NAVIGACE |
|
|
Útvar rychlého nasazení vzniká v roce 1981 jako součást Sboru
národní bezpečnosti (SNB). Jeho vznik je zapříčiněn nárustem terorizmu a
zvláště únosů letadel. Do útvaru jsou vybráni jednotlivci z řad výsadkových
jednotek armády. Pro toto období je charakteristická výstroj skládající se z
maskáčů vzor jehličí a také červený baret, který si přislušníci přinesli z
armády. Baret měl na spodní straně podšívku se vzorem jehličí. Zbraně
používané v tomto období jsou obdobné se zbraněmi používanými v armádě -
samopal vz.61 Škorpion, samopal vz.58 a odstřelovací puška SVDN-1 Dragunov a různé druhy
pistolí. Poněkud zvláštními zbraněmi jsou puška vz.54 upravená podle požadavků
odstřelovačů, brokovnice a vrhač granátů RV 85. Po převratu dochází k různým
změnám. Název útvaru se mění na název Jednotka rychlého zásahu Federální
policejní služby - JRZ FPS. Dochází také k výměně červených baretů
zdiskreditovaných při zásahu v listopadu 1989 za tmavě zelené. Ty zůstaly do roku
1992, kdy se vrátily opět barety červené. V tu dobu se mění název na Útvar
rychlého nasazení Policie České Republiky a začíná se psát jeho třetí kapitola.
Ačkoliv se to řadě lidí nezdá, má jednotka za sebou docela bohatý život:
1984 - osvobození rukojmí v chatě
1989 - nasazení URN při demostracích v listopadu
1990 - osvobození rukojmí v nemocnici - pachatel s ručním granátem
1992 - zásah na letišti v Mošnově 1995 - zatčení bosse ruské mafie v klubu "U
holubů"
1997 - záchranné práce při povodních
1998 - zásah proti bulharské mafii (obchod s drogami, zabraněmi a prostitucí)
1999 - zatčení bosse albánské mafie Prince Dobrošiho
1999 - havárie vrtulníku na Orlické přehradě
2000 - zatčení uprchlého vězně Kájinka
2000 - zásah při prosazení nucené správy IPB
2001 - zásah proti mezinárodní skupině vykrádačů bytů
2001 - zásah proti výrobcům Pervitinu
2002 - potápění utržených lodí během záplav
2002 - bezpečnostní opatření na summitu NATO
2002 - zásah proti skupině organizovaného zločinu - prodej plastické trhaviny
Některé z výše uvedených akcí jsou ve společnosti hodnoceny negativně. Je potřeba však oddělit striktně od sebe politické hledisko od hlediska profesionálního. O nasazení útvaru rozhoduje ministr vnitra a policejní ředitel. Útvar sám má velice malou šanci ovlivnit to, na jakou akci má být použit. Z profesionálního hlediska byly akce až na nešťastnou havárii při výcviku na Orlické přehradě perfektní. Z taktického hlediska byla excelentní zvláště akce na zadržení Dobrošiho. Před a za vozidlem Dobrošiho jely vozy URNy. Při zastavení na semaforech na červenou proběhla akce, kdy byl Dobroši zajat a jakmile naběhla na semaforech opět zelená, kolona vozidel se pohnula, takže nedošlo ani k zastavení provozu a řada řidičů ve frontě ani nepostřela, že se stalo něco neobvyklého. Zajímavým okamžikem bylo potápění utržených lodí během záplav. Ačkoliv to policisté nikdy nedělali a na konzultace nebyl čas, podařilo se včas všechny lodě potopit. Lodě jsou dělány tak, aby se po proražení dna hned nepotopily.
Před tím, než se člověk rozhodne absolvovat výběrové řízení k
URN musí splňovat následující podmínky:
- minimální věk 23 let
- 3 roky služby u Policie ČR
- minimálně středoškolské vzdělání
- dobrý zdravotní stav a fyzická kondice
- řidičský průkaz skupiny B.
- plavec
Výběrové řízení má tři fáze:
První fáze - uchazeč absolvuje předepsaná zátěžová vyšetření, psychologické
vyšetření skládající se z řady různých testů trvající přibližně 6-8 hodin,
přezkoušení z tělesné zdatnosti. Přezkoušení z tělesné zdatnosti obsahuje
následující testy: běh 60m, běh 5km, kliky maximální počet za 1 minutu, shyby na
hrazdě maximální počet, sedy-lehy maximální počet za 2 minuty, plavání 400m,
překážková dráha.
Druhá fáze - trvá týden a probíhá ve výcvikovém středisku. Během tohoto týdne
uchazeč musí dokázat jak svou motivaci, tak fyzickou odolnost. Stěžejní součástí
jsou orientační pochody s batohem. Pochody jsou namáhavé a probíhají i v noci.
Cílem je zjistit chování člověka během dlouhodobého působení stresu. Člověk se
musí neustále rohodovat, plnit úkoly a to vše za nedostatku spánku a stravy. Jediné,
čeho nemůže mít nedostatek, je voda. Pitný režim je důležitý a nesmí se
podceňovat. Zajímavým testem je horolezecká houpačka na mostě po jednom z pochodů.
Uchazeč se po příchodu na místo uváže do postroje a zhoupne se na laně zavěšeném
pod mostem. Není to přímo Bungee, ale člověk se při pohledu dolů rychle rozhoduje,
jestli chce pokračovat. Zhoupnutí bývá někdy problémem i pro výsadkáře.
Třetí fáze - pohovor. Pokud uchazeč prošel prvními dvěma fázemi a nevzdal to sám,
má před sebou poslední vyřazovací kolo. Čeká jej rozhovor před komisí. Komise se
ptá na různé osobní věci, na to jak se uchazeči zdálo výběrové řízení a na
motivaci - proč k jednotce jde. Je potřeba říci, že zájemce typu "Chci mít
samopal a střílet po teroristech" služba u jednotky nečeká. Žádaný je tichý
profesionál. Požadované vlastnosti jsou následující:
a) Inteligence – průměrná až nadprůměrná. Schopnost učit se. Vymezit a vyřešit
problém i ve stresovém prostředí.
b) Ctižádost a cílevědomost – znát své reálné schopnosti, dokončit práci,
pracovat na sobě.
c) Pružnost a přizpůsobivost – nekonvenční myšlení, invence, schopnost
improvizovat.
d) Zralost – je tím míněno chování zbavené impulsivnosti, naivity, přehánění,
vnitřní ukázněnost.
e) Psychosomatická stabilita – souvisí s emocionální stabilitou. Uchazeč by neměl
podléhat psychosomatickým obtížím. Neměl by nemoci vyhledávat ani přecházet.
f) Emocionální stabilita – schopnost snést kritiku, trpělivost, ovládat se.
Nepřípustná je však strnulost a nadměrné potlačování pocitů.
g) Emoční naladění – optimista, smysl pro humor, bez náhlých výkyvů.
h) Sociální přizpůsobivost – vstřícné a otevřené jednání, přijmout autority,
přijmout pravidla skupiny, iniciativa
i) Agresivita a odvaha – projevovat cílenou a kontrolovatelnou agresivitu. Odvaha s
instinktem sebezáchovy – bez kaskadérských kousků.
j) Vysoká frustrační tolerance – schopnost zůstat akceschopný a orientovaný na
splnění cíle při přerušení, čekání a rušivých vlivech.
k) Morálně – etické chování – jednat podle přijatých společenských pravidel a
hodnot, smysl pro spravedlnost, poctivost, svědomitost a pozitivní motivace k práci.
Pokud byl účastník i při pohovorech úspěšný a byl přijat,
čeká jej docela náročný výcvikový program. Základem je takticko-speciální
příprava, střelecká příprava, práce ve výškách a sebeobrana. Pokračuje se
spojovací, výsadkovou, topografickou a zdravotní přípravou. Učí se obsluhovat
potřebnou speciální techniku, psychologii a předpisy. Dále uchazeč je podle potřeby
proškolen v oblasti ženijních prací nebo se účastní výcviku odstřelovačů,
potápěčů případně řidičů. Prvotní výcvik probíhá nejprve u výcvikové
skupiny, pak je teprve přičleněn nový člen k jednotce. Život v jednotce je vlastně
neustálý výcvik. Vše se nestále zkouší a piluje, aby časy pro obsazení místnosti
byly co nejmenší, slaňování rychlejší, střelba přesnější a vše
bezpečnější. Člověk se tak stane součástkou velikého stroje zvaného tým. Celý
stroj musí být dobře udržovaný a zaběhaný, protože pokud se jedna součástka
zasekne, může to mít katastrofální důsledky. Člověk si musí zvyknout, že mu bude
jednotka organizovat život. Životní prostor se často zcvrkne na pohotovost, výcvik,
spánek a pár soukromých chvil. Neustále vysoké nasazení i při tréningu nese s
sebou vysokou opotřebovanost a řada lidí časem pochopí, že život u zásahovky je
jiný než si představovali. Výcvik pokračuje tak, že po čase se z člověka stává
odborník a z odborníka instruktor. U jednotky nikdo nevydrží věčně a dříve nebo
později se každé místo obsadí někým novým. Vzhledem k požadavkům na výkonnost
nelze u zásahovky zůstat do důchodu.
Člověk je podle svých schopností a znalostí umístěn v určité sekci:
a) sekce rychlého nasazení - tři zásahové skupiny a výcviková skupina.
b) sekce speciálních služeb - odstřelovači, spojaři, dokumentaristé, vyjednavači,
řidiči.
c) sekce administrativně-logistická - sekretariát, právník, personální,
organizační a materiálová skupina.
Aby ve výcviku byly zahrnuty nejnovější poznatky, cvičí se spolu se zahraničními
jednotkami jako SAS, GSG9,
GIGN atd. Příslušníci jednotky se účastní policejní mise v Kosovu UNMIK a jsou
členy zásahové jednotky Special Team 6.
Pistole:
ráže 9mm Luger
Glock nebo SIG podle osobního výběru
Samopaly:
ráže 9mm Luger
HK MP5A5
HK MP5SD6
Pušky:
ráže .308 Win
SIG SSG 3000
Brokovnice:
Benelli M3
Vrhač granátů:
ráže 26,5mm
RV85 - jedná se o speciální zbraň, která vystřelí projektil s dráždivou nebo
kouřovou látkou takovou silou, že je schopen prorazit i slabší zeď.
Nůž:
útočný nůž vz.75
Každý člen zásahovky v porovnání s běžným policistou vystřílí naprosto neuvěřitelné množství munice. Oblíbenou pomůckou pro míření je tuzemský kolimátor OKO, který vyrábí firma SGB. Zamíření je pak opravdu bleskové. Každý člen týmu má samopal a pistoli pro případ selhání samopalu. Ten, kdo nese brokovnici nebo beranidlo, má také samopal a pistoli.
Základní výstrojní součástí je kombinéza. Na výběr je z několika typů. Běžná černá dvoudílná kombinéza a letní jednodílná tmavěmodrá kombinéza, které vyrábí firma XENA Praha. K dispozici jsou však i tmavěmodré kombinézy z nomexu nebo kombinace nomex/goretex. Tyto kombinézy vyrábí Vývoj Třešť. Na kombinézu přijde irská neprůstřelná vesta a na ni taktická vesta. Na hlavu se dává nomexová kukla a na ni helma. Helmy jsou k dispozici dvě - švýcarská TIG a německá Schubert. Každý člen týmu je vybaven radiostanicí a má v helmě namontovánu náhlavní soupravu. Boty se používají různé. U rukavic většina dává přednost nomexovým. Pro ochranu očí při zásahu se používají ochranné brýle. Každý má pro případ potřeby při použití kouřových granátů plynovou masku, kterou nese vzadu na taktické vestě.
Vidět na vlastní oči výcvik této jednotky není běžné a tak záběry z výcviku budou pro vás určitě zajímavé. Za poskytnutí záběrů z výcviku děkuji firmě SGB.
video 1,5MB
Současný znak jednotky vznikl v roce 1990. Během doby doznal změnu pouze nápis. Z "JRZ FPS" se změnil na "URNA", který je používán na propagačních předmětech a tiskovinách, a na kombinéze je nad znakem nápis "Policie". Znak existuje ve třech variantách. První je barevná na vycházkou uniformu. Pak je malá verze barevné nášivky, která se používá na červený baret. Nakonec je verze bojová, která má pouze zelenou a černou barvu.
Použité fotografie: Archiv autora, SGB.
Copyright © All Rights Reserved