NAVIGACE

Obsazení iránského velvyslanectví

30. dubna 1980 v 11.30 přepadlo šest teroristů iránské velvyslanectví v Londýně. Teoristé byli vyzbrojeni automatickými pistolemi ráže 9 mm, jedním revolverem ráže .38mm, dvěma samopaly a několika granáty. Teroristé Faisal, Hassan, Shai, Makki, Ali a Salim (vůdce) patřili ke skupině Mohieddina al-Nassera, která usilovala o autonomii Arabistánu, který se nachází na území Íránu. V době přepadení bylo v budově 29 lidí. Teroristé sdělili světu své požadavky: propuštění 91 vězňů v Arabistánu. Teroristé propustili jednu nemocnou íránskou ženu a o několik hodin později i jednoho Brita. Poté, co byli odvysílány požadavky teroristů byli propuštěni další dva lidé.
Mezitím se v nedalekých kasárnách ubytovala skupina příslušníků SAS a připravovala se k zásahu. Technický oddíl G7 ze Scotland Yardu nainstaloval na komíny mikrofony, aby SAS získala přehled, kde se teroristé nachází a kolik jich vlastně je.

Podle plánu bylo do akce zapojeno pouze 12 mužů rozdělených do tří čtyřčlenných družstev. Dva týmy se měli zmocnit zadní části budovy, tým číslo 3 se měl do velvyslanectví dostat přes balkon sousedního domu. Přesně v 19.26 zahájily skupiny číslo 1 a 2 akci. Současně s tím se policie spojila s teroristy a odvedla tak jejich pozornost. Muži ze SAS vtrhli do budovy a za pomoci omamných granatů ji začali od spoda čistit. Teroristé okamžitě zahájily palbu do rukojmí. Stačili přitom zabít zástupce tiskového atašé a chargé d'affaires. Poté se poskládali na podlahu a předstírali, že jsou rukojmí. Někteří z rukojmí poté tvrdili, že se chtěli vzdát, ale výsadkáři je zastřelili. Faktem zůstává, že akci přežil pouze jediný z teroristů, kterého rukojmí odmítli okamžitě označit za teroristu a ten byl poté předán policii.

Celá akce trvala pouhých 17 minut a výsadkáři ze SAS při ní neutrpěli žádné ztráty. Výsledkem bylo pět mrtvých teroristů a 4 lidé, které tito teroristé zabili. Celá akce byla zajímává tím, že byla vysílána v přímém přenosu. Stačilo, aby si teroristé pustili televizi a okamžitě by věděli kdy akce začala a odkud směřuje útok. Měli by tím nepochybně více času na likvidaci rukojmí. To se naštěstí nestalo.