| NAVIGACE |
|
|
|
|
Suchoj, SSSR
připravil Martin Štěrba
Úderný a pro námořní průzkum určený letoun schopný působit za všech povětrnostních podmínek. První let 1967.
Ačkoliv využívá stejných aerodynamických prvků (byly navrženy i stejným institutem - CAGI ) jako podstatně menší typ MiG-23, jedná se u tohoto úderného letounu dalekého doletu o výjimečný příklad zcela nové konstrukce ( myšleno v podmínkách a praxi bývalého Sovětského svazu ). Ze všech ostatních typů právě nejvíce využívá konstrukčních prvků,které byly použity u amerického letounu F-111, a to včetně zřejmě mylné konfigurace sedaček vedle sebe. Hlavní úkol nového letounu spočíval ve schopnosti dopravit širokou škálu výzbroje o značné hmotnosti s poměrně značnou přesností na cíl ( 55 m ), a to na vzdálenost, se kterou se ani vzdáleně nemohl srovnávat žádný z předcházejících sovětských typů stejné hmotnostní kategorie. Letoun Su-24 ( a to i včetně první sériové verze ) mohl ve své době ze základen na území států bývalé Varšavské smlouvy při přímém letu dopravit značný pumový náklad až do Bretaně nebo Skotska, přičemž podstatnou část letu byl schopen absolvovat ve výšce nad úrovní "vrcholků stromů".
Celkové konstrukční pojetí se podobá letounu F-111 kromě některých důležitých rysů, kterými jsou především vstupní otvory přívodu vzduchu k motorům a podvozek.Vstupní otvory jsou umístěny ve značné vzdálenosti směrem vpřed od náběžné hrany křídla. Tato delší vzdálenost pak umožnila vyvarovat se potížím s prouděním vzduchu k motorům ( které byly zdrojem dlouhodobých problémů u amerického stroje ). Hlavní podvozek se zasouvá do trupu a jeho široký rozchod zabezpečuje dobrou stabilitu při pojíždění po nerovném povrchu, ale také umožňuje umístění značného externího bojového nákladu neseného na čtyřech podkřídlových závěsnících. Možnost změny úhlu šípovitosti křídla je pro vlastní poslání letounu velmi užitečná. Téměř nulový úhel šípovitosti ( maximální je pak 68 stupňů ) se používá v letových režimech při malých rychlostech v kombinaci s účinnými sklopnými náběžnými hranami i klapkami po celém rozpětí křídla. Příčné řízení zabezpečuje kombinace spoilerů s plovoucími a diferencovaně vychylovatelnými vodorovnými ocasními plochami ( toto uspořádání bylo u letounů sovětského původu použito poprvé ). Křídlo je ve stejné úrovni jako vodorovné ocasní plochy a při nastavení na maximální úhel se podobně jako u letounu MiG-23 k nim křídlo přibližuje,avšak ne zase tak blízko jako u letounu F-111. V konstrukci Su-24 je využita jednoduchá svislá ocasní plocha, kterou ještě doplňuje dvojice břišních pevných stabilizačních ploch v zadní části širokého trupu. Všechny podvozkové nohy mají dvojitá kola takových rozměrů, aby letoun mohl operovat i mimo zpevněné dráhy, i když tato schopnost není potvrzena.Příďový podvozek je opatřen blatníkem a zatahuje se směrem dozadu. Extrémně široké vstupní otvory vzduchových kanálů mají proměnnou geometrii a výrazně vpřed protažené desky pro oddělování mezní vrstvy vzduchu. Letoun je vybaven dvěma pravděpodobně konvenčními vystřelovacími sedačkami a extrémně silným vícedílným a zaobleným čelním překrytem kabiny. Horní rozměrný vypouklý překryt kabiny je jedno-dílný. Je evidentní, že uvnitř objemného draku je celá řada prostorů pro uložení paliva, pravděpodobně i v ocasní kýlové ploše. Na závěsníky pod nepohyblivou částí křídla je možné instalovat největší přídavné palivové nádrže ( o objemu 3000 litrů ), které lze vůbec spatřit u letounů sovětského původu.
Není pochyb o tom, že hlavní radiolokátor letounu je zcela nového typu, který má nepochybně více režimů než jakýkoli jiný předcházející sovětský typ.Dole pod ním je pravděpodobně dvojice radiolokátorů pro režim " kopírování terénu ". Rovněž není pochyb o tom, že je Su-24 naplněn avionikou od přídě až po ocas.Je zřejmé, že celé zmíněné vybavení bylo vyvíjeno souběžně s letounem, a to tak, aby jen malá část musela být nesena externě.
V průběhu několika posledních let se objevilo mnoho nových fotografií, které odhalují obsáhlé avionické vybavení na mnoha místech letounu. Především na zádi prvních vyráběných verzí nebyly překvapivě vidět výstražné radiolokační a infračervené přijímače, pouzdro s brzdícím padákem a aktivní rušiče, ale u pozdějších verzí již byla většina těchto prostředků instalována. U verzí užívaných v současné době je na povrchu letounu patrno nejméně 20 překrytů elektronických prostředků, jejichž funkce je však možné pouze odhadnout. Je velice pravděpodobné, že řada aktivních prostředků radioelektronického boje a zařízení pro vypouštění klamných cílů je instalována uvnitř letounu. Lépe lze rozpoznat vybavení v oblasti přídě, které zahrnuje senzory letových dat, snímač úhlu náběhu, indikátor námrazy, Pitotovu trubici, výstupek systému CW a laserovou aparaturu.
Do roku 1991 bylo vyrobeno téměř 600 letounů Su-24 v pěti hlavních verzí.Nejvýznamnější jsou:
Od roku 1988 byly vyvíjeny další verze pro průzkum, radioelektronický průzkum a radioelektronický boj. Od roku 1990 začaly zmíněné verze nahrazovat specializované varianty letounů Jak-28
Výzbroj: Účel dvou vypouklých překrytů pod trupem vyvolává dohady.Někteří pozorovatelé, včetně autora se přiklánějí k názoru, že zakrývají dva kanóny odlišných ráží. Na levé straně je údajně šestihlavňový kanón ráže 23mm, kterým je vyzbrojen rovněž letoun MiG-27. Instalován je rovněž multisenzorový střelecký systém, podobný americkému zařízení Pave Tack. Výzbroj lze umístit na osm závěsníků, z nichž každý má kapacitu nejméně 1000 kg, což představuje celkovou únosnost 8000 kg.
Su-24 byl nasazen v Perském zálivu na straně Iráku.
| Takticko technické údaje | |
| Pohonná jednotka | dva proudové motory Ljuka AL-21F-3A s přídavným spalováním každý o maximálním tahu 110 kN |
| rozpětí - při úhlu šípovitosti křídla 16 stupňů ) | 17,63 m |
| - při úhlu 68 stupňů | 10,36 m |
| délka | 24,53cm |
| nosná plocha | 42 m2 |
| hmotnost: prázdného letounu ( Su-24MK ) | 18 100 kg |
| uvnitř neseného paliva | 13 600 kg |
| max.vzletová | 41 000 kg |
| výkony: | |
| max.rychlost ve výšce 11 000 metrů a bez podvěsů | 2560 km/h ( Mach = 2,4 ) |
| max.rychlost v přízemní výšce ( nad hladinou moře ) bez podvěsů | 1400 km/h ( Mach = 1,14 ) |
| max.rychlost s max.zátěží na vnějších podvěsech ve výšce 11 000 metrů | 1600 km/h ( Mach = 1,5 ) |
| max.rychlost s max.zátěží na vnějších podvěsech v přízemní výšce (nad hladinou moře) | 1000km/h ( Mach = 0,815 ) |
| praktický dostup s výzbrojí | 17 495 m |
| taktický dolet: s bojovým nákladem 8 t při letu v malé výšce | 322 km |
| s bojovým nákladem 2,5 t při příletu a odletu ve velké výšce a vlastní akci v malé výšce | 3600 km |
| max.přeletová vzdálenost ( se šesti přídavnými nádržemi ) | přibližně 6440 km |
Zdroje:
Copyright © All Rights Reserved