Válečné lodě II. světové války
Americké
letadlové lodě
USS
Lexington
(CV-2)
připravili
Alexandr
Vasilenko & Michal Béza
Kategorie:
Letadlová
loď
Třída: Lexington
USS Lexington CV-2
společně s
USS Saratoga CV-3
představují produkt
odzbrojovací konference, která proběhla ve Washingtonu 1921. Námořní
velmoci se tehdy dohodly na přerušení stavby a sešrotování velkého
množství bitevních lodí a křižníků. Jedinou výjimku dostaly letadlové
lodi, které mohly být postaveny z rozestavěných bitevních křižníků. USA
toho využily a upravily dva trupy bitevních křižníků třídy
Lexington (ostatní
čtyři rozestavěné jednotky byly sešrotovány). Takto vznikly dvě velké a rychlé letadlové lodi. Jejich
výtlak 41 000 tun byl větší
než u většiny soudobých bitevních lodí. Lodě
byly 270 metrů dlouhé, 32 metrů široké a měly standardní ponor 9,75 metru. Posádku
tvořilo 2 327 mužů.
Dne
8. ledna 1921 byl položen kýl bitevního křižníku
Lexington v
loděnici Fore River Shipbuilding Co. v Quincy ve státě Massachussets a 1.
července 1922 byla schválena změna na letadlovou loď. Loď byla spuštěna na vodu 3. října 1925 a námořnictvo ji
převzalo 14. prosince 1927. Kapitánem se stal Albert W. Marshall.
Lodě třídy
Lexington byly skutečně mimořádně veliké a do roku 1944 (
Saratoga)
byly největšími a nejrychlejšími letadlovými loděmi světa. V době svého vzniku
se zdály až příliš rozměrné, ale jak se v průběhu války ukázalo, právě takové
typy byly na bojišti potřeba a měly budoucnost. Již v předválečném období dokázaly
hodnotu letadlových lodí při cvičných útocích na Panamský průplav a v roce 1938
dokonce na Pearl Harbor (!)
USS Lexington v roce 1927 ještě s těžkými děly ráže 203 mm
Pohon lodí tvořily mohutné kotelny a elektrické motory. U původního
projektu se konstruktéři rozhodovali, jakou cestou se v oblasti pohonu vydají.
Nakonec padla volba právě na tento hybridní systém. Velké kotelny dodají páru
generátorům a ty vyrobí elektřinu pro obří elektromotory ve
strojovnách. Bylo použito 16 kotlů Yarrow a čtyři turbíny General Electric. Celkový výkon se pohyboval okolo 180 000 koňských sil
(136 160 kW).
Svojí rychlostí 34 uzlů patřily k tomu nejrychlejšímu, co brázdilo
světová moře. Výkon pohonných systémů lze dokladovat jedním příkladem, kdy
USS Lexington zásobovala svými generátory v zimě 1929/30 celé město Tacoma
(st. Washington) při výpadku místní vodní elektrárny. Sedm komínů původně
projektovaných na bitevním křižníku bylo spojeno v jeden mohutný komín se čtyřmi
kouřovody, který byl 24,38 metru vysoký a dával lodím nezaměnitelnou siluetu.
Jeho nevýhodou bylo, že způsoboval problémy při operacích palubních
letadel. Při určitém směru větru se za ním vytvářelo nepříjemné víření, které
značně ohrožovalo přistávající letouny. Před komínem byla umístěna velitelská
věž, která ještě zdaleka nepřipomínala "ostrov" jak jej známe z pozdějších typů.
Loď těžila z původní konstrukce bitevního křižníku a byla opatřena
solidním pancéřováním. Dvojité dno chránilo proti explozím torpéd až do
hlavice 340kg. Boky chránil pancéřový pás o síle 127mm - 178mm. Letovou
palubu tvořily desky o síle 25,4mm na nichž byly dřevěné fošny pro
lepší chování letounů při startu a přistávání. Pod letovou palubou byla horní hangárová paluba
o síle 51mm a nad strojovnami byla pancéřová paluba o síle 89mm.
Původní výzbroj měla odpovídat bitevnímu křižníku: 4x2x406mm, 16x152mm, 6x76mm a
8x torpédomety, ale při přestavbě na letadlovou loď byla výzbroj změněna
následovně: osm děl ráže 203mm bylo umístěno ve 4 dvoudělových
věžích podobných těm z těžkých křižníků. Dále pak 12 kanónů ráže 127mm
umístěných jednotlivě a protiletecké kulomety 12,7mm. Vyzbrojení děly velké ráže
bylo sice v souladu s podmínkami Washingtonské smlouvy, ale jejich použití bylo
přinejmenším diskutabilní. Zrovna tak protiletecká baterie byla poměrně slabá,
což určovala tehdy platná doktrína pro letadlové lodě - tedy že nejlepší
protiletadlovou výzbrojí letadlové lodě jsou její vlastní letouny. Tento omyl
byl záhy rozpoznán a protiletadlová výzbroj byla na počátku války posílena.
Dělové věže s kanóny ráže 203 mm byly do roku 1942 sejmuty a nahrazeny
dvouhlavňovými protiletadlovými komplety ráže 28 mm. Děla ráže 127 mm byla
nahrazena novějšími modely obého použití (DP-Dual Purpose) a byly doplněny protiletecké zbraně v počtu
dvaatřiceti kanónů ráže 20 mm.
Leteckou výzbroj představovalo 90 strojů - 18x stíhací F2F-1, 20x
průzkumný SBU-1, 18x bombardér F4B-4, 18x torpédový BG-1 a 2 plovákové
JF-1 a 3O2U-3. Počet letounů se měnil, stejně tak jejich skladba 7.
prosince 1941 to bylo letouny 30x střemhlavý
Douglas Dauntless SBD-2 a
SBD-3, stíhací 16x
Brewster Buffalo F2A-3 a torpédové 12x
TBD-1 Douglas
Devastator. V
roce 1942 to bylo 88 strojů, ale standardně loď nesla 63 letounů. Letouny vyvážely na palubu dva výtahy o
rozměru 13,7m x 7,6m.
Po zkouškách se loď dostala k flotile se základnou v San Pedru 7. dubna
1927. Zde dokončovala výcvik posádek, nácvik bojových operací a řešily
se drobné problémy a nedostatky. V následujících letech se účastnila
manévrů v oblasti Havaje, Karibiku a Panamského průplavu.
16. ledna 1930 ukončil
Lexington 30. denní humanitární misi, ve které
zásoboval elektřinou město Tacoma ve státě Washington, když došlo k
výpadku jejich elektrárny. Zde se uplatnil její turboelektrický pohon.
V době útoku Japonců na Pearl Harbor loď převážela letouny, které
posílily letecké síly na ostrově Midway. Loď ihned odstartovala svá
průzkumná letadla ve snaze vypátrat japonské loďstvo, ale bohužel (či
naštěstí) se to nepodařilo. Krátce nato se setkala s
USS
Indianapolis
CA35 a
USS
Enterprise CV-6, společně pak
hlídkovaly severozápadně od
Oahu až do návratu do Pearl Harboru 18. prosince 1941.
Následující den se vydala napadnout japonské síly v Jaluitu aby pomohla
uvolnit tlak na ostrov Wake. 20. prosince 1941 byl tento úkol zrušen a
spolu s
USS Saratoga CV-3
se vydala posílit Wake. 23. prosince 1941
ale ostrov podléhá opakované invazi a lodi se vracejí do Pearl Harboru
27. prosince 1941.
USS Lexington CV-2
patroluje v následujících dnech v oblasti Oahu -
Johnston - Palmyra do 11. ledna 1942, kdy se stává vlajkovou lodí
viceadmirála Wilsona Browna, velícímu svazu Task Force 11. Dne 16. února
vyplouvá k útoku na japonskou základnu Rabaul na Nové Británii. 20.
února 1942 se loď stává cílem 18 bombardérů. Její stíhací ochrana
sestřelila 17 letounů, loď vyšla bez poškození. Poručík E.H.O´Hara
známý později jako Butch získává za 5ti násobný sestřel Medal of Honor.
Ofenzivní nasazení v této oblasti pokračuje a
USS Lexington se
setkává s
USS
Yorktown CV-5 a tvoří Task Force
17. Jejich letouny
úspěšně přelétají pohoří Owena Stanleye na Nové Guineji a způsobují
těžké škody japonským základnám Salamaua a Lae 10. března 1942.
Dne
26. března 1942 je loď zpět v Pearl Harboru, avšak japonský tlak ji
nutí k návratu zpět do oblasti Korálového moře. 1. května se znovu přidává k
USS
Yorktown CV-5. Jejich cílem je
zabránit Japoncům v transportu vojáků do
oblasti a odvrátit útok na Port Moresby.
7. května 1942 hledají průzkumná letadla japonské lodi. Nalézají lehkou
letadlovou loď
Shoho. Ta je potopena. Druhý den náhle objeví stíhací
krytí obou letadlových lodí skupinu 27 japonských bombardérů a devět z
nich sestřelí.
8. května 1942 se podaří objevit polohu letadlové lodi
Shokaku. Letouny
obou lodí startují a
Shokaku
je vážně poškozena. Ve skoro stejnou dobu ale nalézají svůj cíl i japonská letadla. Obratnější
Yorktown vyvázne se třemi
pumovými zásahy.
USS Lexington inkasuje dva
zásahy torpédy do levého boku a dvěma lehkými pumami do paluby.
Zpočátku vše vypadá ještě dobře, loď si drží rychlost 25 uzlů a pokračují letové
operace. Až do exploze způsobené roztrženým palivovým potrubím, které
nebylo naplněné inertním oxidem uhličitým. Osud lodi zpečetí další
exploze, která způsobí rozsáhlý požár, který ohrožuje skladiště pum a
torpéd. V 15:58 kapitán Frederick C. Sherman nařizuje připravit se k
opuštění lodi. V 17:07 vydává pokyn opustit loď. Posádku vytahují
doprovodné křižníky a torpédoborce. O několik minut později explodují
skladiště munice a okolní lodi jsou zasypány troskami. Torpédoborec
USS
Phelbs DD360 dvěma torpédy
ukončuje agónii hořící lodi. Po explozi se
USS Lexington CV-2
potápí.
"Lady LEX" (USS Lexington)
obdržela dvě bojové hvězdy za činnost ve válečných
oblastech, ale jejím hlavním přínosem bylo společně s
USS Saratoga CV-3
vypracování strategie nasazení letadlových lodí a technik umožňujících účinné
nasazení leteckých skupin z letadlových lodí.
Technicko-Taktická
Data:
|
r. 1927 |
r. 1942 |
Celková
délka |
270
m |
Šířka |
27,4
m |
Ponor |
9,75
m |
Délka
letové paluby |
266
m |
Šířka
letové paluby |
32
m |
Výtlak
standardní |
34
800 tun |
Výtlak
maximální |
42
000 tun |
Výzbroj
kanónová |
8 x 203 mm Mk 14 (4x2) |
12 x 28 mm (6x2) |
12 x
127mm (12x1)
|
12 x 127mm DP (12x1) |
48 x 12,7mm
|
32 x 20 mm |
|
28 x 12,7 mm |
Letouny ve
výzbroji |
celkem 63
strojů (standardně), maximálně 90 |
18x stíhací F2F-1 |
30x Douglas Dauntless SBD |
20x průzkumný SBU-1 |
16x Brewster Buffalo F2A |
18x bombardér F4B-4 |
12x TBD-1 Devastator |
18x torpédový BG-1 |
|
Katapulty |
2 |
Výtahy |
2 |
Pancéřování |
bok
127mm-172mm,
paluby 25,4mm, 51mm a 89mm
|
Max.
rychlost |
34
uzlu |
Pohon |
16
x parní
kotel Yarrow |
4
x turbína(generátor) General Electric
+ 8x elektromotor
|
Výkon |
4x
45 000 SHP |
Lodní
šrouby |
4 |
Posádka |
2327
mužů |
Uvedena
do služby |
14.
prosince
1927 |
Vyřazena
ze služby / potopena |
8. května
1942 |
Copyright © All Rights Reserved