Ruské rakety vzduch-zem

NAVIGACE

Ch-55 Granat (AS-15 Kent)

Raduga, SSSR

připravil Zdenek Kussior

V době kdy Američané začali vyvíjet ze vzduchu a z ponorek odpalované střely s plochou dráhou letu, spustil Sovětský svaz vývoj svých vlastních typů (jak již bylo obvyklé). Výsledkem byla strategická střela Ch-55, pro svou podobnost s americkou BGM-109 přezdívaná "Tomahawk", používaná proti vzdáleným strategickým cílům u kterých jsou předem známy souřadnice (vývoj probíhal od poloviny roku 1976 do poloviny roku 1982).

Naváděcí systém kombinuje inerciální navigaci a korekci letu na principu porovnávání snímaného terénu s terénem uloženým v paměti palubního počítače. Údaj o poloze je získáván pomocí satelitního navigačního systému GLONASS. Střela se skládacími nosnými plochami o velkém rozpětí v polovině trupu a se skládacími ovládacími plochami na zádi se od Tomahawku liší pouze umístěním svého dvouproudového motoru TVD-50. Ten je skryt uvnitř trupu, před opuštěním nosného letounu se však celý vysouvá pod trup. Motor má tah 400 - 500 kg, specifickou spotřebu 0,65 kg paliva / kg tahu / hodina, hmotnost 95 kg, průměr 330 mm a délku 850 mm. Do konstrukce střely byla přijata opatření pro snížení radiolokačního a tepelného vyzařování.

Bojová hlavice je jaderná o síle 200 Kt. První testy byly provedeny s modifikovaným Tu-22M3 v roce 1978. K letectvu se střela dostala o pět let později, 31. prosince 1983, kdy bylo několik systémů Ch-55 instalováno na bombardéry Tu-95MS. Letoun Tu-95MS-16 nese celkem 16 kusů: 6 v rotačním zásobníku v pumovnici, 1 pod prvním křídelním závěsníkem, 1 pod druhým a 3 pod třetím. Bombardéry tohoto typu byly při odzbrojování přestaveny na Tu-95MS-6 pouze se šesti střelami. Tu-160 pojme do svých dvou pumovnic až 24 střel Ch-55 nebo 12 kusů větších Ch-55SM. V roce 1991 bylo ve službě 600 střel Ch-55. Jsou známy tři základní letecké verze, několik námořních variant a také větší množství střel, které byly od Ch-55 odvozeny:

Ch-55 (Izdělije 120, RKV-500A, AS-15A) - designovaná pro bombardéry Tu-95 Bear-H
Ch-55-OK ( Izdělije 124)
Ch-55SM - (Izdělije 125, RKV-500B, AS-15B) – odstranitelné palivové nádrže na bocích trupu (viz nákres) prodlužují dolet na 3000 km. Vzniklý trojúhelníkový průřez efektivněji využívá prostor pumovnice bombardéru Tu-160
RK-55 (SSC-X-4 Slingshot) – pozemní varianta; díky odzbrojovacím smlouvám zrušena
S-10 Granat (3M-10, SS-N-21 Sampson) - námořní verze, je ve výzbroji vojenských lodí a ponorek tříd Akula, Victor III, Yankee Notch a Sierra. Někteří odborníci soudí, že námořní verze je vypouštěna z torpédometů ráže 650mm, protože SSN-4 byla ukládána do kontejnerů stejného průměru.
Ch-65 – letecká taktická modifikace Ch-55 s mnohem kratším doletem a konvenční bojovou hlavicí, vyhovuje odzbrojovací smlouvě SALT-2
Ch-555 - – výrazně modernizovaná střela Ch-55 s konvenční hlavicí, zmenšenou efektivní radarovou odrazovou plochou, přesnější navigací a s doletem 5000 km. S největší pravděpodobností se označuje Ch-101.
3M-51 Alfa (SS-N-27) – derivát námořní střely S-10 Granat, tentokrát se jedná o protilodní střelu se zvýšenou dopadovou rychlostí. Vypouštěna může být lodí, ponorek, pozemních systémů a z frontových letounů

Srovnání Ch-55 a Ch-55SM

Po rozpadu SSSR část raket a letounů-nosičů zůstala za hranicemi Ruska – na Ukrajině a v Kazachstánu. Na konci roku 1997 bylo 575 střel Ch-55 a Ch-55SM železnicí převezeno u Ukrajiny do Ruska pro umoření dluhu za dodávky plynu. Do splátky patřilo také osm letounů Tu-160 a tři Tu-95MS, vše dohromady v hodnotě 285 mil. USD.

Typ	Ch-55	Ch-55SM
Délka	6040 mm	6040 mm
Průměr	514 mm	770 mm (přes nádrže)
Rozpětí křídla	3100 mm	3100 mm
Hmotnost	1250 kg	1500 kg (?)
Bojová hlavice	200 Kt	200 Kt
Hmotnost boj. hlavice	410 kg (?)	410 kg (?)
Pohon
Způsob navedení	inerciální + TERCOM	inerciální + TERCOM
Dolet	2500 km	3000 km
Rychlost letu	M = 0,48 - 0,77	M = 0,48 - 0,77
Výška letu	40 - 110 m	40 - 110 m
Rychlost vypuštění	540 - 1050 km/h	540 - 1050 km/h
Výška vypuštění	200 - 12000 m	200 - 12000 m

Ch-55SM

Vypuštění Ch-55 z bombardéru Tu-160

Zdroje: