Poválečné americké vojenské letouny

Lockheed P2V Neptune patří k polozapomenutým letounům - pro druhou světovou válku přišel příliš pozdě a po ní byl záhy zastíněn svým nástupcem Lockheedem P-3 Orion: Nicméně Neptuny sloužily jako hlídkové letouny ve velkém množství a tvořily páteř oceánské obrany západních států.
První dva prototypy Neptunu označené jako XP2V-1, vzlétly poprvé 17. května 1945 v Burbanku, California. Testy ukázaly, že nové letadlo vyniká obratností a výkonem. Byl to středoplošník s jednou směrovkou, kterou se však zpočátku díky její výšce obtížně pohybovalo.
US Navy obdržela prvních patnáct P2V-1 roku 1946, krátce po zalétání prvních prototypů. Třetí P2V-1 v pořadí, pojmenovaný Truculent Turtle, dosáhl vybaven přídavnými nádržemi v září 1947 dálkového rekordu bez doplnění paliva přeletem z australského Perthu do Columbusu v Ohiu, přičemž posádku tvořili čtyři důstojníci US Navy a mladý klokan.
Americké námořnictvo bylo Neptuny nadšeno a objednalo velký počet variant se zlepšenými parametry. Mnoho z nich později sloužilo i v letectvech spojeneckých armád.
P2V-2 byl vybaven výkonnějšími motory Wright R-3350-24W se vzletovým výkonem 2800 HP. Oba poháněly třílistou vrtuli Hamilton Standard (namísto čtyřlisté použité u P2V-1. P2V-2 měl pevnou příď P2V-1 prosklenou, v níž byl umístěn radar a šest pevných 20mm kanónů. Nová příď zvětšila délku letadla o 76 cm (2.5 ft).
První P2V-2 dostala US Navy roku 1947, poslední z 81 postavených následující rok.
Dále následovaly typy P2V-3 (1948-49, 83 ks), P2V-4 (1949, 52 ks ), nejpopulárnější varianta P2V-5 (konec roku 1950 - jaro 1951, 424 ks), která měla místo šesti pevných kanónů v přídi instalovanou věž s dvojicí 20 mm kanónů. Tato varianta byla později přeznačena na P-2E, stejně jako další letouny typu P2V-6 (1952-53, 83 ks) na P-2G a P2V-7 (1954, 359 ks) na P-2H.
Od roku 1954 vyráběná verze P2V-7 měla kromě dvojice motorů Wright R3350-32W ještě dvojici reaktivních motorů Westinghouse J34-WE-36. které byly namontované na podvěsech pod křídly (viz obrázek). Tato verze byla vyrobena v počtu 318 kusů a na stejný standard byla přestavěna i většina letadel P2V-5. Byla to nejrozšířenější verze Neptuna. Poslední variantou letounu Neptune byl typ P-2J vyráběný licenčně v Japonsku.
Celkem bylo postaveno 1188 letounů Neptune; letadlo bylo velmi úspěšné a jeho operační nasazení trvalo dlouho a bylo velmi produktivní.
 

Jirka Wagner