NAVIGACE

Dálkový bombardér B-24 Liberator byl jedním z nejvýznamnějších letadel v celé historii letectví. Oproti svému předchůdci B-17 nepředstavoval žádné podstatné zlepšení a dokonce byl - pokud jde o vlastnosti motorů, celkovou stabilitu a řízení - horší a pro průměrného pilota těžko zvládnutelný. Ve své době byl rovněž nejkomplikovanější a nejdražší letoun na celém světě. Přesto bylo Liberatorů postaveno víc, než kteréhokoli jiného amerického letadla, sloužily na všech válečných frontách a u 15 spojeneckých národů.
Už projektem byl B-24 zvláštní - dlouhé křídlo bylo umístěno nad prostornými pumovnicemi, mělo výborné vlastnosti, což spolu s velkou kapacitou nádrží poskytovalo letadlu delší dolet než kterémukoli jinému tehdejšímu stroji. Díky tomu ovšem musely být zvlášť dlouhé podvozkové nohy, které se zatahovaly pomocí elektromotorů.
První verze sloužící u RAF byly shledány nezpůsobilými boje a byly nasazeny jako dopravní LB-30A. Lepší verzí byl až Liberator I s dvojicí pevných 20mm kanónů. Model B-24C (britský Liberator II) měl už lepší střelecké věže a sloužil jako bombardér na Středním východě. První verzí vyráběnou v masovém měřítku byl až Liberator B-24D s novými motory v gondolách s oválným průřezem, který nesl více paliva a zbraní a pro RAF představoval stroj, s nímž bylo možno vyhrát bitvu o Atlantik - dokázal totiž zasahovat proti ponorkám i ve vzdálenostech, kam se jiný pozemní britský stroj dostat nemohl.
Nejvíce se vyrobilo verzí G,H a J (námořní PB4Y a RAF B.VI a GR. VI), které měly čtyři střelecké věže. Dále se vyráběly i verze L a M, N s jedinou kýlovkou, naváděcí a transportní letoun CB-24 i ryze dopravní jako např. C-87 Liberator Express.

Jirka Wagner