NAVIGACE

Jean Bart
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída: Richelieu

Bitevní loď Jean Bart byla druhou a poslední dostavěnou jednotkou třídy Richelieu. Její standardní výtlak byl projektován na 35 000 tun, jak přikazovala Washingtonská smlouva, ale jelikož dohoda na konci třicátých let ztratila svoji váhu a význam, byl standardní výtlak zvětšen až na 42 806 tun. Loď byla stavěna v loděnicích AC&CH. Loire de St. Nazaire-Penhoet a její původní jméno bylo Verdun. Kýl byl položen 12. prosince 1936 a trup byl spuštěn na vodu 6. března 1940. Loď ještě nebyla zcela hotova, když byl východ Francie obsazen Němci a Jean Bart tak byla předčasně uvedena do služby v prosinci 1940 ve stavu 77% hotovosti a pouze s jednou instalovanou věží hlavní baterie.

Bitevní loď Jean Bart byla nejmodernější lodí francouzského válečného námořnictva a byla vybavena excelentní pancéřovou ochranou, která tvořila procentuálně největší část celkového výtlaku v historii francouzských bitevních lodí. Jak Jean Bart tak Richelieu byly stavěny v suchých docích a cena za jednotku přesahovala částku 2 000 000 starých franků.

Od svojí sesterské lodi Richelieu se Jean Bart nelišila jen výtlakem, ale také mírně pozměněným tvarem velitelského můstku a jinou konfigurací protileteckých zbraní. Jelikož se nestihla vyrobit všechna děla hlavní baterie, byla později použita děla z nedokončených sesterských lodí Clemenceau a Gascoigne. Hlavní baterii tedy mělo tvořit osm děl ráže 381mm umístěných na přídi ve dvou rozměrných čtyřhlavňových věžích. Dělová výzbroj střední ráže (152 mm) byla umístěna na zádi ve třech trojhlavňových věžích. Protiletecká baterie byla nainstalována až v letech 1951-52 a byla tvořena 24 kanóny ráže 100mm/55 cal Model 1945 umístěných ve dvanácti dvojvěžích po bocích lodi. Dále dvacetosm rychlopalných automatických kanónů ráže 57mm/60 cal a šestnáct kanónů Hotchkiss ráže 13 mm.

Pancéřování bylo provedeno stejně jako u Richelieu.

Hnací systémy tvořilo šest naftových kotlů Indret a čtyři parní turbíny Parsons s převodovým ústrojím. Výkon soustrojí činil 150 000 koňských sil, přičemž krátkodobě bylo při rychlostních testech dosaženo výkonu 176 300 koňských sil a rychlosti 32,13 uzlu. Na rozdíl od lodi Richelieu měla Jean Bart také daleko větší akční rádius - 5 000 námořních mil při rychlosti 18 uzlů a 1 800 námořních mil při maximální rychlosti 30 uzlů.

Po úniku z okupované Francie se bitevní loď Jean Bart uchýlila do severoafrického přístavu Casablanca. Zde spolu s částí francouzské floty vyčkávala a její velitel se snažil zhodnotit situaci a provést rozhodnutí, co podniknout dál. Na podzim 1942 však byla odstartována spojenecká invazní operace v severní Africe pod názvem "Torch" (pochodeň). Spojenci si nemohli dovolit aby německým jednotkám padla do rukou moderní a výborně vyzbrojená francouzská bitevní loď a tak dne 8. listopadu 1942 do přístavu vplula americká bitevní eskadra sestávající z bitevní lodi Massachusetts a jejího doprovodu s úkolem francouzský svaz potopit. Bitevní loď Jean Bart byla vážně poškozena (což dokládají snímky níže) jak dělostřeleckou palbou, tak leteckými pumami. Po válce byla Jean Bart opravena a dokončena. Opravy probíhaly v Brestu a probíhaly od roku 1946 do ledna roku 1949, kdy byly provedeny plavební testy.

Jean Bart byla oficiálně uvedena do služby (po druhé) v roce 1955 a poté se účastnila anglicko-francouzských operací v oblasti Suezského průplavu v roce 1956. Následně sloužila jako školní loď a v lednu roku 1961 byla vyškrtnuta z námořnictva. Dalších deset let sloužila jako ubytovací loď zakotvená u Toulonu a v roce 1970 byla prodána do šrotu.

Technicko-Taktická Data: