NAVIGACE

Rockwell B-1B Lancer

připravil Jirka Wagner

B-1B Lancer je multifunkční bombardér dlouhého doletu. Je schopen nejen mezikontinentálních letů bez doplňování paliva, ale na místě určení ještě ničit nepřátelská stávající i předpokládaná sofistikovaná zařízení. Může plnit mise s nejrůznějším účelem včetně úlohy konvenčního nosiče zbraní. Byl vyvinut na základě požadavku USAF z roku 1965 na bombardovací letoun pronikající v nízkých výškách vysokou podzvukovou rychlostí (AMSA - Advanced Manned Strategic Aircraft) a původně byl   určen k pronikání a následnému bombardování odlehlých oblastí Sibiře.

První prototyp B-1 vzlétl poprvé 23. prosince 1974, ale program výroby musel být přerušen, když prezident Jimmy Carter upřednostnil střely s plochou dráhou letu. USAF a ministerstvo obrany se mezitím zabývaly letounem, jenž by sloužil stejným účelům jako střely s plochou dráhou letu, ale měl by multifunkční použití, což vedlo k volbě B-1 pro tento účel. V říjnu 1981 oznámil prezident Ronald Reagan, že USAF obdrží 100 kusů této varianty nazvané B-1B, později pojmenované Lancer. Výsledný letoun je dolnoplošník s křídly s měnitelnou geometrií (+ kromě ocasních ploch ještě dvě automaticky řízená vyrovnávací křidélka pod kabinou).

Většina konstrukce je z hliníkových slitin a titanu, tvrzených, aby odolala tlakové vlně jaderného výbuchu a přetlaku. Technické úpravy zredukovaly radarový průřez na pouhé jedno procento oproti bombardéru B-52. Zachována zůstala původní avionika vyvinutá pro B-1 a B-52G a H. Radarové a inerciální navigační zařízení umožňuje letounu provádět různé druhy rušení nepřátelských elektronických zařízení, jeho radar mu slouží rovněž jako systém včasné výstrahy a lokace nepřátelských objektů .

B-1B může používat i prostředků globální navigace GPS a za letu upřesňovat koordináty cílů bez jakékoliv potřeby pomoci pozemních navigačních stanic. Měnitelná geometrie křídel a výkonné motory mu dávají nejen schopnost velmi dlouhého doletu a velké rychlosti v malých výškách, ale také zvyšují jeho schopnost přežití. Plně roztažené křídlo mu poskytuje možnost krátkého vzletu a rychlého úniku ze základny, která se ocitla pod palbou. Křídlo v šípu s velmi ostrým úhlem pak poskytuje maximální dolet a průnik při vysokých rychlostech.

B-1B představuje se svým doletem a nosností více než důstojného nástupce věkovitého bombardéru B-52 Stratofortress. První sériový B-1B vzlétl 18. října 1984 a první stroj byl dodán 29. června 1985 na základnu USAF Dyess AFB v Texasu, kam následovaly v říjnu 1986 i další stroje už se základním operačním vybavením. Operační schopnosti dosáhl poprvé v červnu 1986. Dalšími základnami se staly Ellsworth AFB (Jiřní Dakota), Grand Forks AFB (Sev. Dakota) a McConnell AFB (Kansas).  B-1B je držitelem několika světových rekordů v rychlosti, nákladu a překonané vzdálenosti.