NAVIGACE

Americké letadlové lodě

USS Saratoga (CV-3)
připravili Alexandr Vasilenko & Michal Béza

Kategorie: Letadlová loď
Třída: Lexington

Loděnice a datum spuštění
USS Lexington CV-2 společně s USS Saratoga CV-3 představují produkt odzbrojovací konference, která proběhla ve Washingtonu 1921. Námořní velmoci se tehdy dohodly na přerušení stavby a sešrotování velkého množství bitevních lodí a křižníků. Jedinou výjimku dostaly letadlové lodi, které mohli být postaveny z rozestavěných bitevních křižníků. USA toho využily a upravily dva trupy bitevních křižníků třídy Lexington. Takto vznikly dvě velké a rychlé letadlové lodi. Jejich výtlak 41 000t byl větší než u většiny soudobých bitevních lodí. Lodě byly 270m dlouhé, 32m široké a měly standardní ponor 9,75m. Posádku tvořilo 2122 mužů.
V létě 1917 byl položen kýl bitevního křižníku CC-3 v loděnici New York Shipbuilding Co.Camden ve státě New Jersey. 1. června 1922 byla schválena změna na letadlovou loď a jméno bylo změněno na USS Saratoga CV-3. Loď byla dokončena 7. dubna 1925 a námořnictvo ji převzalo 16. listopadu 1927. Kapitánem se stal Harry E. Yarnell.

USS Saratoga v roce 1927

Výzbroj
Výzbroj lodi tvořila zpočátku také děla ráže 203mm ve 4 dvoudělových věžích podobných těm z těžkých křižníků. Dále pak dvanáct kanónů ráže 127mm/50cal, protiletecké kanóny ráže 28mm a kulomety ráže 12,7mm. V dubnu 1942 byla provedena změna výzbroje. Loď přišla o svá 203mm děla, která byla nahrazena, pro protiletecký boj vhodnějšími, univerzálními kanóny ráže 127mm/38 cal. Celkem jich loď nesla 16 - osm v dvoudělových věžích před velitelskou věží a za komínem, dalších osm nahradilo původních dvanáct protilodních kanónů ráže 127mm podél přídě a zádě plavidla. Dále přibyly nové protiletadlové komplety ráže 40mm konkrétně čtyři dvouhlavňové kanóny. Ty se v pozdějších letech staly postrachem japonských letounů. Jejich dostřel a kadence z nich činily jednu z nejlepších protileteckých zbraní, zvláště později, kdy byly k dispozici ve velkém množství. V listopadu byly odstraněny také staré a nevyhovující kanóny 28mm a nahrazeny dalšími 40mm děly. Celkem jich loď nesla již 44.
Poslednímu přezbrojení se podrobila v prosinci 1943, kdy dostala dalších 46 kusů ráže 40mm. Byly osazeny po čtyřech hlavních na stanoviště a doplňovaly je jednohlavňově lafetované kanóny ráže 20mm. Tato výzbroj byla pro nalétávající letouny smrtící.
Radar byl namontován poprvé v roce 1941 - CXAM-1, v roce 1942 novější SC-2 a koncem války pokročilejší SK a SM.

 
USS Saratoga v roce 1944

Letecké operace usnadňovaly 2 katapulty. Ty byly v roce 1934 sejmuty, neboť již nestačily pro nová těžší letadla. Vráceny byly v roce 1944, kdy loď dostala nové katapulty, aby pomáhaly ve startech nočních stíhačů. Ke zpomalení letounů sloužilo 8 aerofinišerů brzděných nejprve elektricky, později hydraulicky.

Leteckou výzbroj představovalo 90 strojů - 18x stíhací F2F-1, 20x průzkumný SBU-1, 18x bombardér F4B-4, 18x torpédový BG-1 a 2 plovákové JF-1 a 3O2U-3. Počet letounů se měnil, stejně tak jejich skladba 7. prosince 1941 to bylo letouny 30x střemhlavý Douglas Dauntless SBD-2 a SBD-3, stíhací 16x Brewster Buffalo F2A-3 a torpédové 12x TBD-1 Douglas Devastator.

7. prosince 1941 byl stav letounů následující:
  - Bombing Squardon Three (VB-3) 21x SBD-3 Dauntless
  - Fightning Squadron Three (VF-3) 7x F4F-3 Wildcat a 2x F4F-3A Wildcat
  - Scouting Squadron Three (VS-3) 22x SBD-3 Dauntless
  - Torpedo Squadron Three (VT-3) 12x TBD-1 Devastator

Později letouny Helldiver, Hellcat a Avenger. V závěru války v noční úpravě, viz níže.

V roce 1942 to bylo 88 strojů. Letouny vyvážely na palubu dva výtahy o rozměru 13,7m x 7,6m.

Pancéřování
Loď těžila z původní konstrukce bitevního křižníku a byla opatřena slušným pancéřováním. Dvojité dno chránilo proti explozím torpéd až do hlavice 340kg. Boky chránil pancéřový pás o síle 127mm - 178mm. Letovou palubu tvořily desky o síle 25,4mm na nichž byly dřevěné fošny pro lepší chování letounů. Pod letovou palubou byla horní hangárová paluba o síle 51mm a nad strojovnami byla pancéřová paluba o síle 89mm.

Hnací systémy
Pohon lodí tvořily mohutné kotelny a elektrické motory. U původního projektu se konstruktéři rozhodovali, jakou cestou v pohonu se vydají. Nakonec padla volba právě na tento pohon. Velké kotelny dodají páru generátorům a ty vyrobí elektřinu pro obří elektromotory ve strojovnách. Celkový výkon se pohyboval okolo 180 000 koňských sil. Svojí rychlostí 34 uzlů patřily k tomu nejrychlejšímu, co brázdilo světová moře. Jediným problémem pohonné soustavy bylo seskupení komínů do komínové stěny, která sice vypadala kompaktněji a dávala lodím nezaměnitelnou siluetu, avšak na druhou stranu způsobovala problémy při operacích palubních letadel. Při určitém směru větru se za ní vytvářelo nepříjemné víření, které značně ohrožovalo přistávající letouny.

Kariéra lodi
Po převzetí lodí USS Saratoga a USS Lexington CV-2 nastalo rozpačité přemýšlení, co vlastně s loděmi dělat. Admirálové tehdy spoléhali na bitevní lodi - tzv. Gun Club, a letadlové lodi považovali za příliš novátorské. Naštěstí se několik důstojníků vrhlo do taktiky využití letadlových lodí a položili základ pro jejich nasazení. Asi nejvýznamnější osobností byl pozdější admirál William Halsey, komandér-poručík John Cromelin. Obdobou byli na japonské straně admirál Isoroku Yamamoto a piloti Genda a Fučida. 11. ledna na Saratoze přistál jako první pozdější admirál a velitel svazů letadlových lodích Marc A. Mitscher.

W. Halsey převzal velení USS Saratogy když složil letecké zkoušky i ve svém již pokročilejším věku. Stačily by mu i zkoušky pozorovatele, ale prohlásil, že nechce být pouhým pasažérem a absolvoval rovnou pilotní kurz. V lednu 1929 ukázal, co v nových lodích je, když s USS Saratoga při cvičení napadl Panamský průplav a zničil ho. Dokázal proniknout vysokou rychlostí, úpřekvapivě zaútočil letouny a zase rychle zmizel. Obráncům nepomohla ani silná bitevní flotila ani sesterská loď USS Lexington CV-2, což později charakterizovalo nasazení letadlových lodí jako útočně rychlé zbraně. Zástupci Gun Clubu protlačili rozhodnutí, že byla USS Saratoga zničena, aby neutrpěli takovou porážku. Později v roce 1938 se jim už nepodařilo zakrýt další úspěch, kdy USS Saratoga pod vedení Halseyho cvičně napadla Pearl Harbor. Tehdy se letadlová loď stala jasným vítězem.

Válka zastihla Saratogu u kalifornského pobřeží. Vyřazením bitevních lodí byl Gun Club připraven o svou údernou sílu a tíha bojů tak spočinula na letadlových lodích. 12. prosince 1941 vyplula USS Saratoga s doprovodem k ostrovu Wake, aby posílila letouny jeho obranu. Ostrov byl dobyt dříve, než posily dorazily a lodě se vrátily zpět.

21. ledna 1942 se poprvé USS Saratoga seznámila s japonskými torpédy. Ponorka I-16 ji těžce poškodila, když společně s USS Enterprise CV-6 hlídkovala severně od Oahu. Oprava trvala do června 1942, zároveň došlo k úpravě výzbroje.

Po návratu část jejích letadel posílila ztrátami oslabené letecké skupiny USS Hornet CV-8 a USS Enterprise. Společně se vydaly k Aleutám, ale než mohly zasáhnout, tak japonská aktivita v oblasti Aleut skončila. Japonské posádky na Attu a Kisce byly izolovány a později staženy nebo zničeny.

Stará Sára, jak loď nazývala její posádka se do akce vrátila při vylodění na Guadalcanalu pod vedením F.J.Fletchera, kde podporovala jednotky společně s USS Enterprise. Její letouny zabránily japonským v útoku na výsadek a úspěšně bránily také mateřské lodě. Po porážce křižníkové eskorty v bitvě u ostrova Savo se letadlové lodi stáhly, aby mohly reagovat na předpokládaný protiútok v této oblasti. Svou roli možná sehrála i obava F.J.Fletchera, který ztratil od počátku války ve střetnutích již dvě letadlové lodi, aby nebyl spojován s případnou ztrátou třetí. Tento krok nechal výsadek v poměrně prekérní situaci. Námořní pěšáci však prokázali nadlidské odhodlání a vydrželi.

Její letouny 23. září 1942 podnikly útoky proti japonským silám, které kryly konvoj směřující s posilami na Guadalcanal. Potopily japonskou letadlovou loď Ryuho a poškodily nosič hydroplánů Chitose. Zatímco USS Saratoga byla skryta deštěm, byla USS Enterprise byla napadena a poškozena.

25. září 1942 se opět USS Saratoga připletla do cesty torpéd, tentokrát od ponorky I-26. Opět se ukázala odolnost trupu původně bitevního křižníku a loď se dokázala dostat do bezpečí. Opět během oprav došlo ke změnám výzbroje.

Na bojiště se vrátila v roce 1943, kdy přepravila na Guadalcanal letecké posily k upevnění vzdušné nadvlády - 18 stíhačů F4F Wildcat, 24 střemhlavých SBD Dauntless a 17 torpédových TBF Avenger. Její palubní letouny poté bombardovaly japonskou základnu Kolombangara na Nové Guinei.
V době mezi 17. květnem a 31. červnem 1943 vykonávala USS Saratoga hlídkovou službu v oblasti jižních Šalamounů společně s HMS Victorious.
V listopadu společně s USS Princeton podporovala vylodění na ostrově Bougainville a podnikla několik útoků na tehdy velmi významnou základnu Japonců - na Rabaul. Do konce roku se účastnila vylodění také na Tarawě a Makinu.

Po této akci loď byla opět přestavěna, byla naposledy posílena její protiletadlová výzbroj. 7. ledna 1944 je USS Saratoga zpět v Pearl Harboru. Společně s USS Langley CV-27 a USS Princeton CVL-23 podporovala útok na Marshalovy ostrovy. Mezi 29. a 31. lednem 1944 útočily její letouny na Wotje a Tarou. Začátkem února útočili na atol Eniwetok, podporovaly vylodění a kryly výsadek až do konce února.
V březnu 1944 byla přidělena k britské pacifické flotile. 31. března 1944 připlula na základnu Trincomalee na Cejlonu. Zde předávala zkušenosti britským pilotům a námořníkům. Po připlutí francouzské bitevní lodi Richelieu dokončily cvičení. 19. dubna 1944 společně s HMS Valiant, HMS Queen Elisabeth a HMS Illustrious útočila na ropné zdroje a rafinerie na Sumatře - Sabangu a Jávě - Surabaja.

24. srpna 1944 byla USS Saratoga zpět v Pearl Harboru. Dostala nové F6F-3N a F6F-5N Hellcat vybavené radiolokátorem a TBF Avenger s noční úpravou a radarem. Ty potom podnikaly překvapivé nálety na japonské základny a vykonávaly protiponorkovou hlídkovou službu v nočních hodinách. K této službě byla určena společně s USS Independence CVL-22. USS Saratoga a USS Ranger CV-4 vytvořily 11. divizi letadlových lodí a trénovaly piloty pro noční operace. Ale hlavní význam lodi byl stále v bojových operacích a tak byla v lednu odvelena zpět do bojové oblasti, kde společně s USS Enterprise CV-6 vytvořila skupinu pro noční operace dne 29. ledna 1945 u Iwo Jimy.

12. února 1945 podnikly jejích letouny noční útoky na Japonsko, aby odvrátily pozornost od vylodění na Iwo Jimě. Tam jejich letouny působily nočními útoky. Neustále podnikaly rušivé nálety na ostrov. Následně její letouny kryly svaz letadlových lodí, když jejich letouny útočily na ostrov.
21. února 1945 zaútočili na loď kamikaze. Celkem šest letounů dosáhlo pěti zásahů. Ukázalo se, že stíhací ochrana svazu byla příliš slabá, aby ho dokázala spolehlivě ochránit. Došlo k poškození trupu, paluby a zahynulo 123 námořníků. USS Saratoga odplula k opravě a tím pro ni válka skončila.

22. května opět trénuje piloty. Po japonské kapitulaci se účastní operace Magic Carpet - přepravy vojáků a zajatců zpět do vlasti.

Lodi patří rekord v počtu uskutečněných přistání na palubě, celkem to bylo 98 549 přistání během 17. let.

S příchodem velkého množství letadlových lodí třídy Essex přestala být USS Saratoga potřebná. Svou pouť ukončila u atolu Bikini, kde ji potopil podvodní jaderný výbuch při zkoušce Baker dne 25. července 1946.

Za svou službu obdržela celkem sedm bojových hvězd.

Technicko-Taktická Data:

Celková délka	266 m
Šířka	27,4 m
Ponor	9,75 m
Délka letové paluby	270 m
Šířka letové paluby	32 m
Výtlak standardní	34 800 tun
Výtlak maximální	42 000 tun
	r. 1936	r. 1942	r. 1943	r. 1944
Výzbroj kanónová	8 x 203 mm	16 x 127 mm DP	16 x 127 mm DP	16x 127 mm DP
	12 x 127 mm	8 x 40 mm	44 x 40 mm	88 x 40 mm
	16 x 28 mm 16 x 12,7 mm	36 x 28 mm 32 x 20 mm	52 x 20 mm	17 x 20 mm
Letouny ve výzbroji	80 - 90 strojů dle nasazení
Katapulty	2, v roce 1934 sejmuty a vráceny v roce 1944 opět 2 kusy
Výtahy	2
Pancéřování	bok 127mm-172mm, paluby 25,4mm 51mm a 89mm
Max. rychlost	34 uzlu
Pohon	16 x parní kotel
	4 x turbína(generátor) + 8x elektromotor
Výkon	4x 33 000 SHP
Dosah	10 000 námořních mil při 10 uzlech
Lodní šrouby	4
Posádka	1900 - 2200 mužů
Uvedena do služby	16. listopadu 1927
Vyřazena ze služby / potopena	25. července 1946