| NAVIGACE |
|
|
|
|
Obsah
Úvod
Příprava na výběrové řízení
Systém výběru u SAS je považován za jeden z nejkomplexnějších. Je natolik vysoko hodnocen, že jej v podobné formě používá americká Delta. Dokonce někteří příslušníci SEALs nebyli schopni tímto výběrovým řízením projít! Už tato informace je známkou toho, že příslušníci SAS si svou přítomnost v těchto jednotkách musejí tvrdě vybojovat. Prosím, neberte zde toto jako hodnocení kvality jednotek samotných. Pouze uvádím, že výcvik SAS je podle dostupných pramenů zatím nejtvrdší.
Podmínkou přijetí k SAS je příslušnost k Britské armádě po dobu nejméně 2 let. Vaši přihlášku musíte mít podepsanou od svého velitele. Jak jistě chápete, velitel tuší, že mu odejde schopný člověk a tak sehnání podpisu je také velkou dřinou. Pak záleží na veliteli, jestli vám dá úlevy ve výcviku pro trénink nebo musíte trénovat až po splnění svých běžných povinností. Jednoho krásného dne dostanete pozvánku na výběrové řízení. Tím obecně pro vás krásné dny skončily.
Přijedete do Herefordu a tam vyfasujete vše potřebné. Veškerý výcvik a výběr je prováděn v běžném stejnokroji Britské armády v klasických vojenských botách. Jestli jste si někdy vyzkoušeli, jak se běhá po kopcích v kanadách a s 20 kilogramovým batohem, tak víte, že přežít tohle je opravdu fuška.
V první fázi jste zařazeni do skupiny a běháte společně. Nejprve bez batohu. Už na počátku začnou odpadávat první. Jedná se o ty, kteří si asi spletli SAS s nějakým luxusním klubem. Během první fáze pak začnete běhat s batohem. Jak již bylo uvedeno, běhá se v bojových botách a tak je jasné, že o puchýře a odřeniny není nouze. Váha batohu se postupně zvyšuje. Kdysi byly do batohu dávány cihly, které představovaly munici. Po té, co dva lidé při výběrovém řízení v zimě umrzli, nastala změna. Můžete si vzít co chcete, ale musí to splňovat určitý váhový limit. Pozor! Tento limit je na konci běhu. To co vypijete a sníte si musíte ještě na počátku připočítat. To znamená, že na počátku má batoh o nějaké to kilo navíc. Co se dělá s těmi co si to nevypočítají dobře? Na kontrole dostanou obarvený kámen, který je několikanásobně těžší než to, co si ušetřili. Pak také dostanou RTU – Return to unit – Návrat k původní jednotce. Během této fáze se máte možnost doučit něco o navigaci a orientaci. To je velice důležité pro následující fázi.
Předcházející fáze vás měla pouze připravit na výběr s velkým V. Tady budete muset běhat sami po kopcích po několik dní. Trasy jsou čím dál delší, obtížnější. Běhá se nejen ve dne, ale i v noci. Pokud naleznete cestu, tak na ni klidně zapomeňte. Běhá se zásadně mimo cesty. V okamžiku kdy ještě dostanete pušku bez řemenu, tak už je toho většinou dost. V této fázi to vzdá nejvíce lidí. Instruktoři se k vám chovají tak, že o vás nestojí a nebo trvají na drobnostech. Tento tlak neustálého vyčerpání, bolesti z nohou a ramen, nezájmu a nevyspání dá vzpomenout na to, že jste tady vlastně dobrovolně a můžete kdykoli odejít. Teď musíte bojovat sami proti sobě. Hodně lidí to vzdá. K lahůdkám této fáze je tzv. Fan Dance (tanec na Fanu), což je běh na nejvyšší kopec ve výcvikové oblasti ve Walesu.
Pokud uspějete v této fázi, tak zjistíte, že se něco změní. Už nejste jenom nějaký uchazeč. Pokud propadnete, tak to není ostuda. Všichni si vás u mateřské jednotky budou vážit. Jak pro to, že jste se o to pokusili, tak pro to, že jste to dokázali vzdát dříve, než byste si ublížili. Přesto to hodně dlouhou dobu mrzí.
Pojďme se podívat dále. Neznamená to, že když jste se dostali do třetí fáze, že jste za vodou. Pořád vás instruktoři sledují. Zde se jedná hlavně o týmovou spolupráci. Zde platí, že kdo se povyšuje bude, RTU! V této části se učí všichni zacházet se zbraní. Řeknete si, že je to hloupost, když jsou dva roky v armádě. Opak je pravdou. Je možné, že do užšího výběru se dostane někdo od ženistů nebo ze skladu. Ti nemají ty správné návyky. Také bojové jednotky mají své zlozvyky. Někdy to pro ostříleného válečníka může být větší problém, než pro skladníka. To je jedno z pravidel. Zkusit výběrové řízení muže každý bez rozdílu. Tedy jednoho – žádná žena. O důvodech proč se vedou v celém světě debaty, ale ne ve Spojeném království.
Čtvrtou částí je výcvik v džungli. U této části je důležité, abyste měli nějaké to kilo navíc. Zaručeně zhubnete. Měsíc v džungli má své. Učí vás spolupráci jak mezi sebou, tak s přírodou. Učíte se navigovat v pralese, kde to vždy vypadá všude stejně a nemáte záměrné body. Také se učí zteče malých skupin. Střílí se ostrými náboji. Realita je realita. Jednou týdně se dostává pošta a čerstvé jídlo. Jinak žijete z konzerv a toho co les dá. Opasek a mačeta se stanou téměř součástí vašeho těla. Příslušníci SAS mají opasek stále na sobě, v jedné ruce mačetu a ve druhé zbraň. Mačetu máte i tehdy, když jdete na záchod v táboře!
Po návratu z džungle se dostanete na výcvik v přežití. Nejdříve vás to všechno naučí a pak vás vyzkoušejí. Nějakou dobu běháte jen v základním bojovém oblečení. Skrýváte se a postupujete od jednoho kontrolního stanoviště k druhému. Snažíte se živit tím, co najdete nebo chytnete. Pak vás chytnou výsadkáři a dovedou vás do zajateckého tábora. Tam si vyzkoušíte rozdíl mezi hotelem a hotelovým personálem a vězením s jeho “laskavým” personálem.
Po ukončení kursu ještě jdete na základní výsadkářský kurs, pokud nejste od výsadkářů. Mimochodem, pokud jste viděli stránku o výběru výsadkářů, tak si myslíte, že je to pro výsadkáře brnkačka. Omyl! Mají to stejně obtížné jako ostatní.
Pokud jste prošli vším tímto, tak teď dostanete vysněný pískový baret s vyšitým znakem SAS.
Jenže je zde ještě háček. Dostat se k SAS je obtížné. Zůstat tam je ještě těžší. Jste přiděleni k některé skupině, ale ta vás musí ještě přijmout mezi sebe. Musíte mít ochotu učit se. Nejtěžším trestem je RTU. To může přijít kdykoli. Proto, si nemůže dovolit dělat ze sebe machra. To by se vám škaredě vymstilo.
Ty z vás, kteří by si chtěli vyzkoušet výběrové řízení potěším tím, že naše krajina je velice podobná oblasti Walesu a tak například na Vysočině nebo na Pálavě můžete nechat svůj pot. Stačí si vzít kanady a batoh a můžete vyrazit.
Pokud chcete vědět, jak se uchazeči o přijetí připravují, tak vás zklamu. Neexistuje, žádný zaručeně úspěšný postup. Někteří si vezmou batoh a jdou běhat do kopců. Jiní se řídí příručkou Warning Order, kterou vydalo U.S. NAVY pro uchazeče BUDS/SEAL. Zde zo armáda dala jasně najevo. Speciální jednotky jsou něco extra. My tě tady nepotřebujeme. Ty se chceš dostat sem. Dělej co umíš.
Chci vás jen varovat, abyste nepřecenili své síly. Pokud budete cítit obtíže, tak se poraďte s doktorem. V tomto jste zodpovědní sami za sebe. Přiznat si, že toho máte dost, není zženštilé ale chlapské.
Doporučuji vám přečíst si knihu od Andy McNaba Okamžitá Akce. Stojí to zato. Pomůže vám pochopit některé souvislosti a drobnosti, které zde asi nikdy nenajdete. Nedejte se odradit tím Sadámem v modrém baretu s odznakem SAS. Je to pouze obal. Vnitřek má hodnotu tisíckrát vyšší.
Pokud narazíte na knihu Neviditelní Bojovníci od Martina C. Arostegui, tak si dejte pozor. Je tam krásně popsáno přijímací řízení k australské SAS. Nedejte se odradit mizerným překladem. Mimochodem být autorem, tak asi zažaluji nakladatelství za takový paskvil. Já třeba nikdy neviděl zbraň, kterou byli vyzbrojeni všichni vojáci SSSR – Kalašnikov AK-37(asi to měl být AK-47). Také vrtulník AC-130 (transportní útočný letoun AC-130 Hercules “SPECTRE”) neexistuje. Takových ptákovin je tam dost, ale na základní informace o výcviku to nemá vliv.
Copyright © All Rights Reserved