NAVIGACE

HMS Vanguard
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída: Vanguard

Loď HMS Vanguard byla navržena konstruktérem J. Brownem a postavena v Clydebanku (UK). Kýl byl položen 2. října roku 1940, loď byla spuštěna na vodu v listopadu 1944 a dokončena 9. srpna 1946.

Na britskou admiralitu udělal obrovský dojem hned první výstup německé lodi Bismarck, a i když byla v květnu 1941 zničena britskými loděmi, zůstávala zde stále její sesterská loď Tirpitz. Britové se proto rozhodli postavit loď, která by se jí více než vyrovnala. touto lodí měl být Vanguard, který však byl dostavěn až rok po skončení Druhé světové války.

Hlavní výzbroj Vanguardu tvořilo osm děl Mk I ráže 381 mm (15"/42 cal) umístěných ve čtyřech dvojvěžích. Je s podivem, že loď, která měla mít absolutní převahu nad německými loděmi v dělové výzbroji, byla vybavena kanóny v té době již překonané ráže, ale děla ráže 406 mm byla plánována až pro typy Lion, které nebyly nikdy postaveny. Sekundární výzbroj tvořilo 16 děl ráže 5,25" umístěných v osmi dvojvěžích na bocích lodi. Protileteckou výzbroj tvořilo 71 kanónů Bofors ráže 40mm v deseti šestihavňových kompletech a jedenácti jednotlivě umístěných kanónech a dále dva kanóny Bofors v provedení STAAG. Protiletecké zbraně velké ráže (133 mm) byly tytéž jako na lodích King George V, ale měly nové uložení a možnost dálkového ovládání. Jak sekundární, tak hlavní výzbroj bylo možno ovládat dálkově!

Pancéřová ochrana sestávala z bočního pancéřového pásu tloušťky 114mm - 355,6mm, pancéřové paluby tloušťky 63,5mm - 152mm, dělové věže byly chráněné pancéřem tloušťky 330mm (čela) - 152mm (boky) a barbety pancéřem tloušťky 279,5mm - 330mm. Věže sekundární baterie měly pancéř tloušťky 38mm - 63,5mm.

Zkušenosti s provozem třídy King George V umožnily konstruktérům navrhnout nejen dokonalejší pancéřovou ochranu, ale také základní tvar trupu. Na rozdíl od KGV, které byly známé jako "mokré lodě", měl Vanguard zvednutou příď a vyšší boky proti přelivu vln a také stabilnější trup. Při poválečných cvičeních na Atlantiku spolu s americkou USS Iowa se při jedné bouři Iowa nakláněla až v úhlu 26° a HMS Vanguard pouze do úhlu 13°

Pohon zajišťovalo osm bubnových kotlů Admiralty 3 pohánějících čtyři Parsonsovy parní turbíny, které otáčely čtyřmi lodními šrouby. Výkon soustrojí činil 130 000 koňských sil, což dovolovalo lodi plout rychlostí 30 uzlů. Mimoto byly na palubě čtyři dieselové generátory a čtyři další generátory poháněné samotnými hlavními turbínami. Maximální zásoba vezeného paliva byla 4 423 tun nafty.

Na palubě nebyly žádné hydroplány, hangár ani katapulty.

Schéma pancéřování HMS Vanguard

Krátce  po skončení Druhé světové války byly odstraněny protiletecké kanóny v jednotlivém uchycení a uchycení STAAG. V letech 1947 a 1948 byla loď v Devonportu přezbrojena a od konce roku 1949 sloužila jako tréninková loď v Portsmouthu. Mimo jiné podnikala některé služební plavby jako vlajková loď.

HSM Vanguard byla vyřazena z činné služby v roce 1954 v Portsmouthu a následně byla využívána jako loď velitelství NATO do 9. srpna roku 1960, kdy byla prodána do šrotu.

Ještě jedna perlička - v padesátých letech si HMS Vanguard zahrála ve válečném filmu, kde představovala německou bitevní loď Bismarck.

Technicko-Taktická Data: