NAVIGACE |
|
|
připravil Jirka Wagner
Joint Strike Fighter (JSF) je vyvíjen pro US Air Force, US Navy, US Marine Corps a britskou Royal Navy. Odhaduje se, že během trvání programu JSF je pro americké ozbrojené síly a britské námořnictvo plánováno vyrobit 3000 letounů, další 2000 budou vyrobeny pro export.
Fáze koncepční demonstrace byla zahájena v listopadu 1996, kdy kontrakty získala dvě konsorcia - Boeing Aerospace a Lockheed Martin. Smlouvy obsahují požadavek, aby každé konsorcium postavilo jeden ukázkový letoun a vypracovalo koncepce pro tři rozdílné konfigurace stíhacího letounu nové generace. Letové ohodnocení ukázkového letounu má být v roce 2000. Jedno z konsorcií bude pak vybráno a od roku 2001 pověřeno vývojem a výrobou všech tří variant JSF. Zařazení JSF do služby se očekává v roce 2008. Tři varianty JSF, které budou vyráběny, jsou: 1) letoun s konvenčním startem a přistáním pro USAF; 2) letoun přizpůsobený provozu na letadlových lodích pro US Navy 3) letoun s krátkým startem a kolmým přistáním (STOVL) pro USMC a UK R Navy.
Všechny tři varianty budou mít mnoho společného, ale svou technologií a možnostmi budou schopny plnit specifické požadavky nasazení u jednotlivých ozbrojených složek.
Tým JSF konsorcia Lockheed Martin je složen ze společností Northrop Grumman, Pratt & Whitney, Rolls-Royce, Allison a BAE Systems. Ukázkový letoun je stavěn v dílnách Lockheed Martin Skunk Works. První letecký motor byl vestavěn do demonstračního X-35A v prosinci 1999.
Modely tří variant JSF firmy Lockheed Martin (označené jako X-35) jsou podobného vzhledu a mají stejnou geometrii stavebních prvků. Křídlo a trup tvoří jednu část, hlavní sekce trupu obsahují stejné nebo velmi podobné díly podle požadavků jednotlivých nasazení; kabina, radar, vystřelovací systém a většina avioniky jsou společné pro všechny tři verze.
V letounu jsou zabudovány všechny hlavní prvky technologie stealth. Šípovité úhly jsou identické pro náběžné i odtokové hrany křídel a ocasních ploch. Trup a kabina mají skloněné strany pro odklánění nepřátelského radarového záření. Spáry u kabiny a dvířek pumovnice jsou pilovité, svislé ocasní plochy jsou odkloněny od kolmice. Vstupní nasávací kanály kryje před objevením radarovými paprsky přední část motorů, která zmenšuje i čelní průřez letounu.
Kokpit je vybaven panely s barevnými displeji, kterými je vybavena i helma pilota. Symboly míření a navigace se zobrazují na průhledu pilotovy přílby, nikoliv na průhledovém displeji (HUD) před čelním sklem. Do helmy jsou zabudována i stereofonní sluchátka, která podávají informace (např. varování před střelami) pilotovi akusticky s přímým rozlišením.
Všechny tři varianty jsou poháněny motorem Pratt & Whitney JSF119-611, odvozeným z motoru Pratt & Whitney F119.
Výkon varianty pro letecké síly dosahuje nebo překračuje úrovní F-16 a vysoko je překračuje v oblasti stealth, v doletu na vnitřní nádrž a instalací pokročilé avioniky.
Varianta pro USAF má uvnitř namontovaný kanón a je vybaven i uvnitř instalovanými infračervenými senzory a laserovým značkovačem.
Pohonný systém letoun STOVL byl zkonstruován s cílem minimalizovat hluk a teplo na palubě lodi i kolem letounu samotného. Během krátkého vzletu a svislého přistání je velká část výkonu směřujícího dolů poskytována chladným vzduchem ze zdvihového ventilátoru (lift fan) umístěného v přední části trupu a poháněného hřídelí z motoru. Úprava tohoto ventilátoru zvětšuje celkový výkon motoru, ventilátor byl vyvinut firmou Rolls Royce Defence North America (dříve Allison). Dvířka umístěná nad a pod ventilátorem se otáčejí nahoru jako ploutve a umožňují svislý tah. Motor má tři nosné otočné trysky. Hlavní tryska, která je doplněna dvěma podpůrnými ve vnitřní části křídel, poskytuje společně s ventilátorem požadovanou schopnost velmi krátkého startu a přistání (VSTOL).
Varianta STOVL byla kompletně testována v továrně BAe Systems ve Velké Británii.
Varianta pro USMC je podobná verzi pro USAF, ale má kratší dolet. Tato varianta nemá vestavěný kanón, ale externě (podle požadavků mise) může být jeden namontován.
Vnitřní stavba verze námořního letectva je přísně přizpůsobena požadavkům na vysokou odolnost při extrémním zatížení vznikajícím během startu z katapultu a přistání pomocí ocasního háku. Letoun má větší křídla a ocasní plochy pro zlepšení stability při nízkých rychlostech během přibližování na přistání na letadlové lodi a pro větší dolet a nosnost. Širší náběžné hrany a skládací špičky křídel dávají křídlu větší plochu.
Letoun má vestavěný laserový značkovač a kanón.
Tým konsorcia Boeing je složen z: Raytheon Systems Co, Pratt &Whitney, Rolls Royce, Messier-Dowty, BAE Systems a Flight Refuelling Ltd.
Boeing staví a testuje dva letouny: X-32A pro USAF a letadlové lodi US Navy a X-32B, variantu STOVL pro USMC, UK RN a RAF. Konečná montáž X-32A začala v březnu 1999 a má už za sebou úspěšně kompletní pevnostní testy.
X-32B je založena na zavedené koncepci přímého zdvihu firmy Rolls Royce, jež je v současnosti používána letouny Harrier u USMC a UK Royal Navy.
Boeing již zkompletoval předváděcí typy X-32 a nyní pracuje na některých změnách ohledně základních letových kvalit včetně: přidané vodorovné ocasní plochy, modifikované odtokové hrany křídla, zatímco úhel šípu náběžné hrany původního trojúhelníkového křídla zůstal zachován a překonstruovaného, vzad zešikmeného vstupního otvoru na přívod vzduchu k motoru.
Základním pohonným systémem pro všechny tři varianty JSF bude motor Pratt & Whitney JSF119-PW-614 s vektorově stavitelnou tryskou, odvozený od motoru Pratt & Whitney F119, který je použit pro letoun F-22.
Zbraňový systém Boeingova JSF bude tvořit pokročilý 27mm kanón. Kanón je jednohlavňová, revolverová, plynem poháněná lehká zbraň. Munici odpaluje elektricky a dosahuje kadence 1800 ran za minutu.
F-35B first flight (vertical takeoff and landing)
From: Air Force Technology
Stručná charakteristika Boeing JSF |
|||
Základní funkce | Multifunkční stíhací a útočný letoun | ||
Výrobce | Dva soutěžní týmy: Lockheed-Martin; Boeing | ||
Pohon | Zákl. řada: Pratt & Whitney F119-PW-100 derivative from
F-22 Raptor Alternativní motor: General Electric F120 core |
||
Rychlost | Nadzvuková | ||
Posádka | 1 | ||
První vzlet | 1999 | ||
Datum výroby | 2008 | ||
Předpokl. stav | U.S.A.F. - 2036; U.S.M.C. - 642; U.K. R.N - 60; U.S. Navy - 300 letounů | ||
Verze | CV Palubní verze pro letadlové lodi US Navy | ||
Délka | 45 ft | 13,7 m | |
Rozpětí | nesložená křídla 36 ft | 10,97 m | |
Hmotnost | prázdná | cca 24 000 lb | 10 890 kg |
startovní | 50 000 lb | 22 680 kg | |
Vnitřní palivová nádrž | 16 000 lb | 7257 kg | |
Náklad | 17 000 lb | 7711 kg | |
Akční rádius | přes 690 mil | 1110 km | |
Cena za 1 stroj | 38 miliónů USD | ||
Verze | CTOL verze s konvenčním startem a přistáním pro US Air Force | ||
Délka | 45 ft | 13,7 m | |
Rozpětí | nesložená křídla 36 ft | 10,97 m | |
Hmotnost | prázdná | cca 22 000 lb | 9980 kg |
startovní | 50 000 lb | 22 680 kg | |
Vnitřní palivová nádrž | 15 000 lb | 6804 kg | |
Náklad | přes 13 000 lb | 5900 kg | |
Akční rádius | přes 690 mil | 1110 km | |
Cena za 1 stroj | 28 miliónů USD | ||
Verze | STOVL verze s krátkým startem a svislým přistáním pro US Marine Corps a UK Royal Navy | ||
Délka | 45 ft | 13,7 m | |
Rozpětí | 30 ft | 9,14 m | |
Hmotnost | prázdná | cca 24 000 lb | 10 890 kg |
startovní | 50 000 lb | 22 680 kg | |
Vnitřní palivová nádrž | 15 000 lb | 6804 kg | |
Náklad | přes 13 000 lb | 5900 kg | |
Akční rádius | přes 690 mil | 1110 km | |
Cena za 1 stroj | 32 miliónů USD |
Copyright © All Rights Reserved