NAVIGACE

Richelieu
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída: Richelieu

Ve třicátých letech bylo na Francouzské admiralitě rozhodnuto postavit druhou skupinu moderních a výkonných bitevních lodí. Jednalo se o třídu Richelieu o standardním výtlaku 35 000 tun. Třídu měly tvořit čtyři jednotky - Richelieu, Verdun (později přejmenována na Jean Bart), Clemenceau (dostavěna Němci) a Gascoigne (stavba zrušena 1941).

Bitevní loď Richelieu byly pojmenována po slavném kardinálovi z doby vlády Ludvíka XIV a byla postavena firmou Arsenal de Brest. Zde byl 22. října 1935 položen kýl. Trup byl spuštěn na vodu 17. ledna 1939 a loď byla uvedena do služby 15. června 1940.

Hlavní výzbrojí lodí třídy Richelieu bylo osm kanónů ráže 381 mm (15"/45 cal) Model 1935 uložených v poměrně neobvyklé konfiguraci - ve dvou obřích čtyřhlavňových věžích na přídi. Ve skutečnosti se jednalo spíš o dvě dvojvěže spojené do jedné. Tato koncepce byla zvolena kvůli úspoře tonáže na pancéřování, aby se lodě výtlakem "vešly" do podmínek Washingtonské dohody. Nevýhodou této konfigurace byla možnost zničení poloviny hlavní výzbroje jediným zásahem nepřátelského projektilu nebo pumy. Jednotlivé hlavně měly sice vlastní ložiště, nicméně z různých technických důvodů byl rozdíl v náměru dvou sousedních hlavní velice malý. Děla byla 17,882 m dlouhá (včetně nábojové komory) a vážila 94 tun. Hlavně měly 80 drážek a kadenci 1,2-2,2 rány za minutu. Používaly projektily AP (protipancéř) nebo HE (bombardovací) o hmotnosti 884 kg. Maximální dostřel činil 41 700 metrů. Náměr hlavně se pohyboval v rozsahu od -5° do 35° a odměr věže byl +/- 150° u první a +/- 156° u druhé věže. Rychlost zvedání hlavně byla 5,5 stupně za sekundu a rychlost otáčení věže dosahovala 5° za sekundu. Maximální odskok děla při střelbě činil 1,32 metru. Věž byla rozdělená pancéřovou přepážkou tloušťky 450 mm. Část munice byla uložena i ve věžích a to po stranách věže. Projektily a prachové nálože byly uloženy odděleně a každé úložiště zásobovalo jeden pár hlavní.
Sekundární výzbroj tvořilo devět děl ráže 152 mm (6"/55 cal) Model 1930 ve třech trojvěžích umístěných na zádi. Původně bylo plánováno použít až 15 děl v pěti věžích, ale nakonec byla výzbroj redukována. Jednalo se o univerzální děla (DP-dual purpose) umožňující boj jak proti hladinovým cílům, tak protileteckou obranu. Pro protiletecký boj se však děla příliš neosvědčila a to byl také jeden z důvodů proč nebylo instalováno všech 15 hlavní a některé byly nahrazeny protileteckými kanóny menších ráží. Kadence těchto děl se pohybovala kolem 5 ran za minutu a jejich maximální dostřel byl 24 000 m při náměru 45° a 14 000 m do výšky při náměru 80°. Děla bylo možno nabíjet v jakémkoli sklonu.

Co se týče konstrukce a ochrany, jednalo se o jedny z nejlepších bitevních lodí světa. Uspořádání hlavní výzbroje hned za sebou umožňovalo významné zkrácení pancéřového jádra lodi - tzv. citadel. To se samozřejmě promítlo na výtlaku lodě, přičemž výsledná úspora mohla být věnována na úkor výkonnějších hnacích systémů. Boční pancéřový pás byl vnitřní, se sklonem 15°. V nejširším bodě měl tloušťku 328 mm + 50 mm přídavného pancéře, směrem k přídi a zádi se zužoval na tloušťku 152 - 127 mm. Paluba byla dvojitá, hlavní pancéřová paluba měla tloušťku až 170 mm a spodní ochranná paluba měla tloušťku 40 - 100 mm. Věže hlavní baterie měly čela silná 430 mm, boky 270 mm a stropy 195 mm silné. Barbety hlavní baterie měly tloušťku 405 mm. Velitelská věž pak měla stěny 340 mm silné. Celková hmotnost pancéře dosahovala 16 400 tun, což bylo 37% celkového výtlaku.

Richelieu byla dokončena právě včas, aby stačila uniknout z okupované Francie. Uchýlila se se zbytkem francouzské flotily do Dakaru v severní Africe a odmítala se připojit ke spojenecké flotile. Spojenci byli nuceni získat lodě silou a při tom vážně poškodili bitevní loď Jean Bart. Richelieu měla ještě větší smůlu - hned při první salvě z jejích těžkých děl byly vinou špatné munice poškozeny dvě pravé hlavně druhé věže. Vnitřní hlaveň doslova pukla a ve vnější vznikla výduť a ohromný vryp do drážkování v délce osmi metrů! Jak již bylo uvedeno, poškození vzniklo v důsledku použití špatně navržené munice - protipancéřové projektily měly v těle čtyři výduti, které mohly být naplněny bojovým plynem a tyto výduti byly překryty jen tenkou kovovou zátkou. V důsledku velkých tlaků v hlavni při odpalu se zátky roztrhly a střepiny prorazily tyto kavity až k prachové náloži, která explodovala a dokonala dílo zkázy. V roce 1942 se nakonec Richelieu připojila ke spojeneckým jednotkám. Později byla v roce 1943 v USA přezbrojena, přičemž byla zesílena především protiletadlová výzbroj. V roce 1944 se připojila k britské Východní flotile. V roce 1945 se pak zapojila do válečných operací v Indočíně a spolu s britskou bitevní lodí HMS Nelson pomáhala dobývat Cejlon a Malajsii.

Richelieu byla oficiálně vyřazena ze služby v roce 1956. Odzbrojena a fakticky vyřazena byla v roce 1959 a až v roce 1964 byla prodána do šrotu.

Technicko-Taktická Data: