestavěným stadiametrickým dálkoměrem. Později byli tanky vybaveny laserovými dálkoměry KDT-1.Maximální mířený dostřel dosahuje vzdálenosti 4000m. Účinný dostřel se uvádí mezi 1600-1700 metry,pravděpodobnost zásahu na 1700m je 0,55až 0,6.Pro činnost střelce v nočních podmínkách je vybaven zaměřovačem TPN1-41-11.Případně lze použít vyhledávací infrasvětlomet L-2G.
Velitel tanku je vybaven denně-noční pozorovací přístroj TKN-3.Osádka je vybavena kolektivním systémem ochrany proti ZHN.Generátor TDA umožňuje vytvořit dýmovou clonu. Tank je standardně vybaven radiostanicí R-123M a tankovým hovorovým zařízením R-124 které umožňuje komunikaci osádky uvnitř tanku.
Na poklop nabíječe lze upevnit vzduchový komín, udržovaný ve vzpřímené poloze lanky. S tímto zařízením může T-62 překonávat vodní toky do hloubky 5,5 metru, jedná se však i za těch nejideálnějších podmínek o dosti riskantní podnik. Nezbytností je velmi pečlivý průzkum a zvolené místo musí mít vhodné vjezdy a výjezdy,a samozřejmě také pevné dno. Z času na čas přicházely na Západ zprávy o osádkách, a dokonce i celých jednotkách odmítající účast na takovém výcviku. Sověti však používaly rouru o průměru pouhých 60 cm, která neumožňuje únik. Respektive 60 cm je průměr cvičného komína, který právě umožňuje opuštěný tanku. Bojový komín je mnohem užší.
Od roku 1973, osm let po zavedení do výzbroje, byly tyto tanky modernizovány instalací laserových dálkoměrů a 12,7mm protiletadlového kulometu DŠKM. V roce 1977 byla v Moskvě předvedena podstatněji přepracovaná verze se šesti velkými pojezdovými koly a podpěrnými kladkami podobnými jako u T-72, není však známo, zda se vůbec dostala do sériové výroby. Zdá se, že T-62 uspěl pouze u Sovětské Armády a poměrně malé množství, které sloužilo v jiných zemí Varšavské smlouvy, bylo brzy staženo. Přes to všechno zůstal určitý objem výroby zachován i po zavedení novějších a lepších T-64 a T-72. Hlavními nedostatky T-62 byla údajně nespolehlivá převodovka, tendence k zouvání pásů, slabé pancéřování, zranitelná zásoba střeliva a paliva a špatné podmínky pro činnost osádky.
Copyright © All Rights Reserved