současné letouny USAF

Současné americké vojenské letouny

NAVIGACE

Lockheed Martin F-35 Lightning II

připravil Lukáš Stanek

Nejostřeji sledovanou novinkou amerického letectva současnosti je bitevník, který je zatím známý pod označením JSF. Ve výzbroji americké armády by se měl objevit až někdy kolem roku 2010.

JSF přeloženo do češtiny znamená společný útočný bitevník. A právě slůvko společný je velmi duležité. Americké ministerstvo obrany přišlo v polovině 90. let s programem modernizace letecké výzbroje. Nový letoun ovšem neměl být pouze jednoúčelový, jako tomu bylo doposud, ale měl být schopen operovat jak z běžných pozemních letišť, tak i z malých pozemních či námořních základen nebo z letadlových lodí. Takto měly být uspokojeny potřeby Amerického vojenského letectva, námořní pěchoty i vojenského námořnictva. Z programu JSF bude modernizováno také Britské královské námořnictvo.

X-32 a X-35

Do konkurzu na návrh JSF se přihlásilo několik společností, z nichž do finále se dostaly Boeing a Lockheed Martin. V požadavcích Pentagonu na nový letoun byla kromě univerzálnosti snadná ovladatelnost, supersonická rychlost a použití technologie stealth. Obě společnosti těmto požadavkům vyhověly.

Náš článek o JSF - 1
Náš článek o JSF - 2

Boeingův projekt dostal označení X-32 a prototyp Lockheed Martin byl označen X-35. Prototypy obou firem byly vyrobeny ve verzích A a B, pričemž A jsou letouny s konvenčním startem a přistáním (CTOL) a B je varianta STOVL, tedy s krátkým startem a svislým přistáním.

F-35

Vítězem konkurzu na JSF se nakonec stal Lockheed Martin, který předvedl letoun ekonomičtejší na výrobu i provoz. Jeho stroj se tak posunul z experimentální roviny do výzbroje americké armády a písmeno X v označení stroje nahradilo písmeno F. F-35 má tři verze značené A, B, C.

Verze A je letoun s klasickým startem a přistáním, určený pro US Air Force. Americké letectvo tak do roku 2010 definitivně pošle do starého železa dosluhující těžce pancéřované letouny A-10 Thunderbolt a F-16 Falcon. Dražší F-15 Eagle ve výzbroji zatím zůstanou, ovšem hlavní úderná síla připadne novým letounum F-35A, které budou v bojových akcích spolupracovat se stíhačkami F-22.

F-35B je letoun typu STOVL a je určený jednotkám námořní pěchoty. V těchto složkách nahradí pověstné skákající stíhačky AV-8B Harrier a starší verze hornetu (F/A-18C/D). US Marine Corps si obědnalo 609 letounu F-35B.

Hornety zmizí i z letadlových lodí, kde by do služby měly nastoupit stíhačky F-35C. Už do roku 2005 na letadlových lodích skončí také stíhacky F-14 Tomcat, které budou nahrazeny superhornety F/A-18E/F. Ty budou nasazovány do bojových akcí společne s 480 objednanými F-35C.

Výrobce již obdržel objednávky na 2 593 kusů pro vzdušné síly USA, 150 kusů pro Velkou Británii. Dále si letouny objednali státy jako Kanada, Dánsko a další země. Letoun F-35 Joint Strike Fighter se tak po roce 2015 stane novým standardem NATO.

Konstrukce

Všechny verze F-35 si jsou velmi podobné tvarem, rozměry i výkonem, ale pod povrchem to jsou zcela rozdílné stroje. Tvar má F-35 velmi podobný víceúčelovému bojovému letounu F-22 Raptor. Tato vazba je logická, neboť i Raptor pochází z dílny Lockheed Martin.

Základem JSF je jednomístný středoplošník, tvarem i použitými materiály RAM (absorbující radarové zárení) odpovídající technologii stealth. Za pilotní kabinou jsou po stranách dva otvory sání proudového motoru. Široká křídla jsou umístěna v zadní části stroje a hned za nimi z trupu vyrůstají vodorovné ocasní plochy, nad nimiž se tyčí dvojice šikmých ocasních ploch. F-35 může dosahovat rychlosti až Mach 2. Výzbroj proti vzdušným i pozemním cílům ponese ve vnitřních pumovnicích, ale může být vybaven i závěsníky pod křídly. Výzbroj nesená na závěsnících ovšem snižuje schopnost stealth, takže primárně by měly být používány vnitřní pumovnice. Motor letounu konstrukčne vychází z motoru Prat & Whitney F-119, použitého u bitevníku F-22. Tento motor použil i Boeing u svého prototypu JSF X-32.

Verze

F-35A

Výkon varianty pro letecké síly dosahuje nebo překračuje úroveň F-16 a vysoko ji překračuje v oblasti radarové viditelnosti (technologie stealth), v doletu na vnitřní nádrž a instalací pokročilé avioniky. Obratnost a výkon letounu jsou díky speciálně vyvinutému motoru Pratt & Whitney JSF119-611 vynikající a letoun je schopen vykonávat manévry, při kterých letoun i pilot prožívají devítinásobné přetížení (neboli 9g).

Varianta pro USAF má uvnitř zabudovaný kanón a je vybavena i infračervenými senzory a laserovým značkovačem.

Všechny varianty letounu JSF, včetne této, mají možnost pojmout až 10 tun výzbroje na 11 závěsnících (6 pod křídly, 4 v trupu a 1 pod trupem).

Conventional Take Off & Landing (CTOL) - Standardní vzlet a přistání

Rozpětí = 10,7 m
Délka = 15,4 m
Plocha křídel = 42,7 m2
Prázdná hmotnost = 12,5 tuny
Objem palivových nádrží = 8,4 tuny paliva

F-35B

Varianta STOVL (short take-off and vertical landing) je určena pro britské Královské námořnictvo a Námořní pěchotu USA, kde nahradí letouny Harrier.

Pohonný systém letounu byl zkonstruován s cílem minimalizovat hluk a teplo na palubě lodi i kolem letounu samotného. Během krátkého vzletu a svislého přistání je velká část výkonu směřujícího dolů poskytována chladným vzduchem ze zdvihového ventilátoru (fan lift system) umístěného v přední části trupu za kabinou a poháněného hřídelí z motoru. Úprava tohoto ventilátoru zvětšuje celkový výkon motoru.

Ventilátor byl vyvinut firmou Rolls Royce Defence North America (dříve Allison). Dvířka umístěná nad a pod ventilátorem otočením nahoru umožnují svislý tah. Motor má tři nosné otočné trysky. Hlavní tryska, která je doplněna dvěma podpurnými ve vniřrní části křídel, poskytuje společně s ventilátorem požadovanou schopnost velmi krátkého startu a přistání.

Varianta pro US Marine Corps je podobná verzi pro USAF, ale má kratší dolet. Tato varianta nemá vestavěný kanón, ale externě (podle požadavků mise) muže být jeden připevněn.

Short Take Off/Vertical Landing (STOVL) - Krátký vzlet a svislé přistání

Rozpětí = 10,7 m
Délka = 15,4 m
Plocha křídel = 42,7 m2
Prázdná hmotnost = 14 tuny

Objem palivových nádrží = 6 tun paliva

F-35C

Vnitřní stavba verze námořního letectva je přizpůsobena požadavkům na vysokou odolnost při extrémním zatížení vznikajícím během startu z katapultu a přistání pomocí ocasního háku. Letoun má větší křídla a ocasní plochy pro zlepšení stability při nízkých rychlostech během přibližování na přistání na letadlové lodi a pro větší dolet a nosnost. Širší nábežné hrany a skládací konce křídel dávají křídlu vetší plochu.
Letoun má vestavěný laserový značkovac a kanón.

Carrier Variant (CV) - Varianta pro letadlové lodi

Rozpětí = 13,2 m
Délka = 15,5 m
Plocha křídel = 57,6 m2
Prázdná hmotnost = 14 tuny
Objem palivových nádrží = 9 tun paliva

Poražený Boeing

Boeing, který v konkurzu na JSF vypadl v posledním kole, předvedl stroj velmi kompaktního tvaru s výrazným trojúhelníkovým křídlem, dvojicí šikmých ocasních ploch a bachratým trupem. Pod jednomístnou kabinou je velký otvor sání proudového motoru.

Velká část draku je vyrobena z materiálu RAM. Výzbroj nese letoun ve vnitřních pumovnicích z obou stran centrálně uloženého motoru. Kromě vnitřně nesených zbraní může mít rakety či bomby umístěny na závěsnících pod křídly.